Hospodaření v českých lesích podléhá jednomu z nejpřísnějších lesních zákonů na světě, přesto čelí lesníci mnoha polopravdám, které vstupují i do předvolebního boje. Co by měli vědět starostové
měst a obcí, které jsou vlastníky lesů?

Jako starosta a zároveň předseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR se chci vyjádřit k petici „Na sucho se musí od lesa", kterou spustila Strana zelených 10. srpna. Petice obsahující řadu polopravd a účelových tvrzení vyzývá ministra zemědělství, aby zabránil dalšímu ničení českých lesů a levnému vývozu surového, nešetrně pokáceného dřeva do zahraničí a s odkazem na boj proti suchu i v zájmu českého venkova zahájil přechod státních lesů, které jsou certifikovány systémem PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification scheme), na certifikaci FSC (Forest Stewardship Council).

Pro nezasvěcené čtenáře Veřejné správy nejprve dovysvětlím, co zmíněné zkratky znamenají. Obě představují systém lesní certifikace a certifikace zpracovatelského řetězce s celosvětovou působností. Za vznikem certifikace lesů FSC stála na počátku devadesátých let snaha zabránit devastaci lesů v zemích třetího světa, a to zejména v oblasti deštných pralesů. Postupně se však ukázalo, že naplňování této myšlenky v regionech postižených obrovskou mírou politické nestability a chudoby místních obyvatel je nesmírně složité, a tak její iniciátoři začali pronikat zejména do stabilních a bohatších evropských zemí, kde přísná lesnická legislativa již sama o sobě zaručuje vysokou kvalitu hospodaření. V následujících letech pak vznikl certifikační systém PEFC, který vedle ekologické stránky obhospodařování lesů zohledňuje i aspekty ekonomické a sociální. Tento systém je bližší středoevropskému pohledu na multifunkční úlohu lesů, a proto v Česku, Rakousku a Německu preferují vlastníci lesů certifikaci tímto způsobem.

Lesní certifikací se rozumí proces kontroly konkrétního lesa za účelem zjištění, zdali je obhospodařován v souladu se standardem daného certifikačního systému. Jestliže tomu tak je, má vlastník lesa právo používat pro dřevo ze svého lesa logo, které je na trhu ujištěním, že pochází z lesů, které jsou obhospodařovány trvale udržitelným způsobem. Rozloha certifikovaných lesů velmi rychle roste. V prosinci 2016 bylo systémem FSC certifikováno přes 194 milionů hektarů lesa v 83 zemích světa. Z toho zhruba polovina rozlohy připadá na Evropu. Ve stejném období bylo systémem PEFC certifikováno více než 301 milionů hektarů lesa ve 46 zemích. Z toho zhruba třetina rozlohy připadá na Evropu. Některé nadnárodní řetězce, například Hornbach, upřednostňují výrobky s logem FSC, ale v dalších, jako je například Bauhaus nebo Obi, prodávají bez problémů výrobky s oběma logy. V případě PEFC se jedná především o výrobky z lokální suroviny. Logo FSC najdeme především na nábytku ze dřeva dovozeného z exotických zemí, z dřevin, které u nás nerostou.

Jak FSC, tak PEFC vytvářejí na celosvětové úrovni všeobecný standard, který je pak v jednotlivých zemích upravován na standard národní. Není proto objektivní tvrdit, že české lesy jsou na tom hůře, protože nemají certifikát FSC, neboť rozdíly mezi národními certifikáty FSC a úrovní hospodaření v lesích jednotlivých zemí jsou zásadní.

Termín voleb do Poslanecké sněmovny se blíží a politické strany stupňují své kampaně. Proti tomu nelze nic namítat, pokud jsou korektní a v jejich podtextu je skutečný zájem řešit existující problémy. Tvrzení, že les pod certifikací FSC je nejlepším opatřením proti suchu a povodním, že bez tohoto certifikátu budou těžaři dál ničit české lesy a levně vyvážet tuny surového nešetrně pokáceného dřeva do zahraničí a místní dřevozpracující firmy budou krachovat a propouštět tisíce lidí, považuje Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů za účelové klamání veřejnosti hraničící až s poplašnou zprávou.

