Najde se vícero důvodů, proč si prohru Miloše Zemana v boji proti novele zákona o národních parcích pamatovat. Zdaleka to není jen prezidentovo vulgární vtipkování o přeřezávání (stromů, nikoli přivázaných zelených aktivistek, pochopitelně).
Ukázalo se, že sázet na Zemana jako na lobbistu za lokální zájmy je liché. Mnoho toho při cestách po krajích u chutného jídla i pití odkývá a leccos slíbí. Jenže může se stokrát tvářit, že přímá volba zvýšila legitimitu prezidentského úřadu – v reálu má pravomoci stále tytéž, převážně ceremoniální. A jeden projev ve Sněmovně, vyztužený spíš mýty než fakty, na přesvědčení zákonodárců nestačí.
Přestože je nedávný Zemanův nápad, že by i hlava státu měla mít právo navrhovat zákony, scestný, tak i kdyby jej někdy nakonec prosadil, často by odcházel s nepořízenou. Tvorba legislativy je totiž podstatně složitější proces – plný zájmů, exaktních podkladů, argumentů, posudků a oponentur – než jen prosazení citově podbarvené libovůle. Zeman byl premiérem a musí to vědět. S kterými akademiky, přírodovědci, filozofy, ale i ekonomy před svým vetem mluvil?
Nemá prezident blíž než k Šumavě k tamním vlivným hráčům, jimž se léta snaží vyhovět? Ostatně už jeho předchůdce Václav Klaus, který před zemanovskými běžkami dává přednost sjezdovým lyžím, fandil lanovkovému byznysu.
Zákon, jenž nabádá na polovině parků ponechat divokou přírodu, a na oplátku umožňuje zpřístupnit místa dosud uzavřená, není nijak extremistický – je kompromisem ve prospěch návštěvníků, co se nechtějí v klidu hor a lesů bavit jako na matějské pouti nebo v nákupních centrech, nýbrž aktivně odpočívat. Parky jsou bohatstvím celé země, tedy i lidí, kteří do nich vyrážejí čerpat síly z průmyslových aglomerací. O žádném zbídačování šumavských obcí přitom řeč být nemůže – kdo jezdívá na Modravu, dobře to ví.
A ještě jedno ponaučení příběh skýtá. Hodně se spekuluje o souznění Zemana s některými politiky z ANO či ČSSD, zvlášť když se nám zde vedle sebe rozbíhají dvě předvolební kampaně – sněmovní a prezidentská. Není to však tak, že by mu v předklonu zobali z ruky. Hradního pána v dolní parlamentní komoře podpořila pouze ODS a pár poslanců z okolí Šumavy. Naopak ANO se za novelu zákona připravenou na ministerstvu životního prostředí postavilo jako jeden muž.
Ukazuje se, že vztah stran k Miloši Zemanovi je chladnokrevně pragmatický. Přihřívat se v blízkosti populárního prezidenta je lákavé. Ale když dojde na lámání chleba, myslí babišovci, sociální demokraté i další na vlastní zájmy, program a priority. Tentokrát na tom vydělala – což nebývá úplně obvyklé – i příroda.
Lukáš Jelínek (autor je politolog)
