Trhy se dřívím nižší kvality jsou už přesycené a kolabují. Ceny dříví stále padají a pohybují se již na hranici rentability. Zároveň rostou náklady na zalesnění potěžebních ploch, na jejich následnou pěstební péči a ochranu proti přemnožené zvěři. Pokud bude stávající trend dlouhodobě přetrvávat, vlastníci lesů nebudou mít na sebefinancování, což může mít fatální následky. Je totiž zřejmé, že finanční situace vlastníků lesů se s negativními dopady sucha bude stále zhoršovat. Jestli výrazným způsobem nepomůže stát, například garantovaným výkupem dřevní hmoty, situace na trhu s dřívím se nezlepší, ale spíše zhorší. Přitom je paradoxem, že české ekonomice se daří.
Les jako zdroj dřeva a důležitých mimoprodukčních funkcí, do které patří například funkce klimatická, vodoochranná, půdoochranná či rekreační, je totiž živý ekosystém, na který se musí pohlížet komplexněji. Lesní hospodářství je přitom specifické z hlediska působení těžko předvídatelných klimatických a biologických dějů. Proto na les a hospodaření v něm nelze pohlížet jako na klasickou továrnu, protože zde platí i jiné zákony, a to zákony přírody.
Ministerstvo zemědělství (MZe) se dostává kvůli dlouhodobě opomíjeným hrozbám a problémům v lesnictví, které v minulosti nebyly efektivně řešeny, pod obrovský tlak. Dnešní MZe musí v relativně krátké době uskutečnit to, na co měli předchozí ministři a náměstci pro lesní hospodářství více než deset let. Je to obrovská výzva. Věřím, zeji zvládne. Dílčí výsledky jsou patrné, ale asi ne tak, jak by si někteří vlastníci lesů přáli. Přesto nesvádějme na resort MZe všechnu vinu. TU hledejme spíše v jiných budovách našeho hlavního města nebo v jednotlivých krajích, ale i v samotných hlavách lesníků a vlastníků lesů.
Bude zisk prioritou?
Obhospodařování lesů vychází z principu trvale udržitelného hospodaření, které by nemělo upřednostňovat žádný z pilířů funkce environmentální, sociální a ekonomické. V tomto duchu je nutno si položit otázku, co představují státní lesy ve správě státních podniků pro český národ. Z vědeckých prací jasně vyplývá, že ekonomická stránka věci není rozhodně na prvním místě. Nejsem přesvědčen o tom, že obdobně budou na funkce svých lesů pohlížet městští nebo obecní vlastníci. Ti doposud měli z lesů v drtivě většině jenom zisk. Nedělejme si proto iluze o tom, že vlastníci městských, obecních nebo koneckonců i správci státních lesů, kteří doteď byli zvyklí na vysokou finanční rentu z lesních majetků, by chtěli dlouhodobě dotovat své ztrátové lesnické podniky ze své pokladnyjen kvůli mimoprodukčním funkcím. Laické vedení takových majetků spíše pohlíží na lesní podniky jako na jakoukoliv jinou firmu, kde prvořadým cílem hospodaření je tvorba zisku. Nabízí se otázka, jak se budou chovat takoví vlastníci ke svým lesům a správcům jejich majetku, pokud lesní firma nebude tvořit zisk. Obávám se, že v mnohých případech hrozí výměna správců lesních majetků, celkový prodej lesního majetku nebo jeho prodělečných částí. V reakci na to se větší lesnické firmy nějakým způsobem transformují nebo zruší.
