Určitě každý z nás se rád toulá lesem, což je místo, kde odpočíváme, ale které nás dokáže nabít neskutečnou energií.
Stejně jako každý jiný krajinný prvek, i les může mít mnoho podob. Někdo má rád lesy s listnatými stromy, někdo s jehličnatými, někomu se líbí, kde zem pokrývá jen mech a jinak zde nenajdeme ani větvičku. Jiný má naopak rád lesy divoké, které nás dokážou v myšlenkách vrátit zpět o mnoho století, kdy převážnou část našeho území pokrýval prales. V něm bylo ponechané staré dřevo, které nikdo neuklízel, a které tak přirozeně zetlelo.
Mrtvé dřevo může mít podobu od nejrůznějších na zemi ležících větví, starých pařezů až po velké padlé stromy, které se vlivem působení dřevokazných hub pomalu rozkládají. Tlející dřevo poskytuje domov řadě organismů, které jsou dnes velmi vzácné, protože stále není dostatek lesů, které by byly obhospodařovány tímto přirozeným způsobem. Podle nejrůznějších studií je 30 až 40 procent všech organismů žijících v lese závislých na tlejícím dřevě ve všech jeho formách a starých stromech. Absence těchto základních strukturálních znaků v lese má za následek vymizení těchto skupin organismů z lesa a následně pokles biologické různorodosti.
Pestrý svět živočichů
Na tlejícím dřevu nalezneme různé druhy mechorostů, které vytvářejí vývojovou řadu závislou na různém stupni rozkladu dřeva. Tlející dřevo hostí i velmi pestrý svět bezobratlých živočichů, jejichž vývoj nemůže probíhat jinde než v tlejícím dřevě. Právě bezobratlí živočichové patří k ohroženým druhům živočichů celé Evropy, protože jsou z velké části vývojově vázáni na odumřelé a tlející dřevo, které v lesních ekosystémech chybí. Patří mezi ně především hmyz, roztoči, chvostoskoci, měkkýši, žížaly, ale také stonožky, mnohonožky nebo mravenci.
Obecně se v lesích našich nejvyšších hor nejčastěji setkáme se zástupci brouků z čeledi tesaříkovitých. Charakteristickým znakem brouků této čeledi jsou dlouhá tykadla, která jsou mnohdy stejně dlouhá nebo delší než tělo brouka. Tesaříci se vyvíjejí ve dřevě různých jehličnanů. Larvy tesaříků se líhnou z vajíček nakladených na živné rostliny a vyvíjejí se ve dřevě, kde se živí především ztrouchnivělým nebo již odumřelým dřevem. Například larvy kousavce dvoupásého se živí mrtvým dřevem, ve kterém vytvářejí chodbičky a komůrky, aby se v nich poté zakuklily. Jedná se o jednoho z nejrozšířenějších evropských tesaříků, kterého snadno rozeznáme podle dvou nápadných bledě žlutých pruhů na obou krovkách.
Kdo žije v dutinách
Celá řada obratlovců je pak vázána na dutiny stromů, tzv. doupné stromy. Těch je dostatek pouze v lesích ponechávaných přirozenému vývoji, protože se většinou jedná o staré stromy, ale také o stromy odumírající nebo mrtvé. Dutiny vznikají na místě odlomených větví či dalších zranění stromu, a to vydlabáním zejména datlovitými ptáky, kteří svými silnými zobáky vyklovávají úkryty pro svá hnízda či cestu k potravě – podkornímu hmyzu. Také otvory po odpadlých větvích vyhnijí při narušení jádrového dřeva hnilobou a zůstane dutina s menším otvorem, vhodným například pro pěvce. Samovolný vznik dutiny trvá mnoho let. Podle druhu dřeviny se dutina formuje obvykle ve věku 80 až 200 let.
Dutiny starých stromů z velké části využívají především ptáci, a to ke svému hnízdění. Mezi dutinové ptáky patří například sova sýc rousný, šplhavec datel černý a pěvec lejsek malý. Když dutinu stromu opustí ptáci, jsou nahrazeni savci a obojživelníky, kteří dutiny obývají. Jedná se například o veverku obecnou, kunu lesní, myšici lesní nebo plšíka lískového.
Změna vlastností
Ve vyhnilých pařezech přebývá beznohá ještěrka slepýš křehký, dutin stromů jako svého letního úkrytu nebo k přezimování využívají některé druhy netopýrů. V našich horských podmínkách si tento úkryt vybírá například netopýr ušatý, netopýr rezavý nebo netopýr velkouchý.
V některých typech lesa může samotná existence a růst jednotlivých stromů záviset právě na mrtvém dřevě. Často se povrch tlejícího dřeva stává místem, kde panují optimální podmínky pro vyklíčení semen a další růst semenáčků. Tlející dřevo má vysokou schopnost udržet vodu, a proto i v období sucha poskytuje semenáčkům dostatek vláhy. Dále je v něm obsažen vysoký podíl minerálních živin, čímž je zajištěna dostatečná výživa semenáčků. Než se však starý ležící strom z lesního porostu stane takovýmto domovem pro mladé stromky, uběhne několik desítek let. Během tohoto času se dřevo začne rozkládat působením různých druhů hub, bakterií a dalších organismů, které úplně změní jeho chemické a fyzikální vlastnosti právě ku prospěchu našich mladých jedinců smrku.
