Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Žijeme ve světě, kdy klimatické dohody jsou stejně důležité jako třeba dohody o spolupráci mezinárodního společenství, dejme tomu, na poli hospodářském, rozvojovém, obranném? Anebo je to složitější? Zeptáme se biologa Davida Storcha. Pane profesore, vítejte.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Dobrý den.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
A přidáme také další kamínek do mozaiky našeho rozhlasového týdne vody. Voda je vzácná a bude ještě vzácnější a platí to i pro Česko, i když si to zatím tolik nepřipouštíme. Od mikrofonu zdraví Eva Hůlková. Pane profesore, vítáte nebo takto, vnímáte odstoupení Donalda Trumpa od té pařížské klimatické dohody nebo vypovězení jako aféru, jako prostě něco skandálního, nečekaného, co bude mít dalekosáhlé důsledky, nebo třeba byste i chápal některé jeho důvody?
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, některé důvody se možná chápat dají, když se prostě člověk snaží, tak se dá chápat leccos. Zatím to vypadá tak, že je to jeden z mnoha kroků Donalda Trumpa, který zjevně je jaksi takový, jo, prostě významný v tom smyslu, že je to takové velké gesto, ale je, není jasné, jaké to bude mít praktické důsledky. Ono totiž ta situace ohledně té pařížské smlouvy je dost jinde teď, než byla ještě před několika lety. My jsme tady v tomto pořadu několikrát o tom mluvili. Já jsem dokonce i projevoval jistý skepticismus vůči tomu, že pařížská dohoda skutečně pomůže zastavit ty klimatické změny, které opravdu probíhají a zřejmě budou probíhat. V podstatě trošku nezávisle na tom, co lidi zrovna budou dělat, na čem se zrovna dohodnou. Na druhou stranu jsem tady říkal, že je vlastně dobré, že se vůbec na něčem dohodli, že, že úplně různé země dokonce s různou ideologií projevily ochotu něco dělat s celou planetou. To považuju za docela významnou věc. No, a teď ta...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, malá vsuvka. To znamená, že ta výchozí moje myšlenka o tom, že dohody tohoto typu jsou důležité, že vlastně jsou na úrovni jiných podobných dohod mezinárodních, asi není úplně tedy od věci...
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, určitě, určitě. Já vlastně na tom jsem nejvíc oceňoval to, že se vůbec dohodly.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
A teď ta situace je taková, že vlastně odstoupení od té smlouvy nejenže je prakticky dosti problematické. Ono totiž to samotné odstoupení je docela složitý proces, který by vlastně měl skončit. To znamená, to pravé odstoupení by mělo nastat až úplně, až skončí vlastně volební období Donalda Trumpa. Takže vlastně je možné, že pokud pak bude zvolen jiný prezident, tak vlastně to celé přijde vniveč. Ale tak to je jedna taková praktická stránka.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
A on tady tím krokem revokoval nebo, nebo vynuloval rozhodnutí svého předchůdce tedy.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No samozřejmě. Ale právě že jde o to, že to samotné odstoupení je prostě složitý proces, který trvá tak dlouho, že ukončil by se, až když on už možná ani nebude prezidentem, tak to je jeden aspekt. Ale druhý aspekt, který považuju za důležitější, je, že ta klimatická dohoda není věcí nějakých zelených fanatiků, ale je to vlastně věc, s kterou už, když řeknu, světový průmysl docela počítá a vlastně není tedy divu, že třeba vlastně spoustu měst v Americe řeklo, že bude ignorovat Trumpa a bude dodržovat ty emisní limity a tak podobně, prostě protože ten průmysl se proměnil. Taky je nápadné, určitě jste si všimla, že Čína vlastně se vyjádřila v tom smyslu, že ona tedy