Co všechno v tzv. Dřevěné knize může uškodit lesům i veřejným financím si včas uvědomili i ti, kteří o budoucnosti Lesů ČR rozhodují. Podle kritiků tato koncepce směřuje k co největší těžbě dřeva a potlačuje rekreační a krajinotvornou funkci lesa.

Takzvaná Dřevěná kniha čili koncepce hospodaření státního podniku Lesy České republiky od roku 2012 byla na pořadu jednání vlády ve středu 26. ledna, ale její předkladatel, ministr zemědělství Ivan Fuksa ji na poslední chvíli stáhl.

Na předchozí schůzi 19. ledna ji podle informací Deníku Referendum kritizovali hlavně ministři Jankovský a Schwarzenberg. Přesněji, kritizovali především koncept komplexní zakázky (viz níže). Kromě toho si vláda uvědomila vážnou právní výtku vůči navrhovanému způsobu stanovení cen dřeva tzv. čtvrtletní indexací a vyžádala si k tomu doplňující informace z Českého statistického úřadu (ČSÚ). Indexace cen se uplatňuje už v současných, klopotně smlouvaných zakázkách a podle některých názorů je i jednou z příčin současného nedostatku dřeva na českém trhu.

V Dřevěné knize se nenavrhuje (přímá) privatizace státních lesů a nejsou to ani pronájmy – principiálně sporné kvůli dlouhodobé povaze hospodaření v lese a zakázané  zákonem o lesích. Podle Hnutí DUHA ale navržený systém zadávání zakázek soukromým subjektům představuje „skryté pronájmy”. Dřevěná kniha „ve své podstatě předznamenává likvidaci lesů ve vlastnictví státu” podle názoru – je to trochu paradoxní – Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL).

Ministr školství Josef Dobeš v meziresortním připomínkovém řízení uvedl, že ve svých výročních zprávách v posledních letech Bezpečnostní informační služba (BIS) „opakovaně upozorňovala na ovlivňování personálních i obchodních záležitostí státního podniku Lesy České republiky i samotného Ministerstva zemědělství. Podle BIS jsou Lesy České republiky příkladem instituce, ,která na sebe díky svému značnému majetku soustředila pozornost podnikatelských, vlivových a lobbistických skupin´, což ,vytváří prostor pro únik citlivých či utajovaných informací, úplatkářství, klientelismus a korupci´”.

Původní připomínky z ministerstva životního prostředí byly sice kvalifikované, ale velice mírně formulované – v podstatě výčet různých úkolů, které by škody způsobené Dřevěnou knihou aspoň trochu mohly zmírnit. Podle dostupných informací nový ministr Chalupa rychle – pro někoho možná překvapivě – zaujal jasně kritický postoj.

Předmětem kritiky ze strany politiků i mimovládních expertů byly všechny hlavní prvky navržené koncepce se zanedbatelnou výjimkou „respektovat možnost církevních restitucí uskutečněných na základě politického rozhodnutí”.

Hospodář jen jako správce?

První spor je hned o základní přístup Dřevěné knihy, podle něhož má státní podnik Lesy ČR lesy ve vlastnictví státu pouze spravovat. Nikoliv podnikat (kromě tradičních přímo řízených lesních závodů na asi šesti procentech plochy) a naopak všechny „pěstební i těžební práce outsourcovat”. Podle zřizovací listiny je přitom hlavním předmětem podnikání LČR „výkon práva hospodařit” k většině státních lesů s výjimkou např. lesů vojenských a lesů v národních parcích.

Ministři a experti Věcí veřejných postrádali nějaký alternativní přístup a také zohlednění významu LČR jako státního podniku pro regionální rozvoj, sociální a ekologické hledisko. Připomínali, že návrh koncepce byl i kvůli tomu v rozporu s usnesením Poslanecké sněmovny. Nutno přiznat, že to byla Sněmovna ještě v minulém volebním období.

V polovině dubna roku 2010 totiž jednala o podobném plánu. Usnesení, pro které hlasovali poslanci ze všech tehdy ve Sněmovně zastoupených politických stran – z přítomných 128 poslanců bylo 106 pro a nikdo proti –, kromě jiného doporučilo vládě, „aby ministr zemědělství, v souladu s doporučeními expertní skupiny SKA 17 Národního lesnického programu č. 2 připravil a následně schválil takové trvalé řešení zakázek a obchodních modelů Lesů České republiky, které bude ekonomicky výhodné pro stát, zajistí rovný přístup malých a středních podniků k zakázkám a ke dřevu a zajistí péči o mimoprodukční funkce lesa, jako je rekreace, ochrana lesní půdy a zadržování vody”. Skupina SKA 17 sdružuje experty pro lesy ve vlastnictví státu, ale ministr Fuksa s ní vůbec nespolupracuje.

