Na mnoha lokalitách České republiky je přemnožena spárkatá zvěř a působí vlastníkům lesních pozemků neúnosné škody. Nová úprava doby lovu z pera Ministerstva zemědělství neakceptovala připomínky vlastníků pozemků a je pouze kosmetickou změnou. Myslivost proto byla jedním z hlavních témat zasedání republikového výboru Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) 29. května ve Žluticích, jejichž městské lesy jsou vysokými stavy jelena siky a muflona doslova decimovány. Situaci by sice zčásti mohl vyřešit důslednější výkon státní správy podle současného zákona o myslivosti, za nezbytnou však považujeme novelizaci zákona a jeho vyhlášek. Přimět však naše zákonodárce ke změně myslivecké legislativy je nesmírně obtížné. SVOL o ni usiluje více než deset let. Každý nový ministr zemědělství slibuje řešení problému, ale výsledek se míjí účinkem, myslivecká lobby je silná a přijaté změny tudíž bezzubé. Období první republiky je často myslivci označováno jako zlaté období české myslivosti. Lovila se však zejména zvěř drobná, stavy spárkaté zvěře byly výrazně nižší a jejich značná část, tedy daňčí, mufloní, sičí a zejména černá zvěř, byla navíc chována pouze v oborách, a to si dnešní myslivci nechtějí připustit. Podle dostupných statistik se například odstřel mufloní zvěře kolem roku 1925 pohyboval v desítkách kusů, ale v současné době se loví více než 9 tisíc kusů, černá zvěř se v roce 1925 prakticky nelovila, v roce 2012 se už ulovilo více než 180 tisíc kusů, odstřel jelena siky se za uvedené období zvýšil čtyřicetpětkrát. Na druhou stranu například koroptev polní z naší přírody téměř vymizela, a to roční úlovky před sedmdesáti až osmdesáti lety dosahovaly více než dvou miliónů, a zvěř zaječí je na pokraji přežití. Jak uvedl starosta Žlutic, odstraňování škod způsobených zvěří na městském majetku stojí městskou pokladnu milión korun ročně. Lesní majetek města o velikosti přibližně tisíc hektarů je rozptýlen na katastrální výměře deseti tisíc hektarů a město tudíž není schopné vytvořit vlastní honitbu, pro kterou se vyžaduje 500 hektarů souvislých ploch. Správce žlutických lesů a člen republikového výboru SVOL Václav Konopík doplnil, že na celé této ploše je více než deset honiteb, problémy s neúměrně vysokými stavy zvěře se týkají především soukromých nájemců honiteb. Pro loveckého hosta je zážitkem potkat stádo čítající dvě stovky muflonů, ovšem pro tamní lesy je to tragické. Vlastníkům lesů je často podsouváno, že chtějí lesy bez zvěře. Tento extrémní názor SVOL odmítá, stejně jako označování myslivosti za jediný předmět zájmu vytržený z celého komplexu vztahů lesního ekosystému. Zvěř k lesu neodmyslitelně patří, ale les nemůže být „velkovýkrmnou” zvěře. K vyřešení situace by podle republikového výboru SVOL jednoznačně přispěla novelizace vyhlášky č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, odvození únosných stavů zvěře podle rozsahu způsobených škod, například definovat únosný stav zvěř jako takový, který umožňuje zdárné odrůstání přirozené obnovy lesa bez nákladných technických opatření, a zrušení mysliveckého plánování. Je nepochybné a opakovaně prověřené, že myslivecké výkaznictví se provádí pouze formálně, na papíře, a sčítané stavy zvěře neodpovídají realitě. Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů dále považuje za nezbytné posílení práva vlastníků při tvorbě honitby a v honebním společenstvu, rozšíření možnosti výpovědi nájemních smluv, zavedení institutu rozhodce k dohadování náhrad škod způsobených zvěří a větší funkčnost státní správy.
Ing. František Kučera, předseda SVOL
