Aktuální stav českých lesů je decentně označován jako alarmující, přestože se jedná o nejhorší stav za dobu, kterou žijící lesníci pamatují. V roce 2016 činila nahodilá těžba 9,399 mil. m3, což byl podíl 53,35 % při celkové těžbě 17,616 mil. m3.
Poškození lesů má závažné souvislosti, a proto nemůže být jen vnitřní záležitostí lesníků
Aktuální stav českých lesů je decentně označován jako alarmující, přestože se jedná o nejhorší stav za dobu, kterou žijící lesníci pamatují. V roce 2016 činila nahodilá těžba 9,399 mil. m3, což byl podíl 53,35 % při celkové těžbě 17,616 mil. m3. Z toho bylo kůrovcového dříví téměř o 100 % více než v roce 2015 a základní stav kůrovce na 1 ha byl překročen šestnáctinásobně! Údaje za rok 2017 nebyly publikovány, ale podle bývalého ministra zemědělství Mariana Jurečky budou mít nahodilé těžby „ téměř stejný rozsah jako v roce 2007, kdy lesní porosty zasáhl orkán Kyrill." (Pozn.: V roce 2007 dosáhly celkové těžby 18,51 mil. m3, z toho objem nahodilých těžeb byl 15,5 mil. m3, tj. 83,75 %). Z těchto čísel je zřejmé, jak je dynamika vývoje hrozivá.
V minulosti převládaly mezi nahodilými těžbami hmyzí kalamity, posunuté o rok po škodách větrem či sněhem, protože technologie zpracování kalamitních těžeb byly pomalé, v důsledku toho se v nezpracovaném dříví hmyz přemnožil a následná hmyzí kalamita byla rozsáhlejší než předchozí kalamita abiotická. Harvestorové technologie těžby dříví zkrátily zpracování kalamitních těžeb, nové chemické prostředky ochrany lesa a jejich aplikační technika zvýšily účinnost chemické ochrany lesů a logistika lesnických opatření přispěla k tomu, že po roce 1987 hmyzí kalamity prakticky neexistovaly. Znovu se objevily po roku 1993 (2,5 mil. m3), rostly po roku 2003, a v roce 2016 dosáhly téměř 4,5 mil. m3.
Opětovný vznik hmyzích kalamit je deklarován jako následek globálních změn klimatu, což je jen jedna z příčin. Před transformací lesního hospodářství bylo běžné, že lesníkem zjištěný kůrovcový strom byl do tří dnů pokácen, odkorněn, kůra a klest s brouky a larvami spáleny a místo těžby chemicky asanováno. V současném systému, ve kterém nesmí mít LČR vlastní výrobní kapacity (až na přímo řízené závody a výjimky), se to nedaří stihnout za tři měsíce, a navíc se dříví zpravidla „asanuje odvozem", což je svém důsledku šíření kůrovce do dalších oblastí. Rychlé zpracování kůrovcových stromů není v zájmu firem, které se provedením těžebních prací stávají majiteli dříví, protože jim permanentní zpracovávání kalamit umožňuje získat více dříví a za nižší cenu - v případě přetlaku dříví na trhu jako v roce 2017 dokonce za cenu zápornou!
Lesy poskytují nejen dříví, ale i nenahraditelné celospolečenské funkce, a proto byly vždy zvláštním majetkem, nakládání s nimi nebylo nikdy úplně liberalizováno a stát si nad nimi vyhradil dozor bez ohledu na to, kdo je jejich aktuálním vlastníkem. Od nepaměti si vladaři uvědomovali, že lesy musí být účinně chráněny, aby trvale poskytovaly užitečné funkce a dříví. Na našem území je první legislativní omezení ve využívání lesů z roku 865 v právních normách Velkomoravské říše, a Patent Marie Terezie z roku 1773 byl nadčasový tím, že přistoupil k intervenci státu do vrchnostenské hospodářské svobody státním dozorem nad lesy a formulací státní lesní politiky. Proto nemůže být ani dnes stav lesů jen záležitostí vlastníků a správců lesů.
Narušení vyrovnanosti plnění funkcí lesa následkem trvající hmyzí kalamity má řadu souvislostí. Při průměrné obmýtní době 115 let není možné vzniklé nesrovnalosti vyrovnat během 3 až 5 let jako v zemědělství, ale snížené plnění funkcí lesa se dlouhodobě přenese do produkce dříví, zprostředkovaně do pracovních příležitostí v lesnictví a průmyslu zpracování dříví, a do funkcí krajiny, zejména vodohospodářské. Objem celkových těžeb není libovolný, ale maximálně se může přibližovat celkovému přírůstu. Pokud je v letech s kalamitní těžbou přípustný objem těžeb překročen, musí být po jejich zpracování snížen, aby nebyla produkční základna lesů snížena pod výchozí hladinu. O co vyšší je současné dlouhodobé překračování těžeb[5], o to více klesne objem těžeb v budoucnu. Proces znázorňuje graf, ve kterém jsou zachyceny těžby celkové i podle druhů [6] a hladina přípustných těžeb v letech 1980-2020.