bude tím světovým lídrem v těch klimatických změnách. A je to celé vlastně dost absurdní. Docela dobře to ilustruje dopis, který vyšel minulý týden v časopise Science, to je takový hlavní vědecký časopis, který napsal rektor univerzity v Pittsburghu, a reagoval tak na to, že Trump vlastně tvrdil, že tímto se zasazuje o práva takových těch klasických ocelářských regionů, jako je právě Pittsburgh. No, ale ten rektor psal, že Donald Trump asi nebyl posledních čtyřicet let v Pittsburghu, protože tam už ten ocelářský průmysl skoro není. Pittsburgh je město technologických inovací, informačních technologií, nejvýznačnější průmysl je vlastně zdravotnický a medicínský, a to znamená, že vlastně ten, ten Trump je z tohohle hlediska úplně mimo. A ono vlastně tohle dává docela dobrý smysl, když si uvědomíme, že ten, ten průmysl, který hlavně tedy se jako týkal uhlí a ocelářství a tak, on se vlastně posouvá. On vznikl v Anglii. Já jsem rok žil v Sheffieldu a Sheffield byl v devatenáctém století producentem padesáti procent veškeré oceli v Evropě. Potom se ten těžký průmysl přesunul do východní Evropy. To jsou ta zlatá léta právě naší, našeho ostravského regionu a koneckonců těch ukrajinských a tak podobně. Ale i tam vlastně už potom stagnoval, protože nebyl schopen obstát v konkurenci s Asií, hlavně s Čínou. No, takže teď máme situaci, kdy vlastně ty největší emise by měly být v té Číně, ale přitom sama Čína, samotné Číně to...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Deklaruje, že chce být lídrem...
prof. David STORCH, biolog
--------------------
...to vlastně vadí. To znamená, ten krok je vlastně i z hlediska průmyslu absurdní. Když úplně pominu, co to může udělat s klimatem. Myslím si, že to není zas tak významné. Tak je to úplně absurdní, protože ten průmysl už opravdu sám průmysl vlastně ty emise jako nechce produkovat.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ano, ano.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
A už to probíhá, to utlumování emisí probíhá vlastně na celém světě, takže ta Trumpova, ten Trumpův krok je vlastně zpozdilý.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
On, on jaksi pochybuje o lidském podílu na tom oteplování. A já musím tedy říci ale, že jsem zaznamenala i třeba tady u nás v Česku názory, které s tím souzní. Co si o tom myslíte jako vědec?
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Já jsem o tom tady taky párkrát mluvil. Podívejte se. Ten lidský podíl na oteplování je velmi pravděpodobný. Nelze jej ovšem přesvědčivě doložit čistě z důvodů vlastně metodologických, prostě proto, že my nemáme jinou zeměkouli, kde by lidi nepůsobili, nemůžeme dělat experimenty. To znamená, tu kauzalitu, tu příčinnost doložit nemůžeme. Nicméně ty modely ukazují, že ten lidský vliv asi je velký. Ovšem jsou lidé, kteří tvrdí, že možná ty modely jsou špatně, ale já si myslím, že, že to v podstatě, že to v podstatě není zas tak strašně důležité. Oteplování je fakt, koneckonců to zažíváme na vlastní kůži. Člověk k tomu nějakým způsobem přispívá. A jestli jaksi zpomalení nebo utlumení emisí to ovlivní, to je opravdu zpochybnitelné. Možná už ne, jo. Ale na druhou stranu vlastně právě i ten průmyslový celý sektor se tak nějak shodnul na tom, že ty emise opravdu nejsou nic jako pozitivního a není vlastně důvod přejít na, na průmysl, který vlastně, který vlastně produkuje mnohem méně emisí. To, že tam můžou být také nějaké jiná rizika, protože třeba místo, místo uhlí se spaluje dřevo, to je dneska taková věc, která mě třeba docela pálí, protože si myslím...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená kvůli plundrování lesů nebo...
