Založil světově úspěšnou firmu na vrtule a teď dává dohromady unikátní větrný mlýn. Aleše Křemena vrtule provází na každém kroku.
ODOLENA VODA Pokud by existoval titul „český král vrtulí", jeho nositelem by byl bezpochyby Aleš Křemen z Odoleny Vody. Založil a vlastní jednu ze světově nejúspěšnějších firem na letecké vrtule Woodcomp Propellers a ve svém volném čase navíc dává dohromady unikátní větrný mlýn z roku 1870 s dvacetimetrovým větrákem. „Kdo jiný než já by to měl udělat," říká o svém nadšení do oživení památky.
* Jaký byl začátek vašeho podnikání s vrtulemi?
Hodně těžký. Osamostatnil jsem se ihned po revoluci. Dal jsem výpověď v práci s tím, že budu podnikat, a měsíc nato jsem se rozsekal na rogalu. Za letu se mi utrhlo křídlo. Po dopadu na zem jsem měl asi 23 zlomenin, utrženou ledvinu a ochrnuté nohy. Dostal jsem se kvůli tomu do dluhů a až po roce jsem byl schopen znovu chodit pracovat.
* Přesto vás láska k létání neopustila. To jste se nebál po tom všem vrátit do vzduchu?
Nebál, nic si z toho pádu nepamatuji. Byl jsem šest týdnů v kómatu.
* Co vás přitáhlo k leteckému oboru?
Všichni v Odoleně Vodě jsme děti bývalého národního podniku Aero Vodochody. Můj otec tam byl zkušebním pilotem na proudových letadlech a já se tam vyučil leteckým modelářem, než jsem šel studovat uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Dříve jsem navíc docela vrcholově dělal jachting, což není nic jiného než křídlo na vodě. Pak jsem s příchodem roku 1985 začal létat na rogalech osazených motory z trabantů. V amatérském provozu byla velká spotřeba vrtulí, tak jsem si je začal sám vyrábět ze dřeva. Postupně o ně rostl zájem i mezi kamarády a známými, a tím to začalo.
* Kde jste ty vrtule dělal?
Doma v takovém igelitovém přístřešku, který mi sloužil jako dílnička. S příchodem roku 1989 začala být poptávka o vrtule větší a dílnu jsem zvětšoval.
* Firmu Woodcomp Propellers jste založil až v roce 2000. Jaký byl přechod z igelitového přístřešku do větší výroby?
Postupný. Nikdy jsem si nevzal žádný úvěr ani se nespojil s žádným investorem. Všechno rostlo pozvolna. Naproti mému domu byla deset let opuštěná pekárna, tak jsem ji odkoupil a sídlím v ní dodnes. Z většiny už jsou ale všechny budovy nové. Každý rok něco přistavím. Teď třeba stavíme nový sklad.
„Za letu se mi utrhlo křídlo. Po dopadu na zem jsem měl asi dvacet tři zlomenin, utrženou ledvinu a ochrnuté nohy."
* Proč jste si nevzal úvěr?
Bál jsem se toho, z dnešního pohledu si ale říkám, že v určité fázi rozvoje by to byl dobrý krok, který by nás posunul dál.
* V prvních letech jste dělal jen vrtule na rogala?
Ano, hlavně je. Počítal jsem se mezi garážové výrobce. Měl jsem ale chuť dělat patnáct až dvacet hodin denně a být nejlepší, což se podařilo. V současné době děláme vrtule i na dopravní letadla.
* Pro jaké kategorie letadel tedy vrtule vyrábíte?
Stále pro ultralehká letadla, která spravuje letecká amatérská asociace (LAA), a pak pro sportovní a střední letadla do hmotnosti 5,7 tuny, která již patří pod mezinárodní evropskou organizaci EASA. Spolupracujeme ale i na vývoji vrtulí pro drony, a pokud bych mohl zmínit, na co jsem nyní nejvíc hrdý, tak je to naše vítězství v soutěži o dodávku vrtulí pro novou generaci dieselových motorů letadel, které vyvinuli Francouzi. Evropa totiž hodlá nahradit u současných dopravních letadel staré benzinové motory za nové dieselové, které mají pouze třetinovou spotřebu. Pokud se nám vývoj těchto vrtulí povede, budeme jediní, kdo je bude moci pro tyto motory dělat. Je to velká výzva.
* S dřevem si ale už nejspíš nevystačíte...
To opravdu ne. Na druhou stranu ale i ty, které jsou dělané z uhlíkových vláken, laminátů, skla, karbonu a podobně, mají stále dřevěné jádro. Dřevo je totiž jediný materiál, který nepodléhá únavě. Když zamezíte vniknutí vlhkosti a nepřesáhnete jeho mechanické hranice, tak snese nekonečný počet cyklů.
* Čím vás na letadle zaujaly zrovna vrtule?
Je to nejcitlivější součást letadla, která je nejvíc namáhaná. Špičky vrtule pracují těsně pod rychlostí zvuku.
