Klimatická změna ohrožuje budoucnost českých lesů. Na miliardové zisky může lesnictví možná na velmi dlouho zapomenout
Na mnoha místech republiky najdete památné stromy, které zapouštěly kořeny v dobách vrcholného středověku.
I v hospodářských lesích se těží porosty, jež se zakládaly kolem druhé světové války a nesou dobový rukopis. Sazenice v dnešních lesních školkách se budou muset vypořádat s výraznou proměnou klimatu v následujících desetiletích.
V nich přijdou větší extrémy, než na jaké jsme byli donedávna zvyklí - a stromy před nimi nemají kam utéct.
Postihne to především smrk ztepilý, který byl aje mezi lesníky i pilaři oblíbený jako rozhodující tržní dřevina, zastoupená v lesích 52 procenty. Díky svým ceněným vlastnostem byl v posledních dvou stoletích vysazován i tam, kde není původní - typicky v nižších nadmořských výškách, kde se mu podle všech možných klimatických modelů bude dařit ještě méně než dnes.
Zranitelnost celého ekonomického modelu českého lesnictví spočívá v nárocích smrku na vláhu, špatně snáší místa, kde naprší v úhrnu méně než 600 milimetrů za rok.
Suché roky
A s tím může být problém. Připomeňme dlouhotrvající sucha, jež postihla sever Moravy a Slezsko v roce 2015 a Olomoucký kraj v roce 2016. Když se sucho spojí s vysokými teplotami a výparem vody i v souvislých porostech, smrk trpí stresem, protože nemá hluboký kořenový systém a k vodě ve větších hloubkách půdního profilu se prostě nedostane. Mělké kořeny také znamenají, že je citlivý na vítr.
Takto podlomené porosty smrku jsou velmi snadnou obětí škůdců, především kůrovce. Přesně to se stalo v Jeseníkách, kde vypukla kůrovcová kalamita se silou, proti níž byla mediálně hodně sledovaná „bitva s broukem" na Šumavě před pár lety (2008-2012) jen slabou předehrou té současné severomoravské, v jejímž rámci bylo do roku 2017 odtěženo asi pět milionů kubíků kůrovcem znehodnoceného dřeva. Jen pro představu o rozsahu suchem indukované kůrovcové pohromy -tento objem představuje asi dvě třetiny ročního objemu plánované těžby největšího správce lesa u nás, státního podniku Lesy České republiky.
Daň za monokulturu
Před 50 lety bylo zastoupení smrku ještě cca o nějakých deset procent vyšší než dnes apod vlivem hromadných úhynů již v minulosti přistoupili lesníci k postupnému zvyšování podílu listnáčů (zejména buku) v obnovovaných lesích. Snaží se vysazovat dříve hojné (a rovněž ceněné) jedle bělokoré. Nicméně pro hospodářskou efektivnost se ještě před pár lety počítalo s vysokým zastoupením smrku (cca 37 procent). To je dneska passé.
V případě Jeseníků je třeba se vyrovnat s masivní kůrovcovou kalamitou a následným odlesněním tisíců hektarů v nižších nadmořských výškách, kde by na holinách měl vzniknout smíšený les s převahou listnáčů; nikdo ale neví, jak a zda se to s využitím tradičních lesnických metod hospodaření podaří.
A tak se množí silná slova, vysoce postavení činitelé hovoří o nedbalosti a zanedbání situace na hranici trestního práva. Situaci na severu Moravy nedávno popsal náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský jako „katastrofu v krajině", která postihla i nejcennější lesní partie na území chráněných oblastí. „Šíří se to dál, a bude to pokračovat jako několikaletý příběh s velmi vážnými důsledky," tvrdí.
Nejen hrozba, ale i příležitost
Mezitím v odborných časopisech jako Ochrana přírody vycházejí články, které řádění lýkožrouta v horských smrčinách vidí nejen jako hrozbu, ale takřka jako příležitost. „Uchovávání starých porostů při životě neustálou intervencí dochází k posunu jejich vývoje do dlouhodobě neudržitelného stavu... Nevíme sice kdy, na jaké ploše nebo jak rychle se budou staré horské smrčiny v CHKO Jeseníky rozpadat, ale víme jistě, že tento rozpad je nevyhnutelný aže k němu v dohledné době dojde," píšou v Ochraně přírody Miroslav Havíra a Vojtěch Čada. A teď ten rozdíl mezi pohledem ekologa a lesníka: „Pokud by následně došlo k lesnickému zpracování důsledků disturbance, byly by zničeny pralesovité hodnoty, které vznikaly stovky let."