Hospodaření v českých lesích podléhá jednomu z nejpřísnějších lesních zákonů na světě, který již sám o sobě zaručuje mnohem šetrnější způsoby hospodaření v lesích než vůbec samotný systém FSC například v Rusku, na Ukrajině a v dalších postsovětských zemích. Velkoplošné holosečné kácení není v České republice povoleno, což autoři petice jistě dobře vědí. Použití chemických přípravků je v některých případech nezbytné a povoluje ho i český standard FSC, „pokud nelze určité opatření zajistit jinými prostředky. Důvodem pro jejich nasazení může být také výrazně vyšší finanční náročnost nechemických prostředků".

Ministr zemědělství je vyzýván, aby začal jednat ve prospěch českého venkova. Je ale skutečně ve prospěch českého venkova, aby, jak praví český standard FSC, vlastník lesa o výměře nad 1 000 hektarů vymezil nejméně dvě procenta z porostní plochy lesů jako referenční plochy, které musí být trvale vyjmuty z intenzivního lesnického využívání, slouží jako ukázky s přirozenou dynamikou vývoje a jsou pak ponechány v bezzásahovém režimu? U státních a obecních vlastníků lesů by se měla do pěti let tato plocha zvýšit na tři procenta a do deseti let na pět procent rozlohy majetku! Takováto opatření jsou nejen nákladná, ale nesou s sebou i rizika pro rozšíření podkorního hmyzu nebo ohrožení bezpečnosti návštěvníků lesa.

Strašení krachem místních dřevozpracujících firem z toho důvodu, že české lesy mají většinou certifikát PEFC, je spíše populistické. Většina odběratelů uznává oba certifikáty. S rostoucím podílem melioračních a zpevňujících dřevin v našich lesích se ale ukazuje do budoucna jako velký problém chybějící místní zpracovatelská kapacita na listnaté dříví. Tady bychom uvítali větší angažovanost politických stran. Sucho je problém komplexní, nevyřeší jej certifikát FSC v našich lesích, ty zadržují vodu v krajině i bez něj. Řešení spočívá v mnoha opatřeních, především ale v pozemkových úpravách, rozčlenění krajiny, motivaci zemědělců hospodařit jinak než dosud, v zavádění agrolesnických systémů, v úsporách vody v průmyslu a lepším hospodaření se srážkovou vodou.

V této souvislosti je až překvapivé, že snahy ekologů, či spíše ekologistů, jsou tak zaměřeny na les a lesnictví, že nepožadují radikální zmenšení polí, obnovu mezí a remízků a jiných prvků v krajině. Na lobby velkých zemědělských podniků, která případně pohrozí zdražením potravin pro spotřebitele, si zřejmě netroufají. Na tiskové konferenci při Zemi živitelce zazněl z Agrární komory požadavek na kompenzace za letošní sucho zemědělcům ve výši 3,5 až čtyři miliardy korun s tím, že by komora chtěla získat peníze ze státních podniků Lesy ČR a Budějovický Budvar.

S takovým návrhem rozhodně nemůžeme souhlasit.

Peníze z lesů by měly zůstat v lesích. V protikladu k v podstatě krátkodobému, ale silně medializovanému výpadku jedné vegetační sezony v zemědělství stojí dlouhodobý vliv sucha na lesní porosty. Kritická situace je na území Moravy a Slezska, výrazněji zasaženém suchem v posledních letech, kde jsou v důsledku nahodilých těžeb narušeny a proředěny porosty, které tam ještě několik desetiletí měly být, dříví se prodává za výrazně nižší cenu a vlastníci lesů bez ohledu na vlastnické kategorie - soukromníci, obce, církve či stát - v postižené oblasti musí předčasně zalesňovat a nést následné náklady pěstební činnosti. Nejen, že je tím poškozována ekonomická výnosovost majetku na dlouhá desetiletí, ale je tím ohroženo i poskytování mimoprodukčních funkcí lesa v regionu. V takových případech by peníze z lesů měly zase lesům pomáhat.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.