PRAHA Čtyři malá vlčata zachytila fotopast minulý týden na území Česka. Snímky z národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala mile překvapily přírodovědce. Dokazují totiž, že se vlci vrací do naší přírody. Kromě zoologů to oceňuji i Češi. V loňském průzkumu se ukázalo, že lidé chtějí chránit divokou přírodu a přejí si, aby jí bylo v naší zemi více a žila v ní i divoká zvířata a šelmy.
Divoká příroda zabírá v Česku 0,3 procenta území. Podle ekologů by to mělo být víc. Hnutí Duha teď vybralo pět lokalit, které mají potenciál k tomu, divočinou se stát.
„Velké oblasti neovlivňované člověkem jsou jedinými místy, kde může dále probíhat přirozená evoluce. Významné jsou také jakožto srovnávací vzorky s hospodářskou krajinou. Dostatečně velké plochy lesních segmentů ponechaných samovolnému vývoji nám mohou ukázat, co se děje v přírodě teď, a to za stávajících podmínek prostředí, a objasnit, proč se to děje. Je to jediná možnost pro pochopení toho, jak se prostředí mění a pravděpodobně měnit bude," píše v úvodu studie Česká divočina programový ředitel Hnutí Duha Jiří Koželouh.
Původně bylo na seznamumožnýchmíst, kde by člověk do přírody nezasahoval, kolem 270 lokalit. Postupně se podle kritérií zužovaly a zůstalo jich pět: Makyta v Beskydech, Salaš ve Chřibech, Jezeří v Krušných horách, Peklo v Libavé a Litovelské luhy v Litovelském Pomoraví. Většina je již součástí chráněných oblastí.
„Každá ta lokalita je svým způsobem jedinečná a je potřeba k ní přistupovat individuálně. Jejich výběr je v podstatě pro nás a dělali jsme ho proto, aby se rozběhly debaty o konkrétních místech, ale i celkově o koncepci divočiny. Je to takový první výkop k tomu, abychom si řekli, co vlastně divočina je, jak ji kdo definuje a jakým způsobem k ní můžeme přistupovat," řekla LN vedoucí programu Krajina Hnutí Duha Eliška Vozníková.
Ekologové teď jednají s ministerstvem životního prostředí, ministerstvem zemědělství a ministerstvem obrany, protože právě to má pod sebou bývalé vojenské újezdy, ale také s odbornou veřejností. K tomu, jak by divočina měla být pojatá, by se Česko mohlo inspirovat například v Německu. To si v rámci Strategie ochrany biologické rozmanitosti stanovilo cíl, aby na jeho území byla dvě procenta bezzásahových oblastí.
Podobně to má v plánu i ministerstvo životního prostředí. „Jsme připravení diskutovat a máme to i v plánu v rámci Strategie ochrany biologické rozmanitosti v ČR. Ale musíme nejdříve diskutovat o definici divočiny v českých podmínkách a její vizi, k čemu má vlastně sloužit – zda pro poznávání veřejnosti, nebo jako ohnisko biologické rozmanitosti, a o režimu, který by měl být v takových oblastech zvolen," tvrdí mluvčí ministerstva Petra Roubíčková. Návrh hnutí na pět lokalit ministerstvo považuje za předčasný a především špatně uchopený. „Rozhodně bychom se neměli bavit o konkrétních lokalitách, dokud nejsou tyto zásadní otázky, vize a definice vyjasněny, to nám přijde poněkud nešťastné," dodala Roubíčková.
Veřejnosti přístupno
Hnutí Duha na nich netrvá. Nicméně chce, aby divočina byla veřejně přístupná a fungovala také jako turistické lákadlo. Lidé by sem mohli chodit pozorovat, jak se příroda sama o sobě mění. Upravovat divočinu zákonem podle hnutí nutné není. „Chceme dojít k tomu, aby to majitelé pozemků chtěli sami. Protože i poptávka po divoké přírodě je veliká," tvrdí Vozníková.
