Od ochrany tropických pralesů k zachování divočiny na Šumavě. Takový vývoj prodělalo Hnutí DUHA za 25 let své existence. Jaromír Bláha je pro Jihočechy jeho nejznámější tváří. „Chtěli jsme lidi za pět let přesvědčit, že suchý les na Šumavě musíme chránit," říká.
VIMPERK Sedíme v kavárně ve Vimperku, za oknem podzim barví listí a Jaromír Bláha si přečte esemesku. „Až doděláme rozhovor, jdeme na Správu Národního parku Šumava za ředitelem Hubeným. Máme informace o poškození lesů při těžbách a dalších problémech, které nám dělají starosti. Chceme se zeptat, jaká je v tomto ohledu pozice vedení správy parku," vysvětluje. Představím si tu dlouhou řadu transparentů s různými hesly, které jsou k vidění snad v každé šumavské obci. „Táhněte ze Šumavy, chceme ji zelenou!", „Šumavu nedáme, radši NP zbouráme", „Chceme zelené lesy, ne zelené mozky" a podobně, hlásají nejčastěji. Bláhu a jeho kolegy ale zatím neodradili a Hnutí DUHA o svou vizi Šumavy usiluje dál.
Ačkoli jim mnozí Šumaváci vyčítají, že sem jezdí z velkých měst, že si nedokážou představit život tady. „Je to legitimní názor. Jenže stejně jako jsme částečně odpovědní za to, co se děje s vypalovanými tropickými lesy v Indonésii, máme odpovědnost i za to, co se děje na Šumavě. Víme ale, že ji nelze chránit bez toho, aby si to přáli místní," říká.
* Tomu rozumím. Kdy jste si vlastně Šumavu vybrali?
Původně jsme se zabývali právě ochranou tropických deštných lesů a usilovali jsme o to, aby se v nich omezilo kácení. Nějaké výsledky jsme měli, ale postupně jsme si uvědomili, že neznáme jejich skutečný význam, protože na druhý konec světa nedohlédneme. Změnili jsme svůj pohled a začali se více zajímat o dění u nás. Problematice Šumavy se věnujeme od roku 1994.
* Od sídla hnutí v Brně je Šumava stále daleko a všímají si toho hlavně místní...
Když jako lidstvo zničíme deštné lesy, tak je z hlediska biodiverzity a klimatu Země vymalováno. Je proto zcela legitimní, že se jejich ničení snaží bránit lidé z celého světa. Stejně legitimní ale je, že osud Šumavy, které se říká Zelená střecha Evropy, leží na srdci ostatním Evropanům. Její budoucnost bude příkladem nejen pro Česko. Je to navíc národní bohatství, a proto nám dění na Šumavě nemůže být lhostejné.
* Máme i jiné národní parky. Čím je Šumava výjimečná?
Vidíme, že česká příroda postrádá divočinu a pralesy. Jejich původní podoba se zachovala na velmi malých územích. Ale člověk potřebuje tato území z mnoha důvodů daleko větší. Třeba proto, abychom viděli, jak hospodařit v krajině, nebo dokázali zaznamenat proměny přírody při klimatických změnách. Další důvod je, že v hospodářské krajině mnoho druhů rostlin a živočichů nepřežije, protože je vytlačí způsob hospodaření. Jestliže tedy má lidstvo zodpovědnost za to, co se na planetě děje, musí najít prostor, kde tyto druhy zachovat.
* A Šumava tohle všechno podle vás nabízí?
Její podmínky jsou unikátní a my ji zpočátku vnímali jako precedent. Měli jsme představu, že když se nám povede přesvědčit lidi o tom, že i lesy s polomy, kůrovcem a suchými stromy potřebují chránit, půjde nám to jinde už snadněji. Podmínky pro vytvoření velkoplošných území ponechaných přírodě jsou navíc na Šumavě mimořádné. Zpočátku jsme netušili, jak těžké to bude, mysleli jsme si, že to bude úkol na pět let.
* Možná jste situaci podcenili. Jaká tehdy byla?
Místní vznik národního parku podporovali. Když se ale ukázalo, že není úplně jednoduché naplnit všechny cíle a přináší to i problémy, rychle přešli na stranu lidí, kterým jde o osobní užitek a komerční využití prostředí. Ti dokážou nabízet mnohem jednodušší argumenty než vize na desetiletí dopředu.
* Myslíte, že za tím stojí manipulace?
Máme pro to i mnoho důkazů. Spor, který má reálné jádro, se díky lidem, již v pozadí tahají za nitky, změnil v konflikt, který je v tuto chvíli už reálně těžko řešitelný. A kůrovce nebo nyní problém sucha využívají v podstatě jako záminku pro to, aby místní lidi ještě více ponoukali proti ochraně přírody.
* Jaké zájmy ti lidé mají?
Evidentně chtějí oslabit mechanizmy národního parku, třeba kvůli spekulacím s pozemky. Ceny pozemků rostou a místo toho, aby tady lidé žili, reálně ani ti, kteří se sem chtějí přestěhovat, na to nemají peníze. Místo bydlení vznikají víkendové rezidence milionářů. Velký tlak je i na kácení dřeva, kterého dnes na Šumavě ve starých porostech stojí za osm miliard korun. K jeho vykácení by stačilo jen to, aby tady nebyl národní park nebo se místa, kde má vzniknout divočina, přestala chránit.
