Ideologická divočina na Šumavě Ad LN 21. 5.: Na Šumavě bez jasných cílů Na mnoha místech článku se píše o „bezzásahovosti”, „nerušeném vývoji přírody”, „potřebě pobytu v divoké přírodě”, „uchování cenných ekosystémů”. Vývoj ekosystémů ale neřídí žádná autorita, které říkáme příroda. Vývoj ekosystémů je dán vzájemným působením jeho složek (rostlin, živočichů, včetně člověka). Přírodě je úplně jedno, kdy a jak se jednotlivé organismy do ekosystému dostaly a jak v něm působí. Pro přírodu jako celek také neexistují kategorie jako škodlivé, užitečné, nebo správné, nesprávné. Pokud člověk nechá na rozsáhlém území zničit kůrovcem smrkové lesy, není to pro přírodu ani dobře, ani špatně. Ale rozhodně je to špatně pro krajinu a pro užitečné životní prostředí člověka, a také je to špatně pro ekologickou stabilitu území.
Spor o Šumavu je tedy hlavně sporem dvou ideologií. Ideologie ekologismu, ve jménu které se snaží některé složky společnosti ovládnout část životního prostředí a sledovat tam samovolnou sukcesi – „divočinu”. Proti tomu stojí ideologie ekologicky stabilního životního prostředí, všestranně užitečného lidské společnosti, ve kterém bude člověk odpovědně zasahovat.
Petr Navrátil, lesník, Jablonec n. N.
