STEJNĚ TAK, JAKO JSOU ZEMĚDĚLSKÉ KOMODITY PRIMÁRNĚ URČENY K PŘÍMÉ KONZUMACI NEBO K VÝROBĚ POTRAVIN, JE NA TOM TAKÉ DŘEVNÍ HMOTA. TA BYLA HISTORICKY VŽDY VYUŽÍVÁNA PŘÍMO JAKO OTOP NEBO JAKO IZOLAČNÍ MATERIÁL, NEBO SE ZE DŘEVA VYRÁBĚLY DŘEVĚNÉ PŘEDMĚTY VŠECH MOŽNÝCH DRUHŮ, TYPŮ A ÚČELŮ. MĚLO BY TO TAK ZŮSTAT I V BUDOUCNOSTI.
(chybí část textu) ... o možných surovinových zdrojích pro biopaliva utichly, lze důvodně předpokládat, že budou i z pozice využití dřevní hmoty opětně otevřeny. A podle všeho ještě letos, neboť se k tomu připravují minimálně dva doslova globální impulzy. Prvním z nich je snaha amerického Kongresu zařadit biomasu mezi zelené zdroje energie, kterou do současné doby brzdil prezident Barack Obama. Nové vedení USA by ale podle všeho mělo mít k takovému návrhu vstřícnější postoj, což by bylo jistě znamením podpory zastánců biomasy a jejího využití v rámci EU. Evropská komise totiž také již – a to je ten druhý impulz – v závěru loňského roku prezentovala takzvaný „zimní balíček" k plánované transformaci energetické politiky EU do roku 2030 ve snaze snížit emise prostřednictvím vyššího využití obnovitelných zdrojů energie, především biomasy. Jenže využití biomasy k tomuto účelu nejenže emise oxidu uhličitého nesníží (stejně jako tomu bylo a je u biopaliv první generace), ale důsledkem bude, v případě masivního využití dřevní hmoty, cílené odlesňování a v zásadě až drancování lesů, které ve finále skončí v nádržích aut.
Návrh Evropské komise také hned sklidil kritiku ochránců přírody a ekologických organizací, které se zřejmě poučily z původně nekritické podpory biopaliv první generace, a v tomto případě je třeba říci, že kritika ekologů je oprávněná. Velmi stručně řečeno by důsledky využití nějakých surovin druhé, ale i třetí, čtvrté a další generace na výrobu biopaliv v případě, že surovinových zdrojem bude biomasa, byly zcela stejné, jako Bohužel tomu tak být nemusí. Poté, co se ve společnosti zvedla vlna odporu proti takzvané první generaci biopaliv vyráběných z potravinářských komodit, hledají obhájci biopaliv další možnosti produkce těchto alternativních pohonných hmot, přičemž jejich zdrojem má být v obecné rovině biomasa a v rámci takzvané druhé generace odpadní dřevní hmota. I když v poslední době diskuse v případě využití zemědělských potravinářských komodit. I takové cílené využití mořských řas, o nichž se uvažuje jako o třetí generaci surovinových zdrojů pro biopaliva, by neskončilo jinak, než průmyslovým pěstováním řas, takže zatímco u první generace přichází společnost o část zemědělsky využitelné zemědělské půdy, u druhé by přišla o lesy a u třetí o biodiverzitu moří, což by možná bylo ze všeho nejhorší.
Naše země má přitom dřeva dost, dokonce patří k nejvíce zalesněným zemím v rámci EU, ale naproti tomu k zemím, kde je v průmyslu, ve stavebnictví a dalších vhodných oborech dřevo velmi málo využíváno. Před lesnictvím ČR a dřevozpracujícím průmyslem je tak v oblasti užití dřeva zcela jiná výzva než využití dřevní biomasy na biopaliva – zásadně posílit marketing prezentující výhody dřeva, a to českého dřeva z českých lesů, stejně jako je cílené posilování odbytu českých potravin z českých surovin. Ty tam jsou přitom doby, kdy naši houslařští mistři vyráběli světově proslulé nástroje z našich stromů. Dnes se stejně jako v případě zemědělských surovin vyváží zbytečně velké objemy naší dřevní suroviny do zahraničí, a pomyslné housle vyrobené z něj zase k nám. Samozřejmě nejde zdaleka jen o housle – přidanou hodnotu k dřevní surovině představuje využití dřeva ve stavebnictví, k výrobě nábytku, kdysi oblíbených a do obliby opět se vracejících dřevěných hraček nebo dekoračních předmětů. V tom je primární role dřeva a také tuzemského zpracovatelského průmyslu. Stejně jako u potravin pak platí i pro tuzemské dřevo zpracované v tuzemsku obdobné argumenty – možnost tvorby pracovních míst či příznivější vliv na životní prostředí nižší spotřebou pohonných hmot při přepravě suroviny a finálních výrobků na kratší vzdálenosti. A také možnost mít ve svém vlastnictví prostřednictvím výrobku ze dřeva kousek naší přírody, který – a v tom je rozdíl od potravin – vydrží v domácnosti, ve firmě nebo v obydlí desítky či stovky let, zatímco dřevo transformované do náplně benzínových nádrží vydrží jen několik dní – a nic po něm kromě kouře z výfuku nezůstane.
Petr Havel