Práce i dřevo

Podle návrhu mají být pěstební práce, těžba a prodej dříví sdruženy do takzvaných komplexních zakázek. Koaliční člen vlády Karel Schwarzenberg svou kritiku tohoto konceptu opírá o vlastní zkušenost. „Mohu jen říci, že bych nedoporučil to, co sám nedělám," nechal se slyšet. „Já hospodařím několik desetiletí ve svých lesích a vždy jsem si všechno vytěžil sám a teprve následně prodal firmám. Státní lesy mají patrně jinou zkušenost,” vysvětlil Schwarzenberg Deníku Referendum.

Pokud by taková zkušenost opravdu existovala, byla by to mimořádná výjimka. „Komplexní zakázky se nezadávají v žádném z okolních států a ani u žádného z více než 500 členů SVOL, soukromníků ani obcí. Vlastník nikdy nepřenechává prodej dřeva tomu, kdo mu provádí měření,” říká Petr Jelínek, ekonomický expert SVOL.

Také široká Koordinační rada Národního lesnického programu ČR vystupuje proti komplexní zakázce a doporučuj prodej dřeva „vlastním obchodním útvarem” státního lesního podniku. Dosud existuje podivný zpětný odkup, kdy se těžební firmy zavazují odprodat část vytěženého dříví Hradecké lesní a dřevařské společnosti, a.s., kde polovinu akcií vlastní LČR a druhou její ředitel František Dejnožka.

Ministr Fuksa dosud jen dokola opakoval, že model komplexních lesních zakázek je hospodářsky nejvýhodnější a že to, co tvrdí kritici, je ekonomicky postavené na hlavu.

Velikost zakázek a doba smluvních vztahů

Podle Dřevěné knihy mají být zakázky vyhlašovány pro 117 částí lesa (tzv. smluvních územních jednotek, SÚJ) totožných s historickým administrativním vymezením lesních hospodářských celků (LHC). Dosud jsou práce zadávány pro zhruba poloviční jednotky, v roce 2009 pro přesně 258 SÚJ.

Ministr Fuksa navíc navrhuje, aby se smlouva uzavírala na deset let – na období platnosti lesního hospodářského plánu, který se zpracovává pro každý LHC. Počínaje rokem 2012 by byla každý rok vyhlašována komplexní zakázka jen pro 10 % SÚJ.

Hnutí DUHA odmítá navržené hodnoty obou parametrů. „Pro odpovědnou správu veřejných lesů je mnohem vhodnější, aby revírníci zadávali více menších a krátkodobých zakázek prověřeným místním firmám, o jejichž kvalitě se již přesvědčili. Mohou tak pružně reagovat na změny podmínek v lesích, například na velké větrné kalamity i na ceny na trhu se dřevem, lépe kontrolovat odvedenou práci a vyžadovat plnění smluvních podmínek,” uvádí Duha ve svém informačním listu.

Zájmy živnostníků v lesním hospodářství, fakticky převážně dřevorubců, shrnuje předseda jejich sdružení Petr Šubert: „Živnostníci by byli ve slabém postavení proti vítězům velkých zakázek Lesů ČR. Velké firmy by si diktovaly podmínky. Chceme pracovat přímo pro zadavatele. Živnostníci ale nemají šanci ucházet se o zakázku na práce v celých LHC, potřebují menší smluvní územní jednotky,” vysvětlil Šubert.

Ve věci doby smluvních vztahů se už při prvním jednání vlády o Dřevěné knize začal rýsovat možný kompromis. Ministr Fuksa připustil zkrácení na pět let, možná i proto, aby mohl hájit hlavní údajnou výhodu, zmíněnou v koncepci, totiž (ne-)závislost na volebním cyklu sněmovny.

„P”, nebo „OM”?