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, právě, právě. Ono vlastně tam je taková úvaha, že dřevo vlastně neprodukuje emise. Ono je to trošičku zavádějící. On samozřejmě oxid uhličitý vzniká spalováním jako čehokoliv, jakékoli organické hmoty ať už té fosilní, nebo, nebo tedy třeba toho dřeva. Ale tam ta idea je, že potom když ten les znovu vyroste, tak on ten oxid uhličitý, respektive ten uhlík ze vzduchu zase zafixuje. On je teda pravda, že ten les vyroste třeba taky za sto let, takže je to nějaké zpoždění a takhle. Tahle úvaha zatím je. Nicméně vede to k tomu, takže se považuje vlastně spalování dřeva za bez bezemisní produkci.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Což tedy není dle vašeho názoru...
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Ne, je to bezemisní z tohohle hlediska dlouhodobého nějakého cyklu, to je pravda, protože prostě to, co se spálí, tak ten les, pokud zase vyroste, tak samozřejmě se ten uhlík zase do té dostane zpátky z té atmosféry do biomasy. Ovšem problém je, že dělá se to za cenu tedy vlastně opravdu ničení lesů. Dneska několik elektráren v Británii a v Dánsku dováží obrovské množství dřeva z Ameriky, případně z Ruska a z baltských států. A dokonce se dá spočítat, že kdyby se mělo nahradit jenom patnáct procent vlastně těch uhelných spalování uhlí tedy tím dřevem, tak se každý rok musí spotřebovat plocha lesů, která je větší než celé Norsko, každým rokem.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Opravdu příšerné tedy, bych řekla.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
To a tohle je něco, co mě děsí. Je to vlastně, je to opravdu, hrozí to teda plundrováním lesů, zvlášť teda v těch chudších oblastech, i když vlastně ona velká, velká, velký import je taky z Ameriky, včetně tedy Severní Ameriky. A to znamená, nemůžeme si myslet, že i takzvané čisté technologie bez emisí, o které teď jde, o které jde v té klimatické dohodě, že jsou vlastně ekologicky příznivé. Oni můžou být velmi nepříznivé a vlastně všechny technologie mají nějaké následky. A tohle je potřeba vážit.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě k tomu oteplování. Může současná věda nějak dokázat nebo potvrdit, že za dobu existence planety, když tu ještě tedy nebyl lidský druh, že se střídala období jaksi tepla zvýšeného a zase chladu a tak, že to je něco přirozeného, co třeba zase by pominulo.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, to, to víme zcela jistě, že se střídala období tepla a chladu, a to bylo několik období v minulosti geologické a ne ani tak dávné, která byla mnohem teplejší než dnes. Koneckonců když vymřeli dinosauři před 65 miliony lety, tak potom se postupně oteplovalo a v době eocénu, což je takové dlouhé období na začátku třetihor, byla vlastně celá země tropická. Naopak současná doba z geologického hlediska se vyznačuje postupným ochlazováním a zároveň těmi známými glaciálními cykly. To znamená, typický stav současného světa je chladný a vlastně ten glaciál, ta doba ledová je vlastně to, co převažuje v celých čtvrtohorách za poslední 2,5 miliony let. Dneska jsme vlastně v období takové, takové teplotní anomálie ve směru tedy té vyšší teploty, ale pořád je to mnohem nižší teplota, než byla předtím obdobím čtvrtohor. To znamená, teplota se opravdu rychle měnila, ale jaká bude budoucnost a jak do ní zasáhne člověk, to nelze dneska vůbec předvídat.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě poslední věc tady k tomu. Nechal si Donald Trump pootevřená zadní vrátka, když tedy říká, že se bude snažit vyjednat tu dohodu klimatickou jaksi lepší pro Američany, příznivější, ekonomičtější, ale zároveň přeci ostatní státy tvrdí, že jaksi nová dohoda není možná, jako co tady za tím je tedy?
