V posledních letech se obnovitelné zdroje staly téměř módní záležitostí. Jsou „in” a skloňují se ve všech pádech. Důsledky politicky někdy možná dobře míněných opatření na podporu obnovitelných zdrojů se ovšem začínají stále více negativně projevovat nejenom v ekonomické oblasti, ale bohužel i v oblasti kvality životního prostředí. Úspory na straně jedné znamenají obrovské plýtvání na straně druhé a příroda dostává pěkně zabrat.
Spalování uhlí a spalování biomasy
Módní je dnes říkat, že spalování uhlí je špatné a spalování biomasy je dobré. Z ministerstva životního prostředí dokonce chodí prohlášení o tom, že by se mělo spalování uhlí v domácnostech zakázat. Jenže tak černobílé to rozhodně není. Uhlí samo o sobě za nic nemůže. Problém emisí je především otázka technologií, které uhlí nebo i biomasu spalují.
Kotle prodávané v rámci EU se podle celoevropsky platné normy EN 303-5 rozdělují podle emisí a účinnosti do tří základních tříd. Kdo chce svůj výrobek prodávat, musí se dostat alespoň do té nejméně přísné, první třídy. Na českém trhu se tak například prodávají kotle na biomasu s neřízeným spalováním, u kterých je v nejméně přísné, první třídě, povolena maximální výše emisí CO ve výši 25000 mg/m3. Vedle toho se prodávají automatické kotle na uhlí, které splňují požadavky třetí, nejpřísnější třídy normy EN 303-5, a které při spalování uhlí dosahují běžně emisí CO na úrovni 500 mg/m3. Jinými slovy: jeden kotel na kusové dřevo s neřízeným spalováním je schopen produkovat emise ve stejné výši jako několik desítek automatických kotlů na uhlí.
Zajímavé je rovněž to, že ministerstvo životního prostředí ve své zprávě o stavu životního prostředí v ČR v roce 2006 píše o tom, jak malé kotle na tuhá paliva stále více znečišťují vzduch prachem a skleníkovými plyny. Přitom ve Zprávě agentury CENIA, ze které tiskové prohlášení ministerstva vychází, se na stránce 11 lze dočíst, že od roku 2005 do roku 2006 se emise tuhých látek z malých zdrojů snížily o 22 % a emise CO o 26%! Je to tedy přesně naopak, než ministerstvo životního prostředí tvrdí. Za rok se snížily emise tuhých látek z malých zdrojů o téměř jednu čtvrtinu!
Pravdou ale je, že na vesnicích problém se spalováním tuhých paliv dlouhodobě existuje. Pokud se v domácnosti používá jednoduchý litinový kotel s neřízeným spalováním určený oficiálně ke spalování koksu a do kterého ale ve skutečnosti uživatelé sypou gumu, plasty naplněné dřevem a olejem, pražce a další odpady, tak dokáže jeden takto používaný kotel jednoduše zamořit okolí na sto metrů daleko.
Pokud je snahou ministerstva životního prostředí regulovat tuto problematiku, zákazem spalování uhlí se to nevyřeší. Stejně jako se emise z automobilů snížily díky povinnosti používat katalyzátor, stejně tak by šlo dosáhnout velkého efektu i u tuhých paliv, a to zákazem prodeje a užívání kotlů s neřízeným spalováním, které jsou hlavní příčinou toho, proč je uhlí na „černé listině” ministerstva životního prostředí.
Podpora elektřiny z biomasy
V podmínkách České republiky i Evropy má mezi jednotlivými obnovitelnými zdroji energie největší potenciál (a v současnosti je také nejvíce využívána) biomasa. U nás tvoří cca 80 % všech obnovitelných zdrojů.
Biomasu lze nejefektivněji využívat na výrobu tepla, a tak je také u nás v drtivé míře využívána. Na trhu existují technologie, které umožňují spalovat biomasu ve formě dřevní štěpky nebo pelet s účinností přesahující 90 %. Pokud se biomasa používá k výrobě elektřiny, například přimícháváním štěpky k uhlí, tak je biomasa spalována s účinností zhruba kolem 20 %. Přesto paradoxně náš stát svou legislativou podporuje u biomasy mnohem více výrobu elektřiny a nikoliv tepla.
Situace, která u nás vznikla je téměř absurdní. Stát dotacemi na „elektřinu z obnovitelných zdrojů” subvencuje státní podnik ČEZ a další podniky, aby využívali štěpku jako surovinu pro výrobu elektrické energie. Kvůli tomu se v posledních letech zvýšila poptávce po štěpce, vzrostla její cena a tudíž se stala nezajímavou pro mnoho soukromých uživatelů, kteří ji chtěli používat pro výrobu tepla. Místo, aby se tento zdroj biomasy spaloval v kotlích s účinností kolem 90 %, tak se začala štěpka přimíchávat k uhlí a spalovat v elektrárnách s účinností kolem 20 %.
Stát svými dotacemi podporuje to, aby se z každého 1 kg štěpky využilo čtyřikrát méně energie, než je to dnes technologicky možné. Úředníci na ministerstvu životního prostředí se mohou radovat, že se v našem státě zvýšil podíl elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů, a že to vykážou ve své statistice pro Evropskou komisi. To, že zatímco se na jedné straně zvýšila výroba elektřiny z biomasy, ale na straně druhé se mnohonásobně více snížila výroba tepla z biomasy, je zajímat nemusí...
CEP newsletter , březen 2008
