Návrh koncepce hospodaření státního podniku Lesy ČR (LČR) nazvaný Dřevěná kniha začíná projednávat ministerstvo zemědělství. Jak uvádí ve své tiskové zprávě, koncepce počítá s využitím modelu P (při pni), ve kterém ve výběrových řízeních soutěží i nabídky na odkoupení dřeva. Toto rozhodnutí zdůvodňuje tím, že analýzy porovnávající dvouleté souběžné fungování modelů P a OM (kdy dřevo prodávaly ve vlastní režii LČR) jednoznačně potvrdily výhodnost modelu P pro stát. K tomuto modelu se podle ministerstva přiklonila i většina jím oslovených odborníků. Pro zajištění přístupu ke dřevu i pro menší zpracovatele počítá návrh koncepce s povinností vítězů výběrových řízení prodávat nejméně 20 procent dřeva po malých množstvích na veřejném trhu. Koncepce hospodaření LČR také údajně klade velký důraz na posílení kontroly. Návrh koncepce hospodaření připravil tým složený z odborníků ministerstva zemědělství a LČR doplněný o lesnického experta Jaromíra Vašíčka, ředitele Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, a ekonomického experta Miroslava Zámečníka, člena Národní ekonomické rady vlády (NERV). Na nastavení konkrétních podmínek veřejných soutěží bude státní podnik LČR spolupracovat s Transparency International.

Dřevěnou knihu zásadně odmítá Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL). „Pokud bude nakládáno s lesy ve správě LČR způsobem uvedeným v Dřevěné knize, může dojít velmi rychle ke zhoršení úrovně hospodaření v nich s dopadem na výchovu a kvalitu lesních porostů a následně i k ekonomické újmě pro stát,” varuje předseda SVOL František Kučera s tím, že Dřevěná kniha nepředstavuje koncepci hospodaření, nýbrž ve své podstatě předznamenává likvidaci lesů ve vlastnictví státu. „SVOL vždy preferoval a preferuje i v Evropě dávno osvědčený model vlastní správy lesního majetku, a to jak státního, tak nestátního, a v případě zadávání zakázek na lesnické činnosti jiným subjektům striktní oddělení těchto zakázek od prodeje dřeva. Prodej dřeva si realizuje vlastník lesa či jeho správce ve své režii a má tak přesnou kontrolu nad jeho množstvím a kvalitou. Sloučení zakázek na provedení prací a prodeje dřeva do jedné může vést k znepřehlednění nabídky a cen za jednotlivé práce, respektive za dřevo,” varuje Kučera. Jak dodává, SVOL považuje za nepřijatelné, aby hlavním cílem koncepce bylo poskytnutí co nejvyššího stabilního finančního výnosu z lesa ve vlastnictví státu, to znamená maximálního zisku. Na finanční výnos ze státního lesa musí být kladen stejný důraz jako na zachování ostatních funkcí lesa, ochranu přírody, ale i podporu rozvoje venkova. Současný stav LČR není podle SVOL dán vývojem, jak se uvádí v koncepci, ale chybnými rozhodnutími  v minulosti. Za nejslabší místo návrhu koncepce považuje SVOL část zabývající se způsobem kontroly nad realizací zakázek. „Zaměstnanec smluvního partnera nemůže sám vyplňovat základní dokument o evidenci dřeva. Při výměře lesa 1500 až 2000 ha, kterou má revírník LČR na starosti, a při jeho dalších pracovních úkolech je nemožné, aby vykonával důslednou kontrolu objemu vytěženého dřeva. Při použití harvestorových technologií je to jen iluze. Některé další možné způsoby kontroly uváděné v koncepci jsou v praxi zcela nereálné,” tvrdí Kučera.

Jaké řešení SVOL nabízí? Prosadit úpravu zákona č.137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, na podmínky v lesním hospodářství nebo zakázky pro hospodaření v lesích z tohoto zákona vyvázat. To je, jak Kučera upozornil, i požadavek odborníků zpracovávajících Národní lesnický program II. „SVOL považuje za žádoucí snížit současný rozsah státních lesů dokončením restitucí, zejména církevních a arondací majetků soukromých, obecních a městských prodejem (směnou) státního lesa. Snížením výměry lesů státu na 40 procent se zvýší konkurenční prostředí na trhu lesnických činností i trhu se dřevem”, uzavřel Kučera.