Projížďku na padesátimetrovém dřevěném voru si až do pátku mohou užít všichni, kteří budou mít cestu po náplavce na pražské Výtoni. Vor, který svázali nadšenci ve Štěchovicích, připlul už potřetí po Vltavě do Prahy. Plavci chtějí připomenout poměrně nedávno zaniklé řemeslo a také upozornit na nutnost chránit lesy pomocí šetrnějšího, udržitelného hospodaření.

Dřevěný vor s plavci připlul k výtoňské náplavce s velkou slávou. „Vidíte tradiční ohniště, na kterém si plavci v průběhu plavby připravovali velmi skromnou krmi, a také předmět, který byl pro plavce typický, a to je takzvaný plaváček, což je vlastně hliněný hrnek, ve kterém si plavci vařili jak polévku, tak kávu, tak z něj pili i něco ostřejšího," popisuje koordinátorka projektu Andrea Pondělíčková. Asi 54 metrů dlouhý dřevěný vor vytvořilo několik nadšenců ze Štěchovic. Tesali ho a svazovali dva týdny a prý to rozhodně nebyla lehká práce.„Vyseká se ušení, navléknou se vořiny, dají se svaky, zaslukuje se to houžvemi a  je to hotové,” popisuje postup jeden z vorařů Jiří Zdislav Jankovský.Vzápětí vysvětluje, že ušení jsou výřezy v kládách a vořiny jsou „klacky, co jsou tím provléklé”.„To brání tomu, aby se klády točily, a přitom je to na volno, že to je schopné jezdit přes peřeje a přes šutry. Největší práce je vysekat vesla. Je to prostě výborně empiricky vymyšlené, je vidět, že na tom někdo 1500 nebo 2000 let přemýšlel. Potřebovali k tomu jen sekeru a byli schopní splavit cokoliv,” říká Jankovský. Plavidlo, podle plavců „spíše menší vorový pramínek tak akorát na Malši”, mělo původně namířeno až do Štětí, tento plán však podle Andrey Pondělíčkové překazila červnová velká voda. „Jsou poškozená zdymadla za Prahou. Takže jsme se rozhodli, že se na delší dobu zastavíme tady v Praze a že nabídneme veřejnosti možnost si vor prohlédnout, možnost se také na něm svézt,” podotýká Pondělíčková s tím, že nakonec bude plavidlo rozebráno v holešovickém přístavu.

Dřevo půjde na opravy v Rudníku

Padesát kubíků plaveného dřeva, které má být kvalitnější a odolnější proti škůdcům, nazmar nepřijde. Převezme si ho krkonošská obec Rudník, která s jeho pomocí bude moci zrekonstruovat některé povodní poničené domy. Na dřevěnou palubu z kulatých klád přistoupil také pamětník skutečných plavců Václav Husa. Naposledy se se dřevem plavil v 50. letech, jako mladík však pamatuje i partyzánské výpravy po Vltavě za druhé světové války. „No za války se hodně pomáhalo lidem v Praze. A když tam nebyla německá nebo naše hospodářská kontrola, tak se dalo provézt ledacos. No tak se vozila mouka, vejce, máslo, všechno," zavzpomínal třiaosmdesátiletý Václav Husa.