Radko KUBIČKO, moderátor
Teď už k dalším tématům. Hospodaření státních nebo polostátních podniků bývá často předmětem mnoha sporů a kritik. Nejinak a možná ještě více je tomu v případě státního podniku Lesy České republiky. Zejména v souvislosti s některými rozhodnutími z poslední doby. Například zrovna včera ekologické organizace obvinily ministra zemědělství Ivana Fuksu, že na kulatý stůl hospodaření Lesů České republiky úmyslně nepozval zástupce organizací, které kritizují tendry Lesů České republiky. Ministr následně tvrzení ekologů odmítl. Ministr chce ještě letos předložit vládě ke schválení dlouhodobou koncepci těžby a pěstování ve státních lesích. A nad hospodařením tohoto podniku se nyní zamýšlí Svatopluk Stojan.
Svatopluk STOJAN, redaktor
Když jsem v únoru kritizoval megatendr Lesů České republiky a porovnával zisky této firmy s bavorskými lesy, předpokládal jsem, že se již k tomuto tématu nebudu muset vracet. Tím spíše, když se problémem na popud Josefa Prajsnera, majitele pily na Vysočině, začal zabývat antimonopolní úřad, Nejvyšší kontrolní úřad i vláda a poslanci. Tendr, který měl vyřadit menší zpracovatele dřeva a dát těm největším na deset let možnost zacházet s lesy dle jejich libovůle, byl zrušen. O to větším překvapením je příprava nového tendru, tentokrát jen ročního, v němž se zhruba dvě stě šedesát lesních území sloučí do pouhých sto osmi. Předseda asociace zpracovatelů dřeva Zdeněk Valný uvádí, že na takové celky nemá většina firem kapacitu a uspět mohou opět jen ti největší. Navíc se znovu jedná o prodej dřeva kontroverzním způsobem „P”, tedy takzvaně na pařezu. V praxi to znamená, že firma dřevo vytěží a sama vykáže jeho kvalitu i množství, aniž je kýmkoliv kontrolována. Způsob „OM”, což je prodej z odvozního místa, kdy vlastník dřevo eviduje a který preferují všichni evropští vlastníci lesů, opět není použit, ačkoliv Lesy České republiky mají dost vlastních zaměstnanců, když veřejně avizují jejich propouštění. Autor stížnosti Prajsner v současné době čelí nejen anonymním telefonátům, hrozícím až fyzickou likvidací, ale i pomstě ekonomické. Lesy mu totiž nejen zvýšily výkupní cenu za dřevo, ale také v rozporu s logikou po něm chtějí doplatek na nynější cenu i za minulé období. Požadovaná suma je vyšší, než si tento podnik účtuje od zahraničních odběratelů, kterým dřevo doveze až na místo. Podivností je i obchodní politika firmy, kde o prodejních cenách na základě smlouvy rozhoduje už téměř patnáct let poloviční vlastník Hradecké a lesní a dřevařské společnosti František Dejnožka. Možná nastane od příštího roku zlepšení, když Svatopluk Sýkora, generální ředitel Lesů České republiky, po dohodě se současným ministrem smlouvu vypovídá. Jedná se již o třetí výpověď během posledních šesti let, žádná z předchozích nebyla dotažena do konce. Nyní prováděný audit zjistil, že díky neuskutečnění výpovědi státní firmě ročně uniká více než 300 milionů korun. Princip smluvního ujednání v praxi vypadal tak, že soukromá firma vytěžila dřevo, prodala ho polostátní hradecké, a ta je distribuovala dále. Dle Dejnožky se tak dělo pod dohledem státu, dle státní firmy naprosto nekontrolovaně. Vraťme se ještě ke způsobu prodeje dřeva. Onen nazvaný písmenem „P” je zcela jistě nejpohodlnější, což říká i dnešní místopředseda zemědělského výboru Jiří Papež. Jeho původ musíme hledat na začátku devadesátých let, kdy byl považován za provizorium. Tenkrát se předpokládalo, že lesy půjdou částečně do restituce, případně do privatizace a nikdo nechtěl proto vytvářet velkou státní firmu. Proč se tehdejší provizorium udrželo dodnes, se mluvčí lesů snaží obhajovat jakýmsi vyhodnocením z roku 2008, o němž málokdo něco určitého ví a odborníci se k němu vyjadřují skepticky. Mezi jiným i proto, že v roce 2006, kdy vláda nařídila zkušebně prodávat dřevo prostřednictvím odběrních míst, zisk podniku byl proti předchozímu roku dvojnásobný. Další, zcela čerstvou aktivitou Lesů České republiky je připravovaný odprodej zbytných nemovitostí v počtu jednoho tisíce tří set sedmdesáti položek. Jedná se převážně o lukrativní budovy v podobě hájenek, skladů i bytových domů. Výprodej by měl proběhnout během příštích dvou let formou dražeb. Ty má na starosti firma Mexx Clanroy, společnost na kterou byla uvalena exekuce, jejíž vlastníci jsou anonymní a za niž na veřejnosti vystupuje devatenáctiletý student Lukáš Wrzecionko. Díky nastaveným podmínkám, kdy se vyžadoval po dražební firmě certifikát a roční obrat větší než 100 milionů korun, byla jedinou přihlášenou firmou. Mluvčí Lesů České republiky Zbyněk Boublík k tomu říká, že je vše v pořádku, když nikdo nevznesl námitky. Při jediné přihlášce to totiž ani není možné. Pokud si spočítáme počet objektů a počet dnů v určeném období, vyjdou nám skoro tři dražby na pracovní den. Vezměme si ještě jednu položku ve výdajích státních lesů. Tou je marketing a sponzorství. Jen během loňského roku se zde utopilo více 180 milionů korun a letos již více než devadesát. Pokud si tyto výdaje dáme do spojitosti s nedávno zveřejněnými odposlechy různých lobbyistů, můžeme váhat, zda se jedná skutečně o sportovní akce. Nebo, proč se tento státní podnik potřebuje připomínat v placené inzerci, kde vychvaluje své hospodaření. Můžeme mít dokonce podezření, že sebepropagace je úhybným manévrem.
Radko KUBIČKO, moderátor
Tak to byl Svatopluk Stojan.
