Jedle bělokorá, Abies alba L., je středoevropská dřevina, která se na naše území dostala v pleistocénu dvěma cestami. Přes Alpy a Karpaty. Od té doby vždy byla trvalou součástí našich lesů. Má mohutný, hluboký kořen a i proto je odolná proti větru, suchu. V hospodářství výběrném, zvláště s bukem, poskytuje nejlepší hmotové výsledky. Jedle má málo nepřátel. "Je žádoucno, aby tato dřevina byla udržena jako hlavní součást našich lesů" (Konšel – Pěstění lesů, 1931).
Mé setkání s jedlí
Ke konci decennia jsem byl z polesí odejit a nastoupili zařizovatelé, kteří zpracovávali LHP v roce 1960, ale s novým pohledem na obhospodařování lesa. V Základním protokolu nového zařízení z roku 1971 se píše:"... na polesí Ježník byla nemalá část mýtní těžby během decennia realizována při kotlíkovém rozpracování smrkových porostů .... často poměrně mladých ... nebude možno kotlíkovým způsobem dále těžit, vzhledem k nutnosti přechodu na velkoplošnější způsob hospodaření..." Jak by mohly vypadat naše lesy, kdyby nezvítězili normalizační smrkoví plantážníci, jejichž následovníci přežívají do dnešních dob. Všechny jemnější těžby byly navrženy k holosečným propojením. Takovéto chování k lesu bylo přírodou náležitě potrestáno. Obnažené porostní stěny byly narušovány větrnými a následně kůrovcovými kalamitami. Vrchol tohoto přístupu k obhospodařování lesů nastal s příchodem „Funkčně Integrovaného lesního hospodářství" Avizovaná novelizace lesního zákona je názorným úkazem, že ministerstvo vůbec nepochopilo nutnost změny způsobu hospodaření v lesích a státní lesnické politiky a omezilo se na „hašení" problému s kůrovcovou kalamitou. Výsledkem tohoto stádního přístupů k lesu je, že uváděné původní zastoupení jedle ve všech našich lesích ve výši 18-20 % (2x více jak zastoupení smrku ve výši 11 %!) je v současné době uváděno – necelé 1 %!
Celý článek najdete zde.
