ML
Ať už bylo české předsednictví Evropské unie jakékoliv, jeden úspěch, který se během něj podařilo dosáhnout, prošel téměř bez povšimnutí. V červnu se na Radě Evropské unie totiž podařilo schválit jednotný rámec postupu proti invazním druhům. V jeho rámci se členské státy shodly na důležitosti ochrany přírodního bohatství, myšleno především bohatství druhů. Na tu by se mělo více dbát i při zemědělském, lesnickém či územním plánování.
Rozhodnutí není závaznou normou okamžitě přenosnou do praxe, ale jenom závazkem do budoucna. „Je to důležitý první krok - a důležitý krok - ke sladění evropského přístupu k této otázce”, říká Jan Pergl z Biologického ústavu Akademie věd ČR v Průhonicích.
Následovat by měly další rozhovory a jednání, na jehož konci by mohla stát snad nová legislativa či nové struktury pro zlepšení komunikace mezi jednotlivými úřady, zájmovými skupinami a státy. Jedná se totiž o problematiku, ve které se střetává celá řada zájmů.
V některých případech tak mohou na jedné straně stát například zájmy zemědělců vůči zájmům biologů, potažmo ochránců přírody. V krajině cizí druhy totiž mohou představovat slibné a užitečné zemědělské plodiny.
Jako příklad z minulosti může posloužit borovice vejmutovka, která nakonec obsadila velkou část Českosaského Švýcarska. Nyní se považuje za plevel a ochránci národního parku i biologové bojují za omezení jejich porostů.
Ve světle takových příkladů není vůbec vyloučené, že se v podobně nežádoucí plevel mohou změnit například dnes zaváděné energetické plodiny, jako jsou třeba rychle rostoucí japonské topoly nebo (zatím jen navrhované) hybridy šťovíku.
Celkové škody způsobované invazivními druhy se velmi těžko vyčíslují. Vědci odhadují, že boj proti „cizím” útočníkům a s tím spojené škody stojí Evropu zatím nejméně deset miliard eur (přibližně 260 miliard Kč).
Jde však o velmi hrubý odhad, protože u 90 procent invazních druhů vyskytujících se v Evropě nejsou vůbec popsány škody, které způsobují. Rozhodně je jisté, že ne všechny se na něm podílejí stejnou měrou. Za skutečně „problémové” lze podle unijního projektu sledujícího tyto útočníky označit 10 až 15 procent z nich.
