Současné dění kolem kácení kůrovcem napadených stromů u Ptačího potoka v Národním parku na Šumavě kromě dalšího jednoznačně ukázalo, jak si stojíme po dvaceti letech budování obnovené demokracie s respektem k právu. K sepsání tohoto malého příspěvku ke kauze „kůrovec na Šumavě" mě motivovalo v neposlední řadě i přečtení článku kolegy advokáta Mgr. Petra Doubravy, se kterým jsem svého času sdílel jednu místnost v advokátní kanceláři. Musím říci, že přes respekt, který ke kolegovi chovám, část jeho názorů vyslovených v článku KKK na Šumavě nesdílím, napsal JUDr. Jan Langmeier.

Z médií se k této kauze můžeme dozvědět řadu protichůdných názorů, o čemž vypovídají např. titulky novinových článků: „Aktivisté na Šumavě blokují kácení stromů, přivolali si i policisty; Aktivistům hrozí za blokádu kácení na Šumavě pokuta až padesát tisíc; Policie na Šumavě rozehnala aktivisty, ti se chtějí do lesa vrátit; Připoutané šumavské aktivisty odřezávali policisté rozbrusem; O kácení na Šumavě se zajímá Brusel, aktivisté dál visí ve větvích; Neúspěšně kandidoval na ředitele šumavského parku, teď velí aktivistům; Kácení stromů na Šumavě blokuje psycholožka i lektorka španělštiny; Je to pseudonáboženská válka, míní Schwarzenberg o situaci na Šumavě; Aktivistů na Šumavě přibylo; Bijte je, vyzýval prý šéf dřevorubců; Starosta Modravy: Ekologičtí aktivisté lžou. největší hrozbou Šumavy jsou lidé". Takových titulků a mediálních zpráv z posledních dnů by jistě bylo možné najít daleko více. A co tyto zprávy vlastně vypovídají?

Je zřejmé, že na Šumavě je problém, který je možné definovat různě, jako např. přírodovědný, lesnický, ekonomický atd., ale také i jako právní.  Pokud bychom si přečetli např. výše uvedené novinové zprávy, zjistili bychom, že některá ze stran (ať už Správa národního parku, nebo aktivisté) porušuje právní řád, případně tak činí obě strany. Otázku, zda je Správou národního parku zvolený přístup k sanaci kůrovcové kalamity nejvhodnější či nikoliv raději přenechám k diskuzi odborníkům z příslušných vědních oborů. Zajímavé však pro mě jako pro právníka je jaké právní názory v tomto sporu zastávají jeho strany.

Ze strany Správy národního parku jsou často slyšet argumenty typu: povolení ke kácení nepotřebujeme, o povolení k použití pesticidů jsme již (dodatečně) požádali apod. Za použití pesticidů bylo se Správou národního parku zahájeno Českou inspekcí životního prostředí správní řízení o udělení pokuty. Z toho je zřejmé, že ani Správa národního parku, jako správní orgán ochrany přírody a krajiny dle § 75 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nedodržuje platné právní předpisy. O zákonnosti současného kácení v lokalitě ptačího potoka raději s ohledem na složitost problematiky (zejména otázka zda zvolený postup je přiměřený s ohledem na charakter chráněné lokality nebo nezbytný s ohledem na dosažení výsledku) nebudu polemizovat. Každopádně však Správa národního parku podcenila odbornou diskuzi o daném problému a její jednání v této věci tak, pokud není nezákonné, je přinejmenším těžko ospravedlnitelné. Zde bych zdůraznil, že na Správu národního parku se bezpochyby vztahují i základní zásady činnosti správních orgánů vymezené v § 2 - 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Podle § 2 odst. 4 tohoto zákona tak správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Lze tedy polemizovat, zda zvolené řešení v dané kauze bylo zvoleno v souladu s veřejným zájmem, kterým bezpochyby je zejména maximální ochrana přírody Národního parku Šumava. Otázka hospodářských důsledků ochrany přírody je samozřejmě rovněž při rozhodování o zvoleném přístupu důležitá, nicméně neměla by s ohledem na charakter a postavení Národního parku Šumava převažovat (dle zákona č. 114/1992 Sb. a nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava).

Aktivisté, zřejmě zejména z Hnutí Duha, naopak zase zcela flagrantně porušují usnesení Okresního soudu v Klatovech č.j. 15 Nc 53/2011 - 46, kterým soud nařídil v předběžném opatření Občanskému sdružení Hnutí Duha ? Přátelé Země Česká republika, aby se zdrželo organizování pohybu, pobytu a jiné činnosti fyzických osob v lesích na území Národního parku Šumava, které by zabraňovaly provádění zásahu proti kalamitním škůdcům. Zde připomínám, že toto předběžné opatření je podle § 76d zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, vykonatelné okamžikem vyhlášení, resp. doručení povinnému. Pro závaznost předběžného opatření tak není třeba, aby nabylo právní moci. Výroky zástupců Hnutí Duha, že se proti tomuto předběžnému opatření odvolali, případně, že předběžné opatření vydal v této problematice nekvalifikovaný soudce, tak nejsou na místě. Pakliže tak aktivisté porušují toto vykonatelné soudní rozhodnutí, může jim soud uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000,- Kč, a to i opakovaně.

Naproti tomu zásahy policie proti aktivistům jsou zřejmě odůvodněny ochranou majetku poškozeného, kterým je 4eský stát a jehož majetek spravuje Správa národního parku Šumava. Policie tak (s výjimkou možných excesů) jedná na základě legitimního práva vlastníka na ochranu jeho vlastnického práva. Toto právo je zaručeno ústavou, stejně tak jako teze, že vlastnictví zavazuje, z čehož lze dovodit i určitá omezení pro vlastníka daná zákony (např. ve vztahu k ochraně přírody a krajiny).

Tolik k dané kauze uvádějí právní předpisy.  Jednání aktivistů, kteří brání těžbě napadených stromů, je tak za současné situace jednáním protiprávním, se kterým právní řád spojuje i určitá sankční opatření. Přitom však aktivisté jsou právním řádem vybaveni dostatečnými právními prostředky k prosazování svých pozic. Například lze uvést § 70 zákona č. 114/1992 Sb., podle kterého ochrana přírody podle tohoto zákona se uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů. Zákon umožňuje jejich účast ve správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, stejně tak jako informační povinnost správních orgánů o zahajovaných řízeních a opatřeních. Aktivisté dále jsou vybaveni právem shromažďovacím, a to za podmínek a v mezích stanovených zákonem č. 84/1990 Sb. Mohou podávat podněty a podání správním orgánům, orgánům činným v trestním řízení, soudům atd.

Zkrátka možností k ochraně přírody a ochrany poskytuje právní řád dostatek. Avšak důvěra aktivistů v právní prostředky (a nejen jich) je velmi malá. Je proto pro ně jednodušší (a možná i efektivnější) porušit soudní rozhodnutí, přivázat se ke stromu a vyčkat příchodu novinářů, s vědomím toho, že se o jejich počínání dozvíme z předních stránek novin, z televize apod. Jestliže však poukazují na to, že Správa národního parku porušuje právní předpisy, pak asi není na místě činit tak rovněž protiprávním způsobem. A to mě přivádí k tomu, že ačkoliv mohu v duchu sympatizovat s aktivisty (např. proto, že sdílím jejich názor na boj s kůrovcem, odvahu projevit občanský postoj atd.), musím jejich jednání na rozdíl od kolegy Petra Doubravy odmítnout jako účelové.