Rád jezdím na Šumavu a už pár let sleduji diskusi kolem  působení kůrovce na tamější lesy.

I turista, který se na Šumavu opakovaně vracel v rozmezí posledních deseti let, si všimne některých očividných změn. Například oblast okolo pramene Vltavy, původně obklopená hustým lesem, byla před lety velmi zřetelně postižena rychlým usycháním a odumíráním stromů. Uprostřed té spoušti pak v létě často stojí aktivista, který výletníkům rozdává letáčky a zavádí s nimi řeč, při které vysvětluje principy přirozené obnovy lesa a škodlivost  lidských zásahů do tohoto přírodního vývoje.

Turisté ve své většině nepůsobí dojmem, že by tuto argumentaci přijímali. Ve vlivných českých médiích převládá spíše opačný názor, řada známých politiků zdůrazňuje naopak nutnost aktivního potírání kůrovce.  Jeden z nich se pro zdůraznění tohoto názoru dokonce nechal nad Šumavou výstražně vozit vrtulníkem.

Svou roli hraje i nadřazený postoj mnoha členů politické reprezentace  k ekologickým myšlenkám vůbec.  Některé naše význačné politiky bychom mohli nazvat až antiekologickými hysteriky.

To všechno nás, laickou veřejnost v České republice, nechává na pochybách o tom, kde je pravda.

V Německu, pár kilometrů za Železnou Rudou poblíž městečka Ludwigstahlu, je zřízeno návštěvnické centrum  Bavorského národního parku (německé části Šumavy).  Jeho součástí je naučná expozice „Domu u divočiny” („Haus zur Wildnis”).

Část  textů vystavených na panelech je věnována působení kůrovce na stromy.  Pokud si vzpomínám správně: kůrovec zkracuje život stromů asi o třetinu. Tím urychluje obměnu jednotlivých generací stromů a zvyšuje schopnost lesa přizpůsobit se nepříznivým okolním vlivům.  Tlením stromů, které zanikly přirozenou cestou (tedy stářím nebo působením kůrovce), vzniká nejlepší prostředí pro vznik další generace lesa.

Odborník by to jistě vysvětlil lépe, ale o to mi tu nejde. Chci jenom předat ten dojem, který si zřejmě z návštěvy „Domu u divočiny” musí odnést každé malé německé dítě: že kůrovec je velmi hodný brouk a jeden z předpokladů  zdravého vývoje lesa.

O několik kilometrů zpět na sever, po překročení české hranice, se situace dramaticky mění. Čeká nás „boj s kůrovcem” . Nový ředitel Šumavského národního parku Jan Stráský je zastáncem „tvrdého zákroku proti kůrovci”.

Je mi divné, jak se mohlo stát, že kůrovec na německé straně hranic je tak hodný a ten náš tak zlý a nebezpečný.

Nebudí ve mně důvěru, když jedním z prvních kroků pana Stráského ve funkci je eliminace vlivu vědců na rozhodování o  Šumavském národním parku.

Okolo pramene Vltavy už začínají vyrůstat mladé stromky.  Docela věřím, že pokud jim dáme šanci, budou schopné přežít ještě mnoho generací zaslepených politiků.  Pravda, v tom případě z těch stromů v následujících sto letech nikdo nebude mít okamžitý a krátkodobý finanční zisk.