Dle vědců z Botanického ústavu AV ČR nemůže být genetická diverzita šumavských smrků ohrožena bezzásahovým režimem. Stanoviskem prý reagují na snahu vedení šumavského parku omlouvat ohroženou genetickou diverzitu horských smrčin dalšími asanacemi.

Experti z Botanického ústavu Akademie věd ČR tvrdí, že genogond šumavských smrků je ohrožen asanacemi a nikoli bezzásahovým režimem. Naopak právě tyto zásahy podle jejich názoru mohou mít na genetickou rozmanitost šumavských smrků negativní vliv.

Podle nich totiž bezzásahový režim –  tedy ponechání horských smrčin na Šumavě samovolnému vývoji – nemůže ohrozit jejich genetickou diverzitu. I v situaci, kdy jsou porosty horských šumavských smrčin napadeny kůrovcem a dochází k odumírání stromového patra, nemůže podle jejich názoru ke ztrátě původního genotypu dojít.

Podle ředitele Botanického ústavu Akademie věd České republiky Jana Kirschnera má sice odumření stromového patra za následek vymizení většiny starých smrků, nicméně podle  jeho slov současně otevírá volný prostor a dovoluje vyklíčit a odrůstat tisícům malých smrků, které jsou přímými potomky dospělých stromů.

Podle odborníků z Botanického ústavu pak mohou zachování genetické rozmanitosti negativně ovlivnit naopak asanační práce a porušování bezzásahového režimu. „Jediný způsob, jak můžeme v tomto případě negativně ovlivnit původní genetickou strukturu, je zničení přirozeného náletu při asanacích a vysazování sazenic smrků vypěstovaných člověkem,” myslí si Kirschner.

Argumentaci postavenou na ohrožené genetice smrku, kterou se vedení NPŠ snaží vysvětlovat nutnost dalších asanačních zásahů, pak experti z Botanického ústavu označili za spekulace a demagogická tvrzení. Podle nich by unikátní ekosystémy horských smrčin na Šumavě měly být ponechány samovolnému vývoji na podstatné části území národního parku a neměly by v nich být prováděny žádné zásahy.

„Pouze spontánní vývoj smrčin v jádrových územích NP do budoucna zaručí, že na Šumavě budeme mít porosty původnímu stavu velmi blízké, tak jak bychom od lesů na území národního parku očekávali,” doplnil Kirschner.

K tomuto stanovisku Botanického ústavu AV ČR se připojila i celá Stínová vědecká rada NPŠ, která vznikla na jaře tohoto roku, kdy byla výrazně potlačena role odborníků a vědců ve vedení šumavského parku.

„Vedení Národního parku Šumava evidentně jen hledá argumenty pro další kácení. Argumentace ohrožením genofondu jen podtrhuje nedostatek odbornosti a účelovost kroků vedení národního parku,” myslí si totiž předseda stínové vědecké rady Jakub Hruška, podle kterého existuje velký tlak na to, aby se na Šumavě kácelo.

„A a tak se hledají důvody proč. Nyní je již jasné, proč bylo třeba nejprve odstranit zkušené vědce a odborníky z vedení národního parku,” dodal Hruška.

Stínová vědecká rada Národního parku Šumava  má aktuálně 22 členů a vznikla v březnu 2011 jako reakce na rozhodnutí ředitele Národního parku Šumava Jana Stráského potlačit názory vědecké části dosavadní rada.

Rada je přitom složena z předních českých vědců a odborníků z různých oblastí. Její základ tvoří přírodovědci a lesníci, kteří působili v Radě NPŠ a na protest proti účelovým změnám, které provedl Jan Stráský, z ní abdikovali. Členy jsou ale i další vědci, kteří se problematikou Šumavy dlouhodobě zabývají.