Dva pohledy na strategii v NPŠ

O vývoji v NPŠ se napsalo již mnoho. Ve sdělovacích prostředcích v poslední době převažují příspěvky, prezentované jednou skupinou vědců a ekologických organizací, silně podporované médii, ve kterých se snaží odborné lesnické názory presentovat, jako odpůrce ochrany přírody s absencí základních ekologických poznatků a vzbudit dojem veřejnosti, že hlavním cílem lesníků je těžba dříví a záměry ochrany přírody jsou pro ně neznámé, nebo dokonce cizí.

Posláním NP je uchování přírodních hodnot a zlepšování současného stavu prostředí, pomocí diferencované přírodě blízké péče o lesní ekosystémy. Společným cílem lesníků a ochránců přírody by měla být stabilní krajina, v nichž jsou využívány přírodní zdroje podle zásad trvalé udržitelnosti.

Za ekologického vedení NP došlo vlivem všeobecné gradace kůrovce  po živelných kalamitách, k rozsáhlému velkoplošnému rozpadu lesních ekosystémů.

Cílem tohoto příspěvku je snaha sdělit široké veřejnosti o co v NPŠ od svého zrození jde a jak situace graduje v době katastrofálního odumírání lesů. Na otázku jak pečovat o lesní ekosystémy v  NPŠ existují v zásadě dva názory.

První názor reprezentující skupinu části úzce specializovaných pracovníků vědy a výzkumu  a ekologických organizací – tkzv. PASIVNÍ EKOLOGICKÝ PŘÍSTUP

Podle kterého v současné době na 30% v  budoucnu až na 75 % výměry NP je žádoucí absolutní  absence zásahů do samovolných probíhajících přírodních procesů. Prioritou se stává ochrana přírodních procesů bez dalších hledisek, kde kůrovec patří mezi chráněné organismy. Aplikace za každou cenu, bez ohledu na současný stav ekosystémů, jež svým charakterem neodpovídají požadavkům na lesní ekosystémy schopné přirozeného vývoje (autoregulace). Výsledkem by mělo být vyčkávání trvající třeba několik století až po dosažení cílového stavu – klimaxu -  divočiny . Časové měřítko zde není rozhodující. Nejdůležitější je samovolný vývoj ekosystémů, který vylučuje jakýkoliv lidský zásah a to i v případě katastrofických situací, zejména gradace kůrovce. Toto území lze chápat jako relativně izolovanou oblast, ve které se z nepřírodních ekosystémů přes jejich rozpad vyvíjí ekosystém přírodní.

Zhodnocení rizik při přijetí tohoto názoru:

-           nebere ohled na význam NP pro udržení stávajících ekosystémů (lesů) a hlavního motivu ochrany přírody, což je v přímém rozporu s nařízením vlády č. 163/91 Sb., kterým se zřizuje NPŠ - § Poslání NP: Posláním NP je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území NP k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí.

-          Při zachování priority přirozeného vývoje ekosystému na takto rozsáhlém území, bez zásahu člověka je značně omezeno jiné poslání lesů k plnění ostatních mimoprodukčních, veřejně prospěšných a kulturně rekreačních funkcí lesa.

-          Nebere ohled na les z komplexního ekosystémového hlediska, jako nenahraditelnou složku životního prostředí regionu v širších vazbách na životní prostředí obyvatel.

-          Nebere ohled na současný stav lesních ekosystémů, jež svým charakterem neodpovídají požadavkům na lesní ekosystémy schopné přirozeného vývoje (autoregulace).

-          Vlivem uplatňování bezzásadových režimů na velkých území, včetně ponechání kalamitního dříví na místě a vyloučení ochrany proti kůrovcům se  pomíjí skutečnost, že míra antropogenního ovlivnění většiny lesů (1. Zóny nevyjímaje) je taková, že vylučuje přirozený vývoj odpovídající sukcesním procesům. V těchto nejcennějších lokalitách dochází k nekontrolovanému žíru kůrovce  a následně k velkoplošnému odumírání stromového patra (až 80%). V přilehlých území mimo bezzásahové zóny pak vznikají v důsledku žíru kůrovce a následné asanace stovky hektarů souvislých holin, které se negativně promítají do stability a vývoje celého ekosystému. Zvyšuje se riziko dalšího rozvrácení zbytků porostů větrem. Tím jsou narušovány a likvidovány přírodě blízké (převážně podrostní) způsoby obhospodařování porostů s úspěchem zde aplikované řadu desetiletí.

Ponechání rozsáhlejšího území samovolnému vývoji s přihlédnutím k současnému stavu porostů a gradace kůrovce výrazně ovlivňuje strukturu lesních ekosystémů, stanovištní bioklima a může mít za následek:

-          Zánik vhodných biotopů pro celou řadu organismů.

