„Setkávám se i s tím, že naši vědci – a jsou to nejproduktivnější lidé, právě ti, kteří by měli vytvářet vlastní ,školu‘ – už ani nechtějí žádat o další granty, neboť pak nemají čas na vědeckou práci! To chci změnit,” říká mimo jiné v obsáhlém rozhovoru s ČESKOU POZICÍ nejcitovanější česká vědkyně a také senátorka za ČSSD.

Na téma udržitelnosti nových výzkumných center pak Eva Syková podotýká: „Je to velký problém. Chci si nechat zpracovat údaje o tom, jaké prostředky lze využít na jejich podporu, zvláště jaké peníze půjde použít ze strukturálních fondů, a vědět, kolik bude muset vláda ještě přidat.”

ČESKÁ POZICE: Když jsem vstupoval do krčského areálu Akademie věd, tak se mne vrátný ptal, jestli jdu do Ústavu experimentální medicíny za profesorkou, nebo senátorkou Sykovou. Dá se to oddělovat? Jak vypadá váš typický pracovní den?

„Umím si práci zorganizovat, v ústavu jsem si otevřela i senátní kancelář, aby mě občané mohli navštěvovat”

SYKOVÁ: Každý den se pochopitelně dost liší. Pokud není zasedání Senátu nebo poradců předsedy vlády, RVVI nebo Technologické agentury ČR (TAČR), tak přicházím do ústavu, pak odjíždím na nějaká jednání... Někdy do ústavu přijdu až po páté hodině večer, ale snažím se tu být hodně. Vyřizuji tu agendu a věnuji se vědecké práci.

Co se týče senátu, to je bloková záležitost – jednou za měsíc je více práce, mám i výborného asistenta, pak je klub a výbory, kde samozřejmě bývám, mám jednu z nejlepších docházek a také mne to baví. Nebylo by zodpovědné nechat se zvolit, a nechodit tam. Umím si práci zorganizovat, v ústavu jsem si otevřela i senátní kancelář, aby mě občané mohli navštěvovat, ale lidé hlavně píší e-maily.

ČESKÁ POZICE: Nově jste první místopředsedkyní vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Musím se vás už takřka obligátně zeptat: Budete to stíhat?

SYKOVÁ: Určitě. Jsem docela zodpovědný člověk, a když si nabírám další funkce, tak se některých zase vzdávám. Zprvu jsem ani nepřemýšlela, že bych kandidovala na 1. místopředsedkyni, ale pak to tak vyplynulo z volby členů, takže jsem si to rozmyslela.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.