ÚHEL POHLEDU

Ekologičtí aktivisté z Hnutí Duha a další dobrovolníci v pátek na Šumavě zahájili blokádu kácení v oblasti Ptačího potoka nedaleko Modravy. Slovo blokáda zní hodně násilně a vyvolává dojem extremistů na pochodu, pošlete na ně policii. Dva dny jsem se protestu účastnil a zkusím vysvětlit, v čem je podstata sporu, zda je tato jeho vyhrocená podoba oprávněná a co dál.

Přírodě je třeba důvěřovat Položme si tři základní otázky, znějí mi následovně. První: čím má Šumava být, hospodářským lesem, který skrz těžbu dřeva přináší především zisk svému majiteli, nebo parkem, v němž je na prvním místě ochrana jeho přírodní hodnoty? Vyhlášením národního parku v roce 1991 se vláda přiklonila ke druhé možnosti. „Posláním parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí,” nařídila. Dokud je Šumava parkem, jsou priority nastaveny takto a je myslím třeba to v právním státě respektovat, nebo park zrušit.

Odtud ale plyne druhá otázka: jak na Šumavě bojovat s kůrovcem a následky vichřic, tj. zlepšuje přírodní prostředí parku kácení a odvoz větrem či broukem poškozených stromů? Šumava je z velké části smrkovou monokulturou, a to proto, že se v podmáčených slatích jiné druhy uchytí jen výjimečně. Problém Šumavy tedy nelze vyřešit smíšenou výsadbou, pokud nemá dojít k jejímu odvodnění a ovšem k úplné proměně tamního ekosystému. Vichřice mají na Šumavě takovou moc právě proto, že smrky koření v půdě velmi nepevné.

Posláním parku je podle vlády dále: „ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů”. Z popadaných stromů si nové semenáče berou živiny, měly by zůstat na místě. A kácet stromy nepolámané, ale napadané broukem? Bezzásahové zóny dřívější vedení parku rozsekalo na 135 malých lokalit, a tak si představme důsledky vichřice v okamžiku, kdy by je neobklopovalo nárazníkové pásmo druhých zón: smetla by vše do posledního stromu. Kůrovce nelze vymýtit, aniž se přitom zničí samotný park, i vichřice k Šumavě patří, a má-li si tak park podržet důvody předmětu ochrany, je třeba přírodě důvěřovat. Nebo si stále ještě jako za minulého režimu myslíme, že jsme chytřejší než příroda, koryta řek že mají být narovnávána, meze rozorávány a lesy ozdravovány holosečí? Protože jde o čistě přírodní proces, ne jako v ekonomice, je zde i podle odborníků nejvhodnější princip laissez faire.

Třetí otázka zní tedy: co dělat v případě, že správa parku nařízení vlády nerespektuje, jí nadřízený ministr vyčkává, policie nekoná a pily hučí, je možné, aby aktivisté vzali právo do svých rukou? Takto vyjádřeno těžko. Jistě nesmějí nikoho fyzicky napadat, nesmějí ani páchat škodu na majetku: krást pily, propichovat kola traktorů... To ale nedělají. Poté co vedli minulý půlrok hluchý dialog s ministrem a kácení zkraje léta hrozilo lokalitě na Smrčině a nyní začalo u Ptačího potoka, podali podnět inspekci životního prostředí, na místo se přesunuli a policii oznámili přímo z něj podezření ze spáchání trestného činu poškozování přírody. Nyní místo hlídají, čímž kácení zabránili a porušování práva dočasně zamezili. Policisté věc prošetřují, místo obhlédli, obdrželi i doklady toho, že dřevaři káceli i stromy kůrovcem nenapadené. Blokáda tedy začala, ne aby rozřešila spor o kůrovce, ale aby zákony, nařízení a vyhlášky byly dodržovány. Jednou jde o vzdálené šumavské stromy, příště se to může týkat stromořadí v ulici, kde bydlíte vy.

Brouk jako záminka Co tedy ale dělat, aby blokády již nebyly potřeba a Šumava zůstala návštěvníkům zachována? Většina vědců, ekologů, aktivistů i zelených se shoduje na minimu následujících šesti bodů. První bezzásahové zóny je třeba scelit. Ochranou musí být míněna nejen ochrana rostlin, živočichů a ekosystémů, ale i přírodních procesů. Spor obcí a parku vede ke stagnaci obou, veřejnou podporou místních ekonomických cyklů stát může jejich zájmy sladit. Park je tu i pro své návštěvníky, zpřístupněno pěším má být vše vyjma míst, kde by pouhá přítomnost člověka mohla ochranu ohrozit, aniž to bude znamenat vjezd aut či stavební development. Lze uvažovat o zavedení jakési čtvrté zóny pro obce s ještě nižším stupněm ochrany. A konečně: je třeba změnit povahu tvorby rozhodnutí o parku tak, aby ředitel odpovědnost sdílel s obcemi a odborníky.

Což není nápadné, že se za těžbu kůrovcem napadených stromů staví hlavně dřevařské firmy a jim naklonění politici, kdežto ekologové, kteří si přece přejí všechno, jen ne zničení parku, horují pro přirozené přírodní procesy, jejichž součástí je koneckonců i kůrovec? Není tak naposled brouk jen záminkou pro zisky oněch dřevařských firem? Je léto, zajeďte si na Šumavu přesvědčit se o tom sami.

***

Blokáda začala, ne aby rozřešila spor o kůrovce, ale aby zákony, nařízení a vyhlášky byly dodržovány. Jednou jde o vzdálené šumavské stromy, příště se to může týkat stromořadí v ulici, kde bydlíte vy.

Což není nápadné, že se za těžbu kůrovcem napadených stromů staví hlavně dřevařské firmy a jim naklonění politici?