S českým šlechticem o tom, proč se u nás stále nedaří vítězit v boji s kůrovcem a proč musí být dobrý lesník schizofrenik
Skromnost. Právě tu, pro někoho možná překvapivě, významný český šlechtic a majitel pozemků Constantin Kinský zdůrazňuje ze všech vlastností nejvíce. Jak jsem se ale při návštěvě jeho zámku ve Žďáru nad Sázavou přesvědčila, pan hrabě nemluví jen tak do větru. Do obytné části sídla jsem vešla přes opuštěný dvůr s kašnou bez vody, po schodišti s prošlapaným kobercem až do druhého patra, kde má pan Kinský kancelář. V minimalisticky zařízené místnosti mě přivítal přátelským stiskem ruky a já si hned říkala, že asi nemá potřebu si na nic hrát, natož nějak zdůrazňovat své postavení. A během rozhovoru se to jen potvrdilo.
Constantin Kinský se narodil a dlouho žil ve Francii, pak se ale rozhodl odstěhovat do Čech, kde nyní spravuje nejen zámek, ale i okolní pozemky včetně 5 700 hektarů převážně smrkových lesů. A právě ty se spolu s kůrovcem staly hlavním tématem našeho rozhovoru. „Největší problém vidím v tom, že lesy vůbec musíme obnovovat. Mrzí mě, že bojujeme s ministerstvy a státem, aby obnovu podpořil, ale stále se to neděje," začal hrabě. S rukou přehozenou přes opěradlo pohovky a nohou přes nohu působil opravdu majestátně. I přes vážnost tématu se ale často usmíval, a to i tehdy, když měl občas problémy se skloňováním některých českých slov.
Než udělám jakýkoli krok, musím žádat o papíry CHKO a další kontrolní orgány. Je pro mne těžké prosadit právo vrátit přírodě pestrost. Přitom by to měla být má odpovědnost.
Celý článek najdete zde.
