Zdroj: Mladá fronta Dnes
Datum: 12.09.2007
Autor: Radovan Holub
Rubrika: Kraj Plzeňský
Soudní znalec a specialista pro ochranu lesa Ivo Vicena předestřel v článku Schyluje se k další kalamitě (MFD 31. 8. 2007) vizi uschlé Šumavy, ohrožené větrem a s narušenými přírodními, zejména hydrickými poměry. Podle pana Viceny došlo díky nezpracovanému kůrovcovému dřevu počátkem nového tisíciletí k explozi kůrovce, která dosud není zažehnána. Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava plně chápe obavy ze schnutí starých, příliš hustých smrkových porostů nebo zhoršení kvality vody. Situace rozhodně není jednoduchá a sami odborníci se výrazně liší v tom, jak k ní přistupovat. Měli bychom však spíš hledat cesty, kde se napříč odborným spektrem shodneme a ne neustále emotivně vyhrocovat odborný dialog. Jistě se shodneme na tom, že na Šumavě je třeba postupně nahrazovat staré smrkové porosty ve středních a nižších polohách smíšeným lesem - a to správa v poměrně velkém rozsahu dělá. Jistě se shodneme i na tom, že na Šumavě by měl zůstat zachován národní park, který je mezinárodně uznávaný, který je tak říkajíc evropskou záležitostí. A za třetí, jistě budeme zajedno i v tom, že nechceme Šumavu devastovanou, zničenou od kůrovce nebo od těžké techniky. Plošná devastace vysokohorských smrčin Šumavy nastala po půli devadesátých let minulého století, kdy bylo za pomoci těžké techniky vytěženo dřevo na velkých plochách, vznikly dosud nezacelené erozní rýhy, byly odhaleny porostní stěny a zaděláno tak na další kalamity. Ostatně Kyrill řádil na velkém procentu ploch, kde se v minulých letech těžilo. A trochu sebekriticky přiznejme, že po těžbách spojených s Kyrillem vznikly po Šumavě další zničené plochy. Ostatně mnozí odborníci varují před negativními dopady těžby a asanace dřeva na lesní ekosytémy a na biodiverzitu. Naslouchejme prosím i jim.
Jak z toho ven? Asi ne tím, že se budeme dál vzájemně obviňovat.
Správa postupuje se vší odpovědností podle plánu, že většina ploch NPŠ bude citlivě lesnicky spravována a její menší část, například vysokohorské smrčiny, rašeliniště, smíšené porosty, nikoli tedy nepůvodní smrkové monokuktury v nižších a středních polohách, budou ponechány přirozenému vývoji. Pro přirozený vývoj byly vybrány málo rizikové plochy. Všechny rizikové plochy a plochy ponechané přirozenému vývoji jsou již nyní trvale monitorovány. Nejde nám o vytvoření šedé, zdevastované Šumavy. Chceme Šumavu zelenou.
Radovan Holub, mluvčí správy NP a CHKO Šumava