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Nevím, nevím. Já si ... on opravdu, já hlavně nejsem žádný politický komentátor, ale ty...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to politika tedy toto, ano už.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Ty, právě, to je politika. A ty Trumpovy kroky jsou velmi nepřehledné a často budí tedy paniku. Ono koneckonců můžeme se podívat na to, co dělá na předním východě, jo, kde vlastně už ta situace tak je strašně rozhašená a on rozhodně ji neuklidňuje a spíš ji ještě komplikuje. Takže já myslím, že to je vlastně pro něj docela typické. A to, že tvrdí, že vyjedná nějakou lepší dohodu pro Ameriku, to může být takové plácnutí. Ono spoustu těch věcí jsou vlastně jenom taková plácnutí, která znějí dobře pro někoho, ale moc to prostě nemůže fungovat.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je tedy ten poměr sil těch 195 zemí versus Amerika v tomto ohledu?
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Tak Amerika je...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Oba ty tábory bez sebe vzájemně jako toho tolik nedokážou, že.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, tak jasně, ale tady jde prostě o dohodu všech těch zemí. A Amerika je samozřejmě nejsilnější hráč. To znamená to, jo, kdyby prostě nějaká maličká země, třeba my, kdybychom vyhlásili, že od dohody odstoupíme, tak je to prostě legrace. Takhle je to, takhle to je potenciálně závažné. Ale ani ne tak z toho důvodu, jak jsem říkal, ani ne tak z toho důvodu, že by opravdu to ohrozilo to snižování emisí. Ty emise už se snižují vlastně i z jiných důvodů. Prostě ten průmysl se...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to jiný proces.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Ten průmysl se prostě mění. Ale spíš teda z důvodu jaksi právě nedůvěry v rámci toho mezinárodního společenství.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak tedy tento týden my máme na všech stanicích Českého rozhlasu nám běží projekt Týden vody. Je to pravda dle vašeho názoru, že se situace kolem vody v České republice jaksi dynamicky zhoršuje?
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Dynamicky zhoršuje.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako hrozí nám, hrozí nám nějaké jako vysloveně až kolapsové stavy?
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Žijeme, jak už jsme zmínili, žijeme v době globálních klimatických změn, které se vyznačují v té, v té první instanci globálním oteplováním, zvyšováním teplot. A tento stav provází větší klimatické extrémy. Jestli opravdu hrozí nějaká katastrofa, to se nedá říct právě proto, že klima je rozkolísané, může být jeden rok velké sucho, další rok klidně velké povodně. Je docela dobré si uvědomit, že vody není méně, než bylo, pochopitelně. Ono prostě množství vody...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ona se nám nevsakuje, viďte.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Ono množství vody v biosféře je samozřejmě plus minus konstantní, dokonce vlastně nebo v biosféře vůbec jako v atmosféře na Zemi té použitelné tekuté vody, kapalné vody je, je možná dokonce spíš více, protože tají ledovce. To znamená, vlastně obecná zásoba vody nějak neklesla. Ale mění se její distribuce. A to ta sucha, jo, to znamená, množství srážek třeba může zůstat relativně konstantní, ale záleží, kdy bude pršet. A tady se třeba, mluví se hodně o tom, že vzhledem k tomu, že právě se otepluje, tak bude, může pršet pořád stejně, ale bude méně sněhových srážek, nebo ten sníh prostě hned roztaje. No, a sněhové srážky jsou hrozně důležité, protože když je hodně sněhu a není moc teplo, tak ten sníh pochopitelně dlouho vydrží na horách a pořád zásobuje ta, ta řečiště tu krajinu zásobuje vodou. No, a v okamžiku, kdy ten sníh nebude, tak i když bude pršet pořád stejně a i když ty celkové srážky budou stejné, no tak tady ta voda prostě rychleji z té krajiny zmizí. Navíc další věc, o které se hodně mluví, je právě to, že my nedokážem, že ta krajina dnes nedokáže tu vodu zadržovat. To znamená, jo, je velká eroze na polích, respektive ta půda nefunguje