Mimoprodukční funkce
Stávající společnost mimoprodukční funkce lesů příliš nevnímá. Ovšem náhled a ocenění lesů se může v souvislosti s negativními dopady sucha brzy změnit. Až veřejnost zjistí, že dočasně zmizí velká část lesů, kam chodila na lesní plody a houby, na procházky, či přestane téct voda z kohoutku, bude to okamžik, kdy na lesní hospodářství bude přednostně kladena úloha mimoprodukčních funkcí lesů. Od zemědělsky intenzivně obhospodařované krajiny takové funkce nelze očekávat, byť by je třeba mohla alespoň částečně plnit v případě zavádění agrolesnických systémů do správné zemědělské praxe. Vlastníci lesů, kteří hospodaří s vyšší důrazem na mimoprodukční funkce lesů, budou ve výhodě, a to nejen z pohledu vyšší společenské prestiže, ale třeba i ekonomické. Soukromí vlastníci lesů ať nakládají s lesem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Pokud vlastníci obecních a městských lesů dospějí k vyššímu uplatňování mimoprodukčních funkcí v rámci svých obhospodařovaných majetků, tedy k zodpovědnosti vůči svým občanům, bude to jenom dobře. Státní lesy, pokud nejsou určeny pro vojenské účely, mají v dnešní době již upřednostňovat mimoprodukční funkce nad funkcí dřevoprodukční, a to z prostého důvodu, už nyní jsou pro českou společnost důležitější než prodeje dřevní hmoty, z které plyne honba za dosahováním maximálního zisku.
Zlepšit stav trhu
Jádro aktuálních problémů je totiž v toku dříví mezi lesem a zpracovatelem dříví. Drtivá většina těžebních i zpracovatelských kapacit zpracovává nahodilou těžbu (těžba kůrovcového dříví, souší nebo polámaného po silném větru). Na přípravu lesních porostů, v rámci kterých by se těžily především zdravé stromy za účelem zlepšení růstových a mikroklimatických podmínek lesních porostů pro adaptační opatření, už nezbývají těžební kapacity. Přitom o čerstvé a zdravé dříví je u zpracovatelů zájem.
Řešení tzv. zalesňovací vyhlášky je důležité, ale troufnu si tvrdit, že v tuto chvílí druhořadé. Protože pokud vlastníci lesů nebudou mít finanční prostředky na provoz a na nákladné adaptační opatření na globální změnu klimatu, o nějakých pestrých lesích s bohatou strukturou si můžeme nechat jen zdát K tomu je nutno vyřešit snížení stavu přemnožené spárkaté zvěře, aby vlastníci lesů neinvestovali zbytečné peníze do ochrany lesa proti zvěři, která výrazným způsobem poškozuje přirozenou i umělou obnovu lesa.
Stát tedy musí nejprve vyřešit situaci na trhu se dřívím, snížit stavy spárkaté zvěře a motivovat vlastníky lesů, aby včas vyhledávali, asanovali a vyváželi kůrovcové dříví nebo dříví atraktivní pro kůrovce a zároveň, aby se řešila jejich pomoc v této nestandardní krizové situaci.
Aby se tak stalo efektivně a bez zvýšení státních výdajů, je nutné zlepšit stav na trhu se dřívím, tzn. „vysát" z trhu dostatečné množství dříví, aby došlo ke zvýšení cen. To dokáže jen stát garantovaným výkupem dříví od vlastníků lesů prostřednictvím státních lesů, které dříví mohou uskladnit, prodat v zahraničí, spálit ve spalovnách nebo prodat jako palivo občanům. V případě zvýšení cen za dříví by vlastníci lesů měli z prodeje dřeva dostatečný finanční kapitál na svůj provoz, zalesnění kalamitních ploch a na adaptaci lesních porostů. Ave finále na tom mohou státní podniky ještě vydělat, pokud cena vykoupeného dříví stoupne a on ho prodá za vyšší ceny, než ho nakupil. Dočkáme se tedy nějakého rozhodnutí? Nejhorší rozhodnutí je žádné rozhodnutí.
Aleš Erber
Komentáře
Vy nás ale zásobujete, pane Karfík !!
Za těch pár stováků za palivo, bude mít určitě každý "kapitálu", až to bude přehazovat vidlema.
A jaké ceny dříví ? U nás leží vláknina a KPZ od jara 2018 netknutá na hromadách. Z jara už na tom poroste hlíva. To by taky byl jeden směr.