Nebezpečný „ďábel” se skrývá ve zdánlivě technickém detailu, kde se bude vytěžené státní dřevo prodávat. Dřevěná kniha navrhuje, aby to bylo výhradně tzv. při pni respektive u pařezu, na „lokalitě P”. To v praxi znamená, že prodej se uskutečňuje po skácení stromu, kdy ještě není známá přesná kvalita dřeva. Firma si stromy sama změří, odveze a ocení – „většinou aniž by je revírník Lesů ČR vůbec viděl”, upozorňuje Jaromír Bláha z Duhy. Většina českých i zahraničních vlastníků či správců lesa prodává dřevo na tzv. lokalitě OM (odvozní místo): Těžařské firmě zadají těžbu dřeva a přiblížení z lesa na cestu nebo do skladu dřeva. Tam si pak sami dřevo změří, ocení a prodají.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) již dříve konstatoval, že „forma tržního prodeje dříví prostřednictvím vlastních organizačních jednotek je pro Lesy České republiky efektivnější, než je prodej dříví nastojato (metodou P) jiným podnikatelským subjektům”. Rovněž mezinárodní auditorská firma A. T. Kearney doporučila dřevo u pařezu vůbec neprodávat kvůli velkým finančním únikům. A do třetice už před dvěma roky doporučili Lesům ČR postupný přechod na výhradní prodej na odvozním místě advokáti z kanceláře Toman, Devátý a partneři. Zápis z tohoto jednání zveřejnilo v úterý 25. ledna 2011 Hnutí DUHA.

V letech 2008–2009 prodávaly LČR své dřevo způli u pařezu a způli na odvozním místě. Ministerstvo zemědělství (MZe) nechalo zpracovat srovnání a „z analýzy jednoznačně vyplývá, že v letech 2008 a 2009 byla pro LČR v porovnání zakázek na lokalitách ,P´ a ,OM´ výhodnější varianta zakázky s prodejem dříví na lokalitě ,P´,” jak je uvedeno v návrhu Dřevěné knihy. Jenže kolem metodiky této analýzy existuje vážný spor. Prezident Asociace českých a moravských dřevozpracovatelů Zdeněk Valný vyslovil podezření, že „komise MZe účelově měnila metodiku nebo nerespektovala zásady objektivity a seriózního pojetí hodnocení”. Přímá zkušenost LČR je totiž opačná. Podle výroční zprávy podniku za rok 2006: „U prodeje koncovým odběratelům (model OM) bylo dosaženo čistého zisku 863 Kč na takto prodaný m3 proti 485 Kč/m3 při klasickém prodeji smluvním partnerům (model P)”.

Naopak těm, kdo by státní dřevo při pni kupovali – a mohli by si teoreticky načerno přitěžit –, lokalita „P” vůbec nevadí, jak zdůrazňuje ve svém prohlášení např. Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH).

NKÚ v rámci kontrolní akce zjistil, že v minulosti dodavatelské firmy při použití obdobného modelu („na pni”) doslova drancovaly lesy. Kácely totiž často více, než podle smlouvy měly, dokonce až o 40 %. S touto zkušeností se zdá být oprávněná kritika stínového ekologického ministra ČSSD Václava Zemka, že koncepce v Dřevěné knize „směřuje k co největší těžbě dřeva a potlačí rekreační a krajinotvornou funkci lesa.”

Kvartál sem a kvartál tam

V návrhu Dřevěné knihy najdeme lapidární formulaci, že „Tvorba cen bude založena na čtvrtletní indexaci na základě referenčních cenových indexů uveřejňovaného ČSÚ”. Tato metoda se používá i v současných těžebních zakázkách LČR – a je předmětem sporů, které řeší brněnský antimonopolní úřad (ÚOHS). Například Jaroslav Rygl, předseda představenstva Lesní společnosti Ledeč nad Sázavou, a.s. navrhuje, aby ÚOHS zrušil jedno takové zadávací řízení, kterého se jeho společnost neúspěšně účastnila. Ve svém podání uvádí, že metoda indexace ceny dříví „v důsledku vede k otevření prostoru pro spekulace a plnění zakázky za ceny, které nikdy (a to ani v okamžiku jejího zadání) nebyly předmětem hodnocení kritéria ,nejnižší nabídková cena´. Index ceny dříví není nezávislou veličinou, nýbrž jde o veličinu přímo závislé na obsahu skutečností, které LČR nahlásily Českému statistickému úřadu. Majoritní producent surového dříví v České republice je rovněž majoritním zdrojem statistických výzkumů o jeho ceně.” Právě ohled na stanoviska ÚOHS byl podle předsedy vlády Petra Nečase důvodem, proč byla Dřevěná kniha 26. ledna 2011 stažena z pořadu jednání vlády. „Materiál bude doplněn o  některá další ustanovení a stanoviska úřadu na ochranu hospodářské soutěže," řekl poněkud tajuplně na tiskové konferenci po schůzi vlády Petr Nečas.

