ÚHEL POHLEDU

Krachuje Bendlův podnikatel roku a Olivův podnikatelský premiant. Věřitelé krvácejí

Když v roce 2008 hejtman Petr Bendl (ODS) ocenil činnost Jana Mičánka titulem Podnikatel roku Středočeského kraje, nepochybně tušil, že onen podnikatelský zázrak Mičánkovy firmy Less stojí především na vztazích s vysokými politiky, ovlivňování dění v Lesích ČR – největší zásobárně zakázek pro Less a na enormních úvěrech. Při slavnostním ceremoniálu prohlásil, že „si málo uvědomujeme, že především díky podnikatelským aktivitám se rozšiřuje nabídka pracovních příležitostí a lidé dostávají práci”. Nyní, když Less krachuje, lidé končí na dlažbě a újmy na věřitelích jdou do miliard, Bendl o Mičánkových úspěších mlčí.

Titul za racionální náklady?

Radost z titulu nemohla Mičánka minout. Ba ani lesního exnáměstka ministerstva zemědělství Pavla Rybníčka, kterého Mičánek v Lessu zaměstnal. Nepochybně byla potěšena i plejáda exmanažerů Lesů ČR, kteří řídili Less, jako Vladimír Veselý či Václav Třeštík. Ba i exmanažer Lessu Vladimír Krchov, nyní výrobní ředitel Lesů ČR, musel být potěšen. I expremiér Gross, který se stejně jako mnozí další účastnil Mičánkových narozeninových oslav, měl asi radost. Snad i Nečasův poradce Říman, který loni jednoho z členů naší Asociace odkázal na „Honzu”, byl potěšen.

Jen stěží tak lze pochybovat, že Bendlovo ocenění nepotěšilo i Mičánkova letitého přítele Jiřího Olivu, dnes místopředsedu sněmovny za TOP 09, který tak horoucně obhajoval racionalitu soukromých firem. Právě on s Mičánkem připravoval na počátku devadesátých let projekt transformace bývalých státních lesů do mocensky centralizovaného podniku Lesy ČRa těžebních firem. Aby pak sám šéfoval Lesům a bez výběrových řízení přiděloval zakázky těžařům. „Státní firma nikdy nedosáhne v porovnání se soukromou, která tu zakázku dostane, takové racionality v nákladech. To je také příčina našich dobrých ekonomických výsledků, že jsme dělali jen nejnutnější správní funkce,” obhajoval Oliva podivnou obchodní symbiózu Lesů s těžebními firmami (Euro, duben 2004).

Stabilní tunel na stát a věřitele To, že Lesy za jeho ředitelování vykazovaly mizerné zisky na hranici provozních ztrát, Oliva nikdy nepřizná. Závoj klamu, který obestíral Lesy ČR, vydržel nenatržen celých 11 let. A tak se jej i dnes snaží Oliva látat, jak se dá. Skutečné důvody krachu Lessu, který za jeho éry spolu s již zkrachovalým CE Wood vyrostl do impéria s miliardovými obraty, v českém sofistikovaném tunelářství a ve Dřevěné knize (Koncepce MZe k hospodářské politice státního podniku Lesy České republiky od roku 2012 – pozn. red.) asi nikdy nenajde. Právě ji totiž obhajoval a nechal hladce projít parlamentním podvýborem pro lesní hospodářství, jemuž předsedá.

„A já doufám, že z toho stát získá velmi zajímavou cenu. Ale hlavně že to skutečně přispěje k té stabilitě,” horlil exministr Ivan Fuksa ke Dřevěné knize do mikrofonu Radiožurnálu (19. 1. 2011). Společně s dalšími experty na recept ke „stabilitě”, jako ekonomem Miroslavem Zámečníkem, lobboval, až mu ji vláda uložila k realizaci. Než stihl Fuksa přijít o hlavu za první průšvihy Dřevěné pohádky, premiér ho odvolal. Evidentně aby zachránil generálního ředitele Lesů Svatopluka Sýkoru, k jehož odvolání se v případě kolize Dřevěné knihy Fuksa veřejně zavázal. A tak zatímco dnes Sýkora o selhání mlčí, Fuksa spokojeně pobírá poslanecký plat a asi kuje další „cesty ke stabilitě”. Neakceptovatelný Bendl Zarážející je, že nervózní není ani ministr Bendl, kterého jsem na rizika insolvence vítězů tendrů Lesů ČR v čele s Lessem včas osobně upozornil loni v říjnu a vyzval ho k zabránění vzniku stavu, který dnes nastal. Nic však neudělal, aby k podpisu smluv na rok 2012 a následující léta s dumpingovým zadlužencem a adeptem na krach, jakým byl Less, nedošlo. „Neakceptovat nejlepší nabídku s tím, že to možná nezvládnou, je neakceptovatelné,” vysvětlil Bendl minulou středu pro Aktuálně.cz. Že jeho MZe proplatilo miliony korun Transparency International, aby vytvořila pravidla podepisování smluv s cílem vyloučit dumpingáře, a že je Lesy stejně nedodržují, je výsměchem daňovým poplatníkům.

„Přiznám se, že mě vždycky potěší, když se z telefonu ozve: Lesu zdar, tady Jan Mičánek. Jako každý rád mluvím s činorodými lidmi, kteří stále pracují na tom, aby naplňovali své velkorysé plány,” řekl v roce 2008 Petr Bendl o firmě Less. A tak nezbývá než doufat, že protikorupční policie prověří, zda-li Petr Bendl nemluvil s „činorodým” Mičánkem o insolvenci Lessu dávno předtím, než k ní došlo. Neb Dřevěná kniha, zdá se, skutečně „naplňuje velkorysé plány a stabilizuje”. Ale realitu mafiánských praktik v zakázkách Lesů ČR a tunely na věřitele. Obávám se však, že píseň o čistotě a pořádku v Lesích ČR, jakási „opera silvatica”, bude znít dál...

***

Nervózní není ani ministr Bendl, kterého jsem na rizika insolvence vítězů tendrů Lesů ČR včas osobně upozornil a vyzval ho k zabránění vzniku stavu, který dnes nastal