Situace kolem Šumavy se tak opakuje v Jeseníkách a má smysl se podívat na to, jak se s bezzásahovým režimem vyrovnaly horské smrčiny. Přesně tímto tématem se z pohledu různých odborností zabýval průřezový projekt, vedený hydrobiologem profesorem Jiřím Kopáčkem. Jak se ekosystém po kůrovcové kalamitě dovede zregenerovat přirozenou cestou? Jak se to promítne do chemismu půdy, vodního režimu v krajině, rizika eroze a povodní?
Jeden by čekal pravý opak, ale ani rozsáhlé odumření více než 90 procent stromového patra v povodí šumavského Plešného jezera nevedlo k masivnímu odtoku vody a vysychání půdy. Mrtvé stromy přestaly vodu odčerpávat (odparem) a půdní vlhkost neklesla, ale naopak stoupla, takže ani extrémní sucho v roce 2015 díky zamokření půdy nevedlo k úhynu semenáčků. Vědci ani v nejstrmějších horských partiích nepozorovali žádné známky půdní eroze, což přikládají minimu vývratů odumřelých stojících stromů a tomu, že povrch nebyl narušen zásahy mechanizace asanační těžbou.
Biologové jsou nadšeni, když mohou sledovat přirozenou obnovu lesního ekosystému, jednotlivá stadia sukcese a proměny biodiverzity. Sbohem miliardám z Lesů
Jenomže to, co jedni odborníci shledávají nadmíru zajímavým a z hlediska přirozené obnovy překvapivě úspěšným procesem, představuje pro ekonomiku lesního hospodářství mimořádnou ránu. O tom, s jakým odporem se na umírání lesa dívá veřejnost, není třeba se rozepisovat, stačí se podívat, jak mnohahektarové holiny vypadají.
Lesníci nejsou od toho, aby se dívali a nezasahovali. Kalamitní těžby znamenají vyšší náklady a neskonale nižší tržby, neboť dříví z kůrovcem zasažených stromů se zpeněžuje za zlomek ceny.
Loni se ve státním podniku takto vytěžilo 3,5 milionu kubíků dřeva, mnohonásobek někdejší průměrné roční úrovně. Nehledě na to, že na trhu dříví je tak jako tak přebytek. V podmínkách klesajících cen tržního dříví a rostoucích nákladů (včetně těch mzdových) se dostaly do cenově nákladových nůžek těžařské společnosti, takže loni houfně odstupovaly od „komplexní zakázky", pětiletého kontraktu kombinujícího těžbu, prodej dříví a pěstební činnost, uzavřeného s Lesy ČR.
Státní podnik měl nárok na vysoké sankce za předčasné odstoupení od smlouvy, které však na základě loňského usnesení Sobotkovy vlády neuplatnil - v opačném případě by se celý smluvní model položil a většina těžařů skončila v bankrotu. Nové smlouvy budou pro Lesy ČR podstatně méně výhodné, neboť si do nich protistrana již zakalkulovala podstatně jiné nákladové relace.
Sucho pokračuje a přizpůsobení nebude snadné ani levné
Letošní dubnová sucha znamenají, že se neuchytí ani nové sazenice, takže výsadbu bude nutné opakovat na podzim, což jsou další náklady, k nimž se načítají ještě nemalé peníze na ochranná opatření v podobě lapačů a ochranných sítí.
A výsledek? Perspektiva miliardových zisků, jakých dosahovaly Lesy ČR v první polovině druhé dekády tohoto století, je passé a státní rozpočet si bude muset nadlouho nechat zajít chuť na miliardové roční odvody z Lesů ČR. Státní podnik je sice za hospodaření v kůrovcem zasažených lesích kritizovaný z různých stran již několik let, jenže problém je obecného charakteru a nezná hranice.
Stačí přejet do Německa a podél dálnice z Rozvadova do Norimberku vidíte postižené smrkové porosty také. Problémy mají i v Rakousku, Polsku a na Slovensku. Přizpůsobení se klimatické změně bude znamenat mimo jiné i potřebu podstatně větších investic do vodohospodářských opatření v lesích (Lesy ČR obhospodařují 38 tisíc kilometrů vodních toků) a velmi radikální obměnu druhové skladby porostů. Na místo smrkových monokultur přijdou naprosto dominantní listnáče, pokud možno v bohatší druhové skladbě, a tedy s perspektivou, že alespoň některé druhy budou i při vyšších teplotních extrémech a proměnách vodního režimu prosperovat. Lesníci doufají, že by smrk mohla ekonomicky nahradit douglaska tisolistá, ale ta je nepůvodní a ekologové ji nevidí rádi.
Jistě to dopadne dobře a naši vnuci budou chodit do lesa, ale do jiného, než jaký známe dnes. Mnohem větší roli budeme nuceni přiznat jeho ochranným funkcím, už kvůli vodě. O penězích to samozřejmě bude také a určitě se budou počítat v miliardách. Jenže ty budou ve vynaložených nákladech, nikoli v inkasovaných ziscích. Na rentabilitu, jaká tady byla, na pár generací zapomeňme.