Kontroly

Proti některým výtkám stavějí autoři Dřevěné knihy návrh nového systému kontrol při těžbě dřeva. Ten by zahrnul například použití elektronického měření vytěžené hmoty a počtu stromů certifikovaným měřícím zařízením harvestorů (dřevorubeckých „kombajnů”), předávajícím data průběžně pro centrální zpracování LČR, zjištění vytěžených lokalit z aktuálních leteckých snímků před vypršením smlouvy a jako hlavní trumf nasazení „nezávislých kontrolorů finančně motivovaných na zjištění nesrovnalostí mezi těžbou a evidencí”. Podle zdroje Deníku Referendum ministr Fuksa na jednání vlády argumentoval špatnou personální situací a nedostatečnou kapacitou LČR.

Pohled do historie

Pramen tohoto stavu je už v transformaci lesního hospodářství v ČR v roce 1991. Soukromé lesní akciové společnosti totiž dokážou schopné pracovníky LČR prostě přeplatit.

Dlouhodobých problémů si je vědom i ekonom Miroslav Zámečník, spoluautor Dřevěné knihy. „Celý systém fungování LČR a prodeje dřeva je nastavený špatně celých osmnáct let, celou dobu, co státní podnik funguje,” řekl Zámečník týdeníku Respekt. Jeho redaktor Jaroslav Spurný se ovšem domnívá, že návrh Dřevěné knihy chce toto „špatné fungování” prodloužit o další desítku let.

V nedávných letech se některé problémy stupňovaly. V roce 2004 byly soutěže na lesnické služby připraveny jako vícekriteriální – kromě ceny zahrnovaly například i reference. Některé podnikatelské subjekty se postupně obrátily až k orgánům Evropské unie. Dodnes není z té doby uzavřena mezinárodní arbitráž, kterou vede proti ČR německá společnost InterTrade Holding GmbH (CE WOOD, a.s.)  pro údajné porušení povinností při ochraně investic.

V roce 2007 byly dokonce všechny smlouvy LČR na lesnické činnosti napadeny právní cestou. Tento stav byl ukončen Memorandem, uzavřeným 27. června 2007 mezi Ministerstvem zemědělství a Konfederací lesnických a dřevozpracujících svazů.

Co předcházelo stažení na vládě

Zhruba pět lidí v Hnutí DUHA poslední dva týdny pracovalo bezmála jen na boji proti Dřevěné knize. „Systematicky jednáme s koaličními i opozičními politiky – samozřejmě včetně Věcí veřejných – a dalšími důležitými hráči, připravujeme pro ně expertní podklady a vyjednáváme,” řekl Deníku Referendum Jaromír Bláha. „Zároveň pracujeme na mobilizaci veřejnosti. Sami jsme oslovili dopisem všechny členy vlády, takže každý ministr má dostatek informací od důsledcích, které by schválení tzv. Dřevěné knihy znamenalo. Teď se musí rozhodnout, zda budou hlasovat pro kmotry, nebo pro zdravé lesy, z jejichž obhospodařování jde zisk státu,” dodal Bláha.

„Ministerstvo zemědělství rozeslalo až v pondělí večer podklady s možnými změnami v Dřevěné knize,” řekl Deníku Referendum v úterý 25. ledna Jiří Mach z ministerstva životního prostředí, ekologický expert Věcí veřejných. „Ty ale zahrnují jen zkrácení maximální doby zakázek na pět let, další prvky v systému kontroly a malé zvýšení podílu dřeva prodávaného povinně v aukcích. Ještě dnes se budou o společném postoji radit ministři VV a plánuje se i pracovní schůzka s ministrem Fuksou, na které se bude hledat dohoda o rozporech z minulé schůze vlády.”

Do poslední chvíle před jednáním vlády byl velkou neznámou postoj Karla Schwarzenberga. „Převáží jeho osobní zkušenost s hospodařením ve lese,” zvažoval Jaromír Bláha, „anebo stranické ohledy respektive loajalita k místopředsedovi Kalouskovi, spojenému s Ivanem Fuksou?”

Aktuální osud Dřevěné knihy napovídá, že Schwarzenberg nechtěl státnímu podniku doporučit to, co sám jako vlastník lesa nedělá.