To potvrzuje i zmíněný výzkum Masarykovy univerzity. „Výzkum se ptal lidí, jestli by stáli o divokou přírodu a kolik rozlohy by chtěli. Zajímavé bylo, že lidé si přáli okolo 13 procent. To je vysoké číslo. Zajímavé byly také důvody, proč by se měla divočina podle lidí rozšířit. Odpovídali, že je to velice důležité pro samotnou přírodu, ochranu druhů," vysvětlil LN vedoucí výzkumného týmu ekopsycholog Jan Krajhanzl. Lidé si v průzkumu mysleli, že divočiny je dnes 10 procent, tříprocentní navýšení tak odpovídá tomu, o kolik chce bezzásahová území navýšit Hnutí Duha.
Vlastníkům se ale podobný nápad příliš nelíbí. U všech pěti vybraných lokalit jde z větší části předevšímoLesy ČR. „Les je mimořádným druhem majetku, proto k němu máme velký respekt. Jsme ale zároveň skeptičtí kmožnosti vytvářet v rámci tisíce let obhospodařované a hustě osídlené české kulturní krajiny velkoplošné divočiny," tvrdí generální ředitel Lesů ČRDaniel Szórád. Podle něj má společnost už dnes na 605,5 hektaru osm bezzásahových území, kde se netěží a les je ponechán samovolnému vývoji.
Jenže Hnutí Duha usiluje o to, aby taková místa byla velkoplošná. Vybírá proto území, která by byla svojí rozlohou velká minimálně deset kilometrů čtverečních, aby tam mohla být obnovena přírodní dynamikaa bylo možné pozorovat změny v přírodě.
„Potřeba divoké přírody určitě je. Pokles biodiverzity a vymírání druhů jsou v dnešní době celosvětovým problémem. Tím, že se ztrácí stanoviště, která nejsou člověkem ovlivněná, ztrácíme nejvíc druhů," míní Pavel Kindlmann z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Odborníci vidí i rizika
Někteří odborníci ale zároveň vidí i rizika. „Druhá věc je ochrana přírody, protože si nejdříve musíte říct, co chcete chránit. Spousta druhů zásah člověka potřebuje. Například v lokalitě Peklo žije v lesích populace motýla jasoně dymnivkového. Je to motýl, který potřebuje světliny, v současnosti je vázaný na úzké paseky, které jsou obnovované a vytvářené lesním hospodářstvím. Ve chvíli, kdy tam zahájíte bezzásahovost, je pravděpodobné, že paseky zarostou a populace, jedna z posledních na celé Moravě, může během několika desítek let vyhynout. Takže záleží na tom, jak bude udělaný výběr," říká Jan Losík z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého.
***
Potřeba divoké přírody určitě je. Pokles biodiverzity a vymírání druhů jsou v dnešní době celosvětovým problémem.
5 lokalit, kde bymohla být divočina
Beskydy – Makyta Rozloha: 1186 ha Vyskytuje se zde mnoho ohrožených druhů. Z živočichů tady žije například plž modranka karpatská (na snímku), která se v Česku jinde než v Beskydech nevyskytuje, mlok skvrnitý nebo čolek karpatský. Jedinečná je i chráněná rostlina měsíčnice vytrvalá.
Chřiby – Salaš Rozloha: 1350 ha Jeden z nejlépe dochovaných listnatých lesů ve Středomoravských Karpatech. Žije tady například ohniváček černočárný, kuňka žlutobřichá nebo netopýr velký.
Krušné hory – Jezeří Rozloha: 1018 ha Nejlépe dochovaný lesní celek v Krušných horách, leží ovšem v těsné blízkosti limitů těžby hnědého uhlí. Na svazích převládají porosty s přirozenou druhovou skladbou. Je zde několik zimovišť netopýrů, významná je populace mloka skvrnitého.
Litovelské Pomoraví – Litovelské Luhy Rozloha: 1186 ha Meandrující koryta řeky tvoří jakousi vnitrozemskou deltu. Zvláštností jsou periodické i trvalé tůně, kde žijí například korýši žábronožka sněžní nebo listonoh jarní. Pro jeho výskyt je území mezinárodně významná lokalita.
Libavá – Peklo Rozloha: 1030 ha Je zde zachovalá přirozená lesní vegetace, až na výjimky se v místech vůbec nehospodaří. Žije tady například vzácný druh brouka střevlík hrbolatý nebo lesák rumělkový. Vyskytuje se tady také vydra říční nebo rys ostrovid.
