Zhoř u Tábora – Na to, jak se dříve sháněly vánoční stromky, zavzpomínal pětaosmdesátiletý Josef Cícha, který pochází z malé obce Zhoř u Tábora: „Nejlepší bylo, když měl člověk svůj vlastní les. To se nikoho nemusel na nic ptát. Prostě si stromeček uřízl a šel s ním domů. Kdo ale takové štěstí neměl, nezbylo mu nic jiného, než aby zašel do obecního lesa,” začal své vyprávění pamětník.

Poznamenal,že těm,kteří se vydali do obecního lesa, nic nehrozilo. „Nikdo to nehlídal. Všichni se ale chovali tak, aby zbytečně neničili přírodu a aby nebyli moc nápadní,” usuzuje Josef Cícha.

Vesměs obyvatelé vsí nějaký les vlastnili, takže se ničeho obávat nemuseli. „Tenkrát tady bydlelo pár chalupářů, kteří chodili do obecního, ale žádné potíže z toho nebyly. Naopak. Lidé chodili do lesa s pilou na dřevo úplně běžně. Nikdo nic neskrýval. Dneska by se člověk bál, že ho budou chtít kontrolovat,” ukazuje Josef Cícha na velké rozdíly mezi dřívější dobou a současností. Přesto si místní stromky pečlivě vybírali. „Když zrovna neměl ve svém lese hezký stromek, zašel k sousedovi. Ale jak říkám, nikdy se z toho nestřílelo,” doplňuje.

Podle něj se dříve stromy vysazovaly blíže k sobě, takže se řezání stromků na Vánoce mohlo brát jako dobrá a užitečná věc: dělala se vlastně taková prořezávka.

„To už dnes není. Teď jsou mezi stromy velké mezery, takže rostou víc do šířky než do výšky. Za mých mladých let se tlačily spíše často nahoru,” popisuje.

On sám už Vánoce dávno hekticky neslaví. Stačí mu jen klid, pohoda a zdraví. Také stromeček bychom u něj doma hledali marně. Poslouží mu jen větvička ve váze.

***

„Nejlepší bylo, když měl člověk svůj vlastní les. To se nikoho nemusel na nic ptát, prostě si stromeček uřízl a šel s ním domů. Kdo ale takové štěstí neměl, nezbylo mu nic jiného, než aby zašel do obecního lesa.”

Josef Cícha narodil se v roce 1928 ve Zhoři u Tábora a v této obci strávil celý svůj život. Dnes si i ve vysokém věku šťastně užívá důchodu.