prostě dobře, ty srážky se nevsakují, jak jste sama říkala. A tím pádem ta voda rychle odteče. To znamená, problém není v tom množství vody, ale v tom, co se s ní děje a kdy se to s ní děje. Nelze říct s jistotou, že bude takové sucho, jako bylo třeba předloni, jestli si pamatujete, letošní rok je srážkově docela na tom dobře. Byla, byla vlastně docela tuhá zima, sníh byl vidět, já jsem byl před čtrnácti dněma v Českém ráji a viděl jsem na hřebenech Krkonoších ještě pořád sníh. To znamená, bylo to docela v pořádku. Měli jsme deštivý, deštivý duben a kus května. To znamená srážkově jsme na tom dobře. Ale prostě ta situace se dlouhodobě mění směrem k těm extrémům. A opravdu vypadá, že ty sucha se nás budou týkat. Ono taky to klima se možná trošku změnilo, jestli si vzpomínáte, ještě, ještě před nějakými patnácti lety docela fungovaly takové ty Medardy, jo. Medardova kápě...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ano, ano.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
...čtyřicet dní kape. A opravdu jako docela často.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Téměř spolehlivě. Je to pravda, Medard vždycky.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, právě. A teď už vlastně posledních několik let nic takového nebylo, takže ty opravdu čtyřicetidenní nebo měsíční srážky na začátku léta, když, když nejsou, no, tak pochopitelně ten konec léta je potom velmi problematický. A můžeme se dočkat toho, co bylo před těma dvěma lety, kdy opravdu schly lesy a v srpnu už to bylo teda na jako dost krizovém stavu. Ovšem jak říkám, spíš žijeme v době extrémů a můžeme se dočkat i pravého opaku.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je nějaké specifikum české v tomto ohledu, jako co se týče té srážkovosti a tak?
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, poloha České republiky je z tohohle hlediska ještě relativně příznivá, to znamená, my máme, my máme poměrně jako stabilní srážkový režim. Právě, může se trošku posunout, ale pořád na tom nejsme tak, jako některé oblasti takové jako aridní nebo země aridní kolem Středozemního moře, samozřejmě přední východ a tak. Ono tohle si člověk dobře uvědomí, když odjede právě třeba do Afriky, anebo prostě někam, někam na jih, nemusí ani do Afriky, stačí třeba do Turecka, anebo i do některých oblastí Severní Ameriky a zjistí, že prostě mnoho řek je prostě sezonních, že prostě někdy tečou, někdy ne. No, ale u nás to není. U nás někdy tečou špatně, někdy líp, ale prostě tečou pořád, což je vlastně hrozná výhoda, takže žijeme ještě vlastně v území, které je příznivé. A pokud se bude oteplovat, tak nám to může dokonce prospět, prostě vyšší teplota znamená lepší zemědělskou produkci samozřejmě příslušných plodin, možná se bude muset změnit struktura těch plodin, ale spíš jsme vlastně, spíš máme kliku a žijeme v oblasti, která i když se bude měnit klima, tak která z toho může dokonce i profitovat.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ale musí to jít ruku v ruce tedy s rozumným jaksi hospodařením a s tím, že vlády vezmou toto téma na vědomí a zařadí je mezi priority tedy.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Ono, ono vlastně už tohle se děje. Dneska se o té vodě hodně mluví. Vláda dokonce přijala celý soubor takových jako opatření, které by se měly v příští době realizovat. Ale pochopitelně v těchto případech stejně jako úplně ve všem ostatním jde o tu rychlost, jo, jestli prostě se stačí zahajovat dostatečně rychle. To je věc, která se týká třeba i obecně toho globálního oteplování, protože my biologové třeba víme, že teplota je prostě příznivá. Když je víc tepla, tak toho života je tam víc. Ty ekosystémy jsou rozmanitější, jo, druhová rozmanitost nebo vůbec rozmanitost života roste s teplotou. To znamená, my bychom si mohli říct, tak vlastně to je perfektní, že se otepluje. Ale jde o to, jak rychlé ty změny jsou. Když jsou příliš rychlé, tak na to ta příroda, anebo i společnost vlastně nedokážou reagovat, jo. Takže jde, hlavní problém je rychlost změn, ne to, že ty změny přicházejí. Oteplování, klimatické změny můžou vést vlastně k něčemu pozitivnímu. Koneckonců když tady bylo tepleji někdy v době Atlantiku před sedmi tisíci lety, tak se mluví v paleoekologii nebo, nebo té jako historické ekologii o klimatickém optimu, jo, že tady bylo optimum, a byly, byla vyšší teplota a byly vyšší srážky. Takže my se vlastně jakoby blížíme do toho optima. Ovšem problém je, že se když se do něj budeme blížit příliš rychle, tak na to vůbec nestihneme reagovat. A vlastně ta rychlost změny je mnohem horší než vůbec ten fakt nějakých změn.