-          Výsledkem v lepším případě bude vznik smrkových monokulturních ředin, vyvíjející se mimo mateřského porostu, stejné genetické kvality, jaká byla předchozí generace lesa s minim. podílem jiných dřevin, věkově stejnorodé. Tyto porosty budou mylně označovány za přírodní les. Zde hrozí opakující se rozpad labilních porostů. Takto pojatý postup směřování ekosystému do rovnovážného stavu by trval 300 až 450 let, než by došlo k dostatečnému rozrůznění druhové, ekotypové, věkové a prostorové skladby pro dostatečnou funkci autoregulačních procesů. Je záměrem naši společnosti tak dlouho čekat? Zejména v případě nastupujících globálních klimatických zněn, které mohou tyto změny ještě zpomalit.

-          Pod uschlými stromy hrozí rychlá mineralizace humusu – úbytek až 30%. Na velkých plochách souší nebudou žádné plodící stromy. Plochy pod uschlými stromy rychle zarostou buření a vysokou travou, které budou bránit vyklíčení ojedinělému, zatoulanému semínku.

-          Lokální zhoršení hydrických, retenčních a vodohospodářských funkcí lesa. Snížení zachycování horizontálních srážek, které mohou výrazně ovlivnit odtokové poměry v oblasti a to s dopady na níže položená území. Velmi pravděpodobně povedou k nežádoucím změnám unikátních rašelinišť a mokřadů, které jsou jednou z priorit ochrany přírody.

-          S rozsáhlým odumřením lesa dochází k poklesu objemu asimilace poutající CO2. A naopak rozkladem biomasy dochází k negativnímu uvolňování CO2 do ovzduší.

-          Zhoršení kulturně rekreačních funkcí krajiny.

-          Následná opatření vyvolaná vysokým objemem kůrovcové kalamity, jako důsledek uplatňování bezzásahového režimu vede k vynaložení velkých finančních nákladů nutných k realizaci ochranných a obranných opatření (lapače, feromony, insekticidy, mzdové náklady), technologických opatření (asanace a opravy lesní dopravní sítě, speciální technologie přibližování)  mimořádný rozsah zalesňování v místech, kde za normálních okolností by bylo možné využít přirozené zmlazení, následné mimořádné opatření na výchovu a ochranu kultur. Takto vynaložené finanční prostředky by mohly být využity v rámci NP daleko účelněji.

-          Navíc hrozí ČR žaloby rakouských a německých majitelů sousedních lesních pozemků na vymáhání škod způsobených v důsledku absence opatření proti lýkožroutu smrkovému. Jen na rakouské straně se hovoří o škodě až 1 miliardě eur.

Tento vědecký experiment nastolení vize divočiny ve své podstatě negativně ovlivní

-          lesní ekosystémy na desítky až stovky let , přičemž se počítá, že následky chybného rozhodnutí  ponesou naši potomci.

Druhý názor reprezentující širokou odbornou lesnickou veřejnost a skupinu vědeckých pracovníků – tkzv. AKTIVNÍ PŘÍSTUP

-          Požaduje na základě staletých praktických znalostí a vědeckých poznatků, ovlivňování vývoje pomocí řízené diferencované přírodě blízké péče o ekosystémy, směřující k naplnění hlavního cíle (bezzásahovosti) a záměru ochrany přírody.

-          Blízkým cílem je udržení resp. zlepšení ekologické stability porostů, v dalším výhledu pak jejich přeměna na porosty přírodě blízké. Aplikace šetrnou optimální technologií, vhodným způsobem a ve správnou dobu. Tyto dočasné zásahy nebudou cílem, jako v hospodářských lesích, ale prostředkem pro dosažení požadovaných funkcí lesa.

-          Cíl je definován požadovanou mimoprodukční funkcí ekosystému a lesa jako součásti krajiny, odpovídající druhovou, prostorovou, věkovou a provenienční  strukturou, maximálně odpovídající přírodním a regionálním podmínkám. Díky tomuto postupu při dodržení  mozaikového (maloplošného)  přístupu se ekosystémy mohou podstatně dříve dostat do stavu ekologické stability - samoregulace.

-          Speciální management ( lidský zásah) do lesních ekosystémů ustane v období, kdy s velkou pravděpodobností  dojde k vývoji směrem odpovídajícím dynamice přírodního lesa s plně fungujícími spontánními autoregulačními procesy.

-          Úkolem je ochránit les a ne přirozené procesy, které právě nefungují. Pokud ale nastane riziko rychlého velkoplošného rozpadu, potom i kácení napadených stromů je ochranou přírodních procesů. Proto je smysluplné se dočasně podílet na předání plné moci přírodě.

-          Uvedený pohled klade důraz na funkci ekosystémů, protože les chápe jako součást krajiny s klíčovým významem pro okolní ekosystémy a celou společnost.

-          Ukázkovým příkladem tohoto pojetí péče o lesní ekosystémy je Boubínský prales, který je zachován jen díky tomu, že nepatří pod správu NP Šumava.

Je potřebné, aby český občan, jako spolumajitel měl možnost toto vědět a byl schopen se politicky orientovat.

Milan Bečvář (čerpáno z vlastních poznatků a publikace: Stav a vývoj lesních ekosystému v průběhu existence NP Šumava – Stanislav Vacek / Vilém Podrázský)