Přípustné těžby za roky 1998-2016 činily v úhrnu 357,280 mil. m 3 , ale vytěženo bylo 404,475 mil. m3, což znamená, že koncem roku 2016 bylo vytěženo o cca 47 mil. m3 dříví více (13 %), což znamená, že by se v budoucnu nemělo téměř 4 roky těžit.
Vývoj těžeb dříví celkem a podle druhů
Základním ekonomickým principem lesnictví je samofinancování, což znamená, že tržbami za dříví, ostatní komodity a služby jsou kryty náklady na lesnická opatření; náklady na celospolečenské funkce lesů a sanaci škod vichřicemi, požáry, povodněmi a imisemi; režijní výdaje; a podnikatelský či vlastnický zisk. Tržby za dříví činí 80-95 % tržeb lesního hospodářství, proto je prodej dříví zásadní podmínkou jeho existence, tj. udržení koloběhu života lesa od založení porostu k obnovní těžbě. Současná hmyzí kalamita se týká převážně smrkových porostů, což narušuje plošný poměr jehličnatých a listnatých dřevin. Pokles zastoupení jehličnanů přibližuje konec schopnosti lesního hospodářství financovat svůj provoz tržbami za dřevo, a proto je pokračování programu preference listnatých dřevin ve výsadbách projevem myšlenkové strnulosti. Každé snížení tržeb za dříví ve svých konečných důsledcích omezuje financování celospolečenských funkcí lesů. Listnaté dřeviny mají mimo nižšího zpeněžení i nižší schopnost zadržovat vodu v krajině než jehličnany, a pokud vznikají v důsledku kalamity plochy bez lesů (jen s travními ekosystémy), vodohospodářská funkce krajiny se výrazně zhoršuje.
Vzhledem k tomu, že lesy pokrývají 1/3 republiky, jedná se o vážný stav se společenskými souvislostmi, na který Státní správa lesů ani MZe přiměřeně nereagují, přestože jej „sledují" přes dvacet let. V loňském roce nebylo realizováno ani pozastavení úmyslných těžeb v nepostižených oblastech. Neoficiálním vyjádřením MZe je konstatační článek „Aktuální kůrovcová kalamita přesahuje rámec, na který je nastaveno současné lesní hospodářství", ve kterém odpovídá Ing. Jiří Bílý, Ph.D., vedoucí oddělení ochrany lesa ministerstva zemědělství, na dotazy Lesnické práce.
Stav je natolik vážný, že přesouvání odpovědnosti na firmy vykonávající lesnické práce prohlášením: „Lesnické firmy mají uloženo vyvézt z lesů všechno napadené dříví do ...." je krajně nezodpovědné! Spoléhat se na sílu slova není v případě přemnožení kůrovce rozumné.
Vzhledem k tomu, že na závažné ohrožení lesů jako významné složky životního prostředí nereaguje přiměřeným způsobem jak Státní správa lesů, tak MZe, vláda, ani parlament, je to signál, že systém „politické zodpovědnosti" je nefunkční a měl by být nahrazen systémem odborných garancí.
Vladimír Simanov
Komentáře
Bohužel tady opět není ponechán žádný prostor pro další krok dopředu a úvahu o tom, jestli by nebyla vhodná nějaká zlatá střední cesta. Tolik desetiletí se mluví o labilitě smrkových porostů a blahodárném vlivu "MZD," a stále se realizují za velkého aplausu a poklepávání po vlastním rameni podobné názory. Člověk by skoro řekl, že to o myšlenkové strnulosti musí být v kontextu celého obsahu článku a současné reality jehličnatých porostů nějaký ironický žert.
Otázka stojí, zda by ta sama Marie Terezie, pokud by měla našich 250 let lesnické zkušenosti navíc, ten další krok dopředu už dávno neudělala. Ono to totiž i při obyčejné selské úvaze a i stroze ekonomické úvaze už není jen o bilanci jehličnaté/listnaté dříví, ale taky o věku, kdy nás to okolnosti nutí těžit a v jakém stavu. O ostatních složkách lesa a stavu půdy jako výrobního prostředku ani nemluvě. Ona panem profesorem oslavovaná žena tu kritickou reflexi k tehdy taky dost zoufalému stavu a odhodlání a odvahu ke skutečným reformám totiž měla.