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybyste měl moc a mohl ovlivnit jaksi přetvoření naší zdejší krajiny, co byste do ní jaksi implantoval, aby to bylo v souladu tedy se zdravím vývojem jejím? Více vodních ploch třeba nebo...
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Já bych tuhle moc bych mít ani nechtěl.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Moc tvůrce.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, právě. To ono to nedopadá úplně dobře, když má někdo takovou moc, že může prostě...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to byl takový oslí můstek, víte, k otázce, co by to chtělo jako v té krajině.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
No, já mám docela přesnou představu, jak bych si představoval, nebo představu krajiny, jak by měla vypadat.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bavíme se o naší krajině, o zdejší.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
O naší krajině, ale ta spíš plyne z toho, co si myslím nebo z mých obav týkajících se biologické rozmanitosti nebo vůbec z rozmanitosti naší krajiny, než že bych uvažoval o té vodě. To znamená...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vysvětlete, ano.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Vysvětlím. U nás prostě ubývá spoustu typů prostředí, které u nás byly běžné a na které jsou vázané zajímavé organismy. Některé tyto typy prostředí jsou příznivé i z hlediska toho vodního režimu, typicky třeba mokřady.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Jo, mokřady jsou určitě zajímavé biologicky a zároveň víme, že to jsou, teda to jsou vlastně z definice ty oblasti nebo ta místa, která zadržují vodu, takže určitě mokřady bych uvítal. Ale není mokřad jako mokřad. Rybníky jsou taky mokřady a určitě působí pozitivně, ale stav našich rybníků je velmi špatný, a to z důvodu přerybnění, z důvodu toho, že, že jsou, že jsou vlastně přehnojené, je tam hrozně moc živin.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chvíli je teplo, hned jsou plné sinic.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Přesně tak. A to souvisí s těmi živinami. A taky hrozně moc zarůstají jejich břehy, takže vlastně zmizelo spousta zajímavých organismů a takové pěkné, pěkné typy prostředí, kdy ten rybník přecházel volně do louky a byly tam takové jako louže a tam prostě běhali všelijací bahňáci a tak. Teď typicky rybník je ověnčen tedy věncem vrbiček, které jsou úplně neprostupné a biologicky nezajímavé. To znamená, mluvím tady o tom, protože určitě jako vím, co by prospělo naší krajině, ale z hlediska toho vodního režimu to může vypadat, že je to vlastně úplně jedno, jestli to bude rybník s těmi vrbičkami a jestli bude přehnojený, protože prostě tu vodu zadrží, ale já mám specifičtější požadavky na tom, jak, na to, jak by měl vypadat třeba mokřad. Totéž se týká třeba lesů. Lesy pochopitelně jsou zcela zásadní z hlediska hospodaření vodou. Ale jsou, některé lesy jsou pro mě zajímavé, některé nejsou zajímavé. A...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tuším které a které.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
A ono prostě, no, není to tak úplně...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě upřednostňujete smíšené duby, buky.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Ono právě záleží jak kde, jo. Je to zajímavé, když to řeknu, tak možná to některé lidi pobouří, ale třeba bučiny jsou sice krásné a v některých místech můžou být opravdu jako zajímavé, ale, ale biologicky zas tolik cenné nejsou, jo.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
A které jsou nejcennější biologicky? Jaký druh lesa?