* Které trhy jsou pro vaši firmu klíčové?
Dodáváme prakticky do celého světa. Zajímavým trhem například začíná být i Čína.
* Jsou pro vás čínští výrobci zároveň i konkurencí?
Nejsou. V tomhle oboru musíte mít léta zkušeností, což oni nemají. I v Evropě v téhle branži spousta firem vznikne, ale zase zanikne. Málokdo si uvědomuje, že než začne s výrobou, tak musí spoustu milionů investovat do zkušeben. Musí se začít od zkoušení, ne od vyrábění. Čína se navíc soustředí na věci, které může vyrábět v tisícových sériích, což vrtule nikdy nebudou.
* Kolik vrtulí za rok vyrobíte?
To je strašně nepřesná informace. Můžete dělat dřevěné vrtule za sedm tisíc korun a vrtule za čtvrt milionu korun. Řádově jsou to stovky kusů ročně. V provozu máme kolem patnácti tisíc vrtulí.
* Jaké vrtule jsou ty nejdražší?
Ty nejvíc namáhané. Jsou to vrtule na plně akrobatická letadla. Nebo vrtule, které jsou specificky provozované.
* Ve vaší firmě je spousta dřeva, skoro jako na pile, odkud dřevo berete?
Převážně z Ukrajiny, byť tam teď kvůli válečnému konfliktu byly velké problémy. O nějaké investice jsme tam dokonce přišli. Dřevo nemůže být těžené v nízkých polohách, protože je pak řídké a nemá požadované mechanické vlastnosti, proto je dovážíme. Navíc používáme jasany, buky a smrky, které u nás už ani pořádně nerostou. A je to i o ceně.
* Před rokem a půl jste koupil jednu z dominant Kokořínska, starý větrný mlýn ve Vrátně. Co vás k němu přitáhlo?
Už tak před jedenácti lety jsem kolem něj létal se svým starým dvouplošníkem. Strašně se mi líbil. Krom toho, vždycky jsem chtěl opravit nějakou památku. Dlouho jsem se k mlýnu nemohl dostat, protože ho vlastnil nějaký Němec, který měl v Česku problémy se zákonem, proto byla koupě mlýna složitá. Když mlýn opustil, tak několik let chátral. Mlýn jsem odkoupil až o Vánocích v roce 2014. Kdo jiný než já by ho měl dát dohromady.
* Co všechno už jste stihl udělat?
Dávám mu původní podobu včetně technologií a desetimetrových lopatek. Všechno jsme to dělali u nás ve firmě. Z původního zařízení skoro nic nezbylo. Koncem srpna jsme na mlýn posadili novou střechu, která je položená na kolejnicích, což jí umožňuje se otáčet za větrem. Jen pro představu, hlavní hřídel, kterou jsme tam už dali, je z devítitunového kmene dubu, který je 150 let starý.
* O mlýně obvykle hovoříte s obdivem. Co vás na něm chytlo?
Celkově je to má srdeční záležitost. Ačkoliv mám technické i umělecké vzdělání, tak si stejně nedovedu představit, co naši předci byli schopní v 19. století vyrobit. Vyvinuli například plně automatickou a stavitelnou vrtuli, jejíž princip se dnes používá v dopravním letectví. Zatímco Holanďané na mlýnech na perutě natahovali plachty podle toho, jak foukalo, Češi vymysleli bezobslužný systém lamel, které se otevíraly podle síly větru. To bylo převratné.
* Na kolik vás oprava mlýna vyjde?
Řádově na několik milionů korun. Dvakrát jsem na rekonstrukci žádal o dotaci, překvapivě ale na tento projekt nikdy nezbyly peníze, což vnímám jako velikou ostudu státních orgánů. Takové mlýny jsou v Čechách pouze dva. Jedná se o významnou industriální památku.
* Technologie, kterou do mlýna instalujete, sice bude plně funkční, ale předpokládám, že mlynář se z vás nestane. K čemu bude mlýn sloužit?
Chci mlýn zpřístupnit lidem a ukázat jim, jak to dříve fungovalo. Mlýn leží přímo na evropské cyklostezce, tak tam plánuji poskytnout i ubytování a ve vedlejší budově, která sloužila jako stoupa, vznikne restaurace. Celé to chci otevřít příští rok.
***
Fakta Woodcomp Propellers Společnost založil Aleš Křemen (56 let) v Odoleně Vodě v roce 2000 a dodnes je jejím jediným vlastníkem. Firma má 35 zaměstnanců. Pracují v ní lidé od zámečníků přes truhláře, modeláře, lidi, kteří umějí dělat s kompozity, až po nástrojaře a samozřejmě konstruktéry. Firma se pravidelně rozšiřuje o nové objekty a pokračovat v tom chce i do budoucna. Zhruba 90 procent její produkce míří přímo za hranice. V provozu má 15 tisíc vrtulí a po světě 30 servisních středisek.
