Výlety po volné krajině nabízejí poslední dobou zvláštní pohled. I když je teprve začátek srpna, listy žloutnou a někde už začaly opadávat. Něco podobného se děje i ve smrkových lesích, které pro změnu mění zelenou barvu na hnědou, a kde stromy rovněž shazují jehličí.
Neznamená to snad, že schnou jednotlivé stromy, celé aleje nebo celé lesní porosty. Stromy mají v horkém létě málo vody, a proto stahují tu, která jim zbývá, z listů a jehličí do kmene a kořenů. Pokud tedy zhnědnou nebo shodí listí, pak to neznamená, že nemohou přežít.
Něco se děje
Tento přírodní úkaz přesto znervózňuje kromě běžných občanů také lesníky. „V současné chvíli už můžeme mluvit o stoleté katastrofě," prohlásil například prezident Svazu německých majitelů lesa Georg Schirmbeck v rozhovoru pro Neue Osnabrücker Zeitung.
Tím připomíná už dávnější výroky některých tuzemských politiků v čele s vicepremiérem Richardem Brabcem, podle kterého zažívají tuzemské lesy největší katastrofu od dob Marie Terezie. Pozoruhodné na tom je, že si Brabec při tomto výroku nestěžoval na sucho, ale na nálety kůrovce.
V tom je právě hlavní potíž, kterou obsahují obdobná vyjádření. Pohromy způsobené suchem a kůrovcem se nevylučují, ale sčítají. Něco vážného se děje, vždyť i premiér Andrej Babiš, v předvolebním propagačním letáku zmínil, že se teď zabývá především situací v lesích. Sčítání dvou katastrof umožňuje velmi dynamický, ovšem neblahý vývoj.
Obnova přirozeného lesa
Vedro a sucho posledních týdnů totiž nevede jen k tomu, že se stromy zbavují listí a jehličí, případně že opravdu usychají. Takové počasí zároveň přeje kůrovci, který stihne vyvést za rok čtyři generace, to znamená až miliony brouků z jednoho napadeného stromu. Také tyto stromy usychají a co je podstatné, ve svých kořenových labyrintech přestávají vodu držet úplně.
Ta se potom odpaří nebo steče, ve vyschlém lese roste teplota, která pak způsobuje, že schnou další zdravé stromy. Němci jako Češi dělají jediné, co mohou. Kácí kůrovcem napadené stromy, likvidují jejich kůru a vrší jejich kmeny na úložiště pokud možno u železničních stanic. Už nemá smysl sázet nové porosty, protože také sazenice z minulých měsíců při současném vedru obvykle usychají.
Experti dnes nacházejí jedinou útěchu. Lesy dnes tvoří nejčastěji monokultura smrků, protože se na nich dá nejvíce vydělat a protože se mohou těžit s použitím těžkých strojů. Monokultura se sama ovšem nedokáže bránit a podléhá extrémním podmínkám. Proto prý je možné považovat probíhající katastrofu za přirozenou očistu, která vyzývá k obnově přirozeného středoevropského lesa s převahou listnatého porostu. Však už také na tento plán státní úřady uvolňují dotační prostředky.
Zřejmě je to správná cesta a věřme, že půjde realizovat, jakmile sucho skončí. Přesto jde o slabou útěchu. Jak upozornil německý lesník Schirmbeck, škody se teprve budou sčítat v příštích letech, desetiletích a generacích. Stopy po tom, co se dnes odehrává, prý v historicky blízké době nezmizí, ať se lesníci snaží, jak chtějí.