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Právě záleží trošku kde, jo. To znamená, v horách ty horské pralesy tam jako platí, že opravdu nejlepší jsou takové ty smíšené, dejme tomu, jedlobučiny a tak, ale v nížinách rozhodně nějaké teplé, teplomilné doubravy, případně habrové doubravy jsou třeba mnohem zajímavější než ty bučiny, jo. Ale zase z hlediska nějakého vodního režimu ty nemusí, na tom nemusí tak záležet. To znamená, je...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, hlavně když ten les je.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Ano, ano. To znamená, ne že by se tady proti sobě, ne že by se tady nějak křížily zájmy ochrany přírody nebo ochrany biologické rozmanitosti se zájmy těch vodohospodářů a tak, ale prostě ty zájmy, dejme tomu, no, moje, no, spíš jako ochrany přírody jsou takové jako jemnější, jo. To znamená, zásahy do krajiny, abychom pomohli jejímu zadržování vody, jsou možné, ale ještě pořád můžou dopadnout z hlediska rozmanitosti dobře, nebo špatně. A mě jako biologa nepálí tolik ta voda, i když jasně, to je prostě důležité pro všechny...
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je skoro rouhání, pane profesore.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Je. Ale, ale to ... ta voda je důležitá úplně pro všechny, je důležitá pro zemědělce a tak. Ale já jako biolog na to prostě pohlížím ještě trošičku jemněji, protože, protože ta voda je jedna věc, ale druhá věc, jak přesně to vypadá a co u nás vůbec může žít. U nás došlo k velkému vymírání zvláště malých organismů, bezobratlých, kytek a tak a myslím si, že je potřeba tomu nějak zamezit a na to nestačí čistě zalesňování nebo budování nějakých, já nevím, hrází a jakýchkoliv mokřadů.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dám vám trošku staromileckou otázku. Byli naši předci v některém slova smyslu moudřejší v některých ohledech?
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Já si to nemyslím. Oni byli poměrně pragmatičtí. To, že zakládali rybníky, nesouviselo s tím, že by si mysleli, že, že to prospěje nějak krajině, ale souviselo to s tím, že jednu dobu vlastně vůbec nej ekonomicky nejefektivnější využití půdy bylo prostě založit ten rybník a pěstovat tam, pěstovat tam ryby, byť mimochodem ty rybníky taky sloužily jako ochrana třeba proti povodním. To znamená, ona tam, oni tam byly tyhle úvahy. Ale že by byli přímo moudřejší, to se moc říct nedá. Oni byli velmi ekonomicky pragmatičtí a taky leccos vlastně jako takříkajíc zničili, jo. Ono zrovna, zrovna jsme tady mluvili o těch mokřadech. Ale jasně, zakládaly se rybníky třeba na Třeboňsku, určitě to prospělo i té estetické dimenzi krajiny a tak, ale předtím tam byly nějaké mokřady, které mohly být taky zajímavé, a celkem je to nepálilo, jo. To znamená, myslím si, že, že jsme pořád stejně nemoudří.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, je mi to líto, ale musíme vážně končit. Děkuji, že jste tady byl. Díky, zase někdy na shledanou.
prof. David STORCH, biolog
--------------------
Děkuju, na shledanou.
Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Milí přátelé, tak to byl biolog David Storch. Eva Hůlková přeje hezký den.
