Stopy v přírodě, které za sebou firmy nechávají, jsou různé. Ať už vyrábějí cokoliv, ty zodpovědné se snaží udělat pro své okolí maximum. Třeba i tím, že se jejich lidé vrhnou do výsadby nových stromů.
Jako výrobní firma spotřebovává Krnovská společnost Erdrich Umformtechnik různé zdroje od energetických až po drobný spotřební materiál, jako je kancelářský papír. Vrátit ho přírodě formou výsadby nových stromů napadlo skupinku zaměstnanců oddělení kvality, kterým není osud přírody lhostejný.
„Vliv nevýrobního střediska, což naše oddělení kvality určitě je, je na spotřebu vstupních surovin zanedbatelný. Přesto jsme při stanovování environmentálních cílů hledali, jakým způsobem můžeme životnímu prostředí pomoci," říká Marek Václavík, manažer kvality.
„Chvíli sice trvalo, než nápad získal konkrétní obrysy a z myšlenky se stal zcela jasný plán, ale stálo to za to. Vše jsme vymysleli na podzim, a tak první, co jsme udělali, bylo, že jsme si u našich lesáků ověřili, zda jsme neprošvihli to správné roční období. Zjistili jsme, že vše stíháme takříkajíc za pět minut dvanáct. Ta vůbec nejlepší doba pro výsadbu je podle nich říjen až listopad, takže jsme věděli: jdeme na to," vzpomíná na období plánování Kamila Tesařová. Jak dodává, první domluvený termín v říjnu nadšencům nevyšel. Velké sucho se podepsalo na kvalitě půdy v lese a ta byla tak suchá, že by se podle lesáků sazenice neujaly. Na konci října ale konečně zapršelo a skupina devíti lidí mohla vyrazit.
„První listopadovou sobotu jsme do posledního místa obsadili firemní dodávku a vyrazili směr Štáblovice-Lipina. Silnice postupně přešla v polní cestu, následovala off-roadová vložka přímo přes pole až k lesu. Několik perných chvil jsme strávili na lesní cestě, která budila obavy, zda nemáme začít nakloněnou dodávku vyvažovat přesunem pasažérů k pravé straně vozidla," líčí Martina Hrubá. „Naštěstí vše vyšlo a byli jsme na místě, kde už na nás čekal správce a místní hajný, který nás seznámil s ‚pracovní návodkou', jak na to," pokračuje Hrubá.
Nejprve museli odstřihnout uschlé kořeny, poté vykopat poměrně hluboké jámy přes hrabanku až na jílovitou půdu tak, aby kořeny nebyly ohnuté. Následovalo zahrnutí stromku hlínou, udusání půdy a kontrola, zda stromek nelze vytáhnout. Muži kopali jámy, ženy sázely. V suché půdě prý dostal zabrat každý z nich.
„Je s podivem, že některé standardy jsou dodržovány v různých oblastech našich životů. Určitě jsme nečekali, že i v lese narazíme na takzvané „zmetky." Ty z předchozí výsadby byly označeny červenou barvou a tentokrát bylo na nás, abychom se postarali o „přepracování." Šlo o vykopání uschlých stromků a jejich nahrazení novými sazenicemi," nezapře v sobě kvalitáře Miloslav Zedek, další z dobrovolných brigádníků. Jak dodává, všichni tehdy doufali, že s odstupem času nebude někdo muset překopávat stromky i po nich.
Pět stovek slezských buků
„K úspěšné výsadbě pod naším vedením jistě přispěje i fakt, že v poledne začalo mírně pršet a pršelo i v následujících dnech," doufají brigádníci, kterým se podařilo vysadit pět stovek slezských buků, což je tradiční strom v této krajině.
A aby tradic neubylo, cestou zpět navštívili všichni tradiční zabijačkové hody, na které narazili cestou zpět v sousední vesnici. Není divu, že všichni nadšenci už dnes plánují, co pro naši přírodu vymyslí letos.
