Krkonošské vodopády mají nyní být na svých maximech, jenže některé už skomírají. Je to varování před extrémním suchem, které kraj zřejmě letos čeká. Další na sníh chudá zima prohloubila deficit vody v krajině.
KRKONOŠE Něco tu nehraje. Je konec dubna a místo, aby Malá Úpa bouřila vodou z tajícího sněhu, vyčnívá z řečiště tolik kamenů, že přeskákat po nich na druhý břeh k zelené stěně Stružkového vodopádu není problém. I tento vodopád u silnice mezi Horním Maršovem a Horní Malou Úpou má za normálních okolností na jaře vyšší průtok.
Je pravděpodobné, že vzhledem k mírné a na srážky chudé zimě, některé z nich za dva tři měsíce téměř zmizí. Krkonošské vodopády v místech, kde se rodí nejvýznamnější řeky kraje, by měly být pro nížiny varováním před extrémním suchem. „Deficit vody v krajině je samozřejmě znát už teď. Problém se kumuluje. Letos bude pravděpodobně situace stejná jako v minulých dvou třech letech, kdy bylo sucho. Potoky jsou na velmi nízkém stavu, navzdory tomu, že je po tání. Třeba i průtočnost Stružkového vodopádu je na jaře nejvyšší během celého roku a vidíte, jak to vypadá. Přesto patří k těm, které nikdy nevysychají," říká Radek Drahný ze Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) o jedenáct metrů vysokém a šest metrů širokém vodopádu se sklonem 60 stupňů.
„Pomineme-li doby, kdy udeří přívalové deště, tak po jarním tání je nejzajímavější. Stejně jako všechny ostatní v Krkonoších," pokračuje Drahný.
Vodopád je ukryt za oázou vzrostlých smrků a nechce se věřit, že o něm ví jen málokdo. Stružkový je v okolí nejexotičtější. Mechem vytváří zelenou zeď jako v Amazonii. Odborníci ho označují jako víceramenný vodopád kaskádového typu a svým názvem odkazuje na svůj původ. Neteče z dlouhého potoka z horského hřebene, jak je v Krkonoších zvykem, ale ze suťovitého prameniště nad údolím. Stružky se postupně stékají a vytvářejí neopakovatelnou scenérii.
V této části východních Krkonoš, ohraničené z východu silnicí z Horního Maršova na Pomezní boudy, ze západu a jihu horským hřebenem Sněžka - Růžová hora - Pěnkavčí vrch a ze severu státní hranicí, je největší koncentrace dosud opomíjených vodopádů. Přitom překvapí divokostí. Obzvlášť pozoruhodná je lokalita pod východní částí Slezského hřebene. Z něho stékají tři potoky, které napájejí Malou Úpu.
„Asi na 500 metrech se tady na třech potocích vyskytují tři samostatné vodopády s výškou nad dva metry: Doubravův, Závojový a Soví. Taková hustota na různých potocích a na tak malém území jinde v Krkonoších není. Mají společné, že jsou širokou veřejností neobjevené," říká Drahný o Doubravově vodopádu. Je vysoký 8,4 metrů, má sklon 45 stupňů, vytváří dva mezistupně, na nichž dokonce mění směr. Pod ním je enkláva Žacléřských Bud. „Máme štěstí, že ho vůbec můžeme vidět. V létě je téměř neznatelný," pokračuje Drahný.
Nedaleko v úzké rokli Dobytčího potoka je obtížně přístupný Závojový vodopád. Hukot padající vody je slyšet zdaleka. „Z této trojice je jednoznačně nejatraktivnější, nejvyšší i nejvodnější. Spadá do skalnaté rokle a je vysoký přes osm metrů. Celkový sklon má přes 60 stupňů," píše znalec Vlastimil Pilous, emeritní odborník Správy KRNAP v brožuře Vodopády Krkonoš II o jednom z nejhezčích v Krkonoších.
Na české straně Krkonoš je evidovaných 78 vodopádů vyšších než dva metry. Nejznámější a také nejvyšší lze nalézt západněji, v Labském a Obřím dole, což není náhoda. Jsou tam výrazné ledovcové kary, přes něž voda přepadává do údolí. „Pančavský vodopád v karu Labských jam v závěru Labského dolu dosahuje výšky 148 metrů a je nejvyšší nejen v Krkonoších, ale v celém Česku i v celé mimoalpské střední Evropě. Jako jediný náš se uvádí i v některých tabulkách nejvyšších světových vodopádů," říká Pilous.
Mezi proslulé krkonošské vodopády patří i Mumlavský, Labský nebo Pudlavský.
Co se v posledních letech děje s vodou v Krkonoších, nemá podle horalů obdoby. To, co ještě nedávno bylo nemyslitelné, se stává realitou. „Prameny a potoky, které jsme na jednotlivých enklávách využívali k napájení dobytka, vysychají. Hlavně za to mohou na sníh slabé zimy. První známky nedostatku se začaly projevovat rok po orkánu Kyrill a od té doby je to jen horší. Voda se musí na pastviny dovážet ve velkoobjemových napáječkách," říká Jiří Šimůnek, který má farmu na Sagasserových boudách v nadmořské výšce 1 121 metrů.
Deficit vody v krajině se prohlubuje
Nepříznivou situaci s hladinami podzemních vod potvrzuje hydrolog z hradecké pobočky Českého hydrometeorologického ústavu Alexandr Zajcev.
„Třetí rok po sobě je velmi chudý na srážky, na doplňování podzemních vod. Srážkový a doplňovací deficit se každopádně projeví v letošním roce. Pokud budou v příštích měsících v normálu nebo mírně pod normálem, pocítíme to ještě více než v předchozích letech. Situace není růžová, deficit vody v krajině se prohlubuje," varuje Zajcev.
I když vodohospodáři, kteří sledují povrchové vody, tvrdí, že průtoky v řekách jsou stále v normálu a není důvod k panice, i oni varují.
„Srážky v zimním období byly a tipuji, že ve zvýšené míře než v jiných letech se měly možnost vsáknout. Problém by nastal, kdyby sníh vůbec nenapadl. Pokud by odtával sníh na horách, valila by se řekami kvanta vody, ale ničemu by to nepomohlo. Je však pravdou, že deficit v podzemních vodách z minulého roku přetrvává. A doposud se nedoplnil, bude to trvat několik let," říká Jiří Petr z Povodí Labe.
Soví vodopád je na jiném potoce v lese asi 200 metrů od Závojového. Je sice nižší, má jen něco málo přes čtyři metry, ale v divoké přírodě působí impozantně.
„Soví patří mezi ty, které si i v nejparnějším létě uchovávají většinu svého průtoku z jarních měsíců," popisuje Radek Drahný na mohutný proud vody, který stéká po skále pokryté zeleným kobercem mechorostů pod sklonem asi 65 stupňů.
„Krkonošské vodopády jako fenomén ohroženy nejsou. Ohrožen může být do jisté míry zážitek návštěvníka, který k nim bude směřovat. Jednou může přijít k nádherně zavodněnému vodopádu, jindy bude zklamán. Některé mohou v letních měsících být na první pohled neviditelné, ale to neznamená, že by zcela vyschly. Vždy nějaký čůrek vody teče. Může to být třeba důvod k další cestě do Krkonoš, k objevování vodopádů v jiný, příhodnější čas. Vodopády v Krkonoších jsou jedinečné, svět sám pro sebe, který čeká na objevení," dodává Drahný.