* A proč je kůrovec jen záminkou?
V horských smrčinách je přeměna hospodářských lesů v divočinu na kůrovce vázaná. Začala se chránit v době, kdy většina porostů byla už tak stará, že se přirozené odumření dalo čekat. Zároveň to ale bylo v době, kdy předchozí odumírání, kterých Šumava zažila mnoho, už nikdo nepamatoval, a pro lidi je proto pohled na suchý les šokem. Moře uschlých stromů se ale zblízka už mění v životem kypící prostředí nové divočiny.
* Někdo se může zeptat i na to, proč vlastně divočinu vytvářet.
Naším cílem je ponechat přírodě takové procento plochy České republiky, jako je už zabetonované. Bývala to tři procenta území, betonuje se ale dál. Chceme přírodě vrátit tolik, kolik jsme jí nenávratně vzali.
* Kdybyste měl volné ruce, jak byste si představoval Šumavu za padesát let?
Tou dobou už by její polovina byla ponechána přírodě. Podle odborných posouzení by se přírodě polovina území dala ponechat už teď. Ale myslím si, že pokud si to území nenecháme zničit developery a nevygradují další problémy, budou to potom zase sami místní, kdo bude toužit po dalším rozšíření divočiny. Bude to tady vypadat úplně jinak. Ty lesy, které dnes z dálky vidíme jako suché, zmizí mezi novými stromy. A za 50 let to uvidí i ti, kteří před tím dnes zavírají oči.
* Ti samí lidé, kteří stojí proti vám?
Přesně ti. Věřím, že až si ověří, kolik výhod jim divočina přináší, budou chtít sami, aby se mohla dál rozrůstat. Turistika za přírodou pořád roste. Výhody ostatně mají šumavské obce už teď, není mnoho obcí mimo park, které by byly bohatší.
* Není to i tím, že celosvětově přírody také prudce ubývá?
Samozřejmě, ale to se musí zastavit. Lidé v přírodě nacházejí to, co ve městech ztrácejí. Divočina působí na lidi obklopené betonem blahodárně a jsou schopni za ní jezdit i do dalekých zemí. Přináší různé pocity, které psychologové popisují jako pocit uvolnění, svobody a také vědomí něčeho vyššího.
* Vášně se na Šumavě poslední dobou znovu stupňují. Připadá mi, že ministr Brabec se opravdu snaží situaci zklidňovat, vy ale máte k návrhu novely ostré výhrady. Není na čase, abyste začali být také trochu smířlivější?
Já si nemyslím, že by ministr Brabec divočině příliš fandil, i když musím uznat, že dokáže slyšet na podložené vědecké argumenty a důkazy toho, že samovolná obnova přírody je lepší než zásahy člověka. Vědecká data ale necení tak vysoko, aby rozhodoval podle nich, což by podle mě jako státní úředník měl.
* Je ale pod tlakem ze všech stran...
Chápu, že chce situaci zklidnit. To považuju za správné. Jde ale o to, co tomu zklidnění obětujeme. Já považuji za nepřekročitelnou bariéru to, že území, které už jednou bylo chráněno, chceme převést do zóny s menší ochranou. Takový záměr ministr asi má, vypadá to, že chce potvrdit snížení ochrany, které prosazovala předtím vláda ODS. Týká se to i tak cenných míst, jako je Ptačí potok, kaňon Křemelné, prales na Smrčině či podmáčené lesy v okolí Horské Kvildy a bučiny u Strážného.
* Jaký postup by byl tedy podle vás ideální?
Z hlediska přírody i ekonomiky regionu by bylo ideální ponechat okamžitě polovinu národního parku přírodě a druhou polovinu pro šetrné hospodaření místních lidí. Rozumím tomu, že ministru Brabcovi nebo řediteli parku Hubenému se do toho nechce, když jsou místní proti. Nesmí ale dojít ke zmenšení striktně chráněného území a k plošnému kácení tam, kde má být v budoucnu divočina. Kdyby se podařilo vyjednat alespoň toto minimum, tak by to opravdu asi situaci zklidnilo.
***
Vizitka Jaromír Bláha (45 let) Veterinář a zakladatel programu Lesy v Hnutí DUHA. Žije ve středočeské Dobříši. S hnutím začal spolupracovat v roce 1991, tehdy jako dobrovolník. DUHA se postupně od aktivit spojených se snahou o zastavení kácení v tropických pralesích začala věnovat problematice v České republice. Od roku 1994 se do centra jeho zájmu dostala Šumava, kde Bláha organizoval několik blokád, a je jedním z důležitých účastníků debaty o budoucnosti národního parku.
Foto popis| Jaromír Bláha „Stejně jako jsme částečně odpovědní za to, co se děje s vypalovanými tropickými lesy v Indonésii, máme odpovědnost i za to, co se děje na Šumavě," říká veterinář a ekolog.
