Vědecký pracovník v lesnictví, jehož poznatky i mnohaleté zkušenosti přispívají k záchraně a zdraví lesů, to je Doc. RNDr. Marián Slodičák, CSc. (nar. 1951) z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně, třetí muž kandidátky ČSSD v Královéhradeckém kraji.

- Co se vám ve vaší práci podařilo?

Kdykoliv dojde na hodnocení či rekapitulaci, a člověk po šedesátce na to má právo, tak si skutečně myslím, že vrcholem bylo zhruba tříleté období, v němž jsme řešili projekt Krušných hor. S naším týmem jsme zpracovali generel pro nejohroženější oblast republiky, tj. Krušné hory, kde jsou udělány dobré koncepty druhových skladeb v závislosti na stavu lesa a stavu kyselých depozic. Kniha z toho byl už jen bonbónek na dortu. Podařilo se mi sestavit třicetičlenný tým odborníků z celé republiky, byli tam i zahraniční specialisté, s nimiž jsem potřeboval spolupracovat. Vše jsem řídil sám, zadavatele zajímal pouze výsledný efekt a mě, kde seženu nejlepší lidi. Získal jsem velké množství pracovních přátel, a výsledkem všeho byl kompilát, který považuji za vrchol naší činnosti.

Před dvěma lety jsem také převzal funkci editora časopisu, který se dnes jmenuje Journal of Forest Science a vychází dvanáctkrát do roka kompletně v angličtině. V každém čísle je zhruba pět článků. Ke spolupráci oslovuji odborníky i při neformálních setkáních v rámci konferencí. Podařilo se nám časopis integrovat do evropských poměrů.

- Z toho vyplývá, že rád přijímáte zodpovědnost.

To je to nejlepší, co vás může v životě potkat, ale to už se teď moc nestává. Hodně věcí řídí pravidla, která nastavily grantové agentury, což není dobře. Administrativa je obrovská, ale na stále více projektů se rozděluje čím dál méně peněz - situace ve výzkumu není dobrá a já jsem trochu zatrpkl. Mám ale skvělé následovníky - preferuji, aby mladí lidé, kteří jsou rozjetí, dostali podporu, proto trochu ustupuji do pozadí.

Přesto chci být dál nápomocný zkušenostmi, myšlenkami, i tím, že mám spoustu pracovních kontaktů. Léta jsem zasedal ve státních zkušebních komisích na brněnské a pražské fakultě, takže celou střední generaci odborníků znám i díky jejich praxi, kterou procházeli v Opočně. To se pak daleko snáze jedná a v té chvíli je využití autority na místě.

- Co vám nejvíc vadí?

Že jsme nevytvořili takovou společnost, v níž by se dokázali zaměstnat mladí lidé. Vadí mi ohromné množství nezaměstnaných absolventů škol. Kde mají mladí lidé získat pracovní návyky a nabýt pocitu, že začali růst? Pocit, že dělám něco, co někdo chce, ten je nenahraditelný a nedá se zaplatit žádnými penězi. To lidem odpíráme. Na jedné straně je určitě dobře, že mladí získají zkušenosti v zahraničí, ale na druhé straně o mnoho přicházíme.

- Je něco, čím se v životě řídíte?

Jako Slovák jsem dostal základy katolické výchovy, ale praktikujícím katolíkem jsem nebyl. Zůstala mi ovšem jedna věc. Velmi si cením dědictví křesťanství, které, velice zjednodušeně řečeno, vidím v desateru. To je, ať chceme nebo ne, jakousi normou, která nám říká, tohle jsi udělal špatně, případně dobře. Desatero nebo křesťanská pravidla mohou nastavit i jakési zrcadlo. Vůbec si ale nemyslím, že kvůli tomu je třeba chodit do kostela nebo být organizovaný v nějaké církvi. Myslím si, že etika buď v člověku je, nebo není.