Budoucnost lesů je v rukou nás všech
POLEMIKA
Z rozhovoru s předsedou Českomoravské myslivecké jednoty Jiřím Janotou, který vyšel v Lidových novinách 23. ledna, lze nabýt dojmu, že za obrovským škodami v lesích stojí jakýsi neidentifikovatelný element, určitě však za nimi nelze hledat přemnoženou zvěř.
Toto tvrzení pana předsedy je však v příkrém rozporu s inventarizacemi škod zvěří na lesním hospodářství. Ta poslední z roku 2015 uvádí, že 58,7 procenta mladých stromků bylo poničeno spárkatou zvěří (to je o 15 procent více než v roce 2010). Pokud by inventarizace proběhla v loňském roce, dá se předpokládat, že množství poškozených stromů by bylo výrazně vyšší vzhledem k zalesňování tisíců hektarů holin. Ještě hůře jsou na tom listnaté stromy a jedle. Ty v průměru za celou republiku v roce 2015 vykazovaly 64 procent poškození. Ale na čtvrtině území republiky byly poškozené téměř všechny tyto dřeviny.
Kde myslivci berou jistotu při tvrzení, že jeleni sika, divoká prasata či srnci jsou přemnoženi pouze lokálně? Pravděpodobně ve výši škod způsobené zvěří, které majitelům pozemků proplatili. Naprostá většina škod na lesích však v této částce není vyčíslena. Vždyť současná legislativa majiteli lesa ani nedovoluje po myslivcích požadovat všechny škody a náklady na jejich předcházení, které mu přítomností vysokých stavů zvěře vznikly. Majitelé pozemků se navíc s myslivci buď velmi často dohodnou na nefinanční kompenzaci, nebo se neodvažují vstoupit do zdlouhavého soudního sporu.
Těžký úkol v podobě budování nového vnímání lesa jako druhově a věkově bohatého spektra organismů se nezdaří bez pomoci myslivců. I proto byly v loňském roce po rozsáhlé odborné i politické diskusi schváleny změny v systému plánování lovu zvěře. Nově tak bude výše odlovu zvěře určena na základě nezávislého posudku stavu ekosystému. Tím dojde k eliminaci záměrně nadpočetného chovu zvěře bez ohledu na škody v lesích a k zajištění objektivnosti plánu, o němž nebude rozhodovat „úředník od stolu".
To se však myslivcům nelíbí. Pravděpodobně se bojí vzniku dalších důkazů o jejich selhávání při redukci a chovu spárkaté zvěře. Proto si u ministra zemědělství Miroslava Tomana vydupali před Vánoci představenou novelu zákona o myslivosti, která nejenže plánuje zrušení v předcházejícím odstavci popsaného způsobu plánování lovu, ale chce do praxe zavést ještě závažnější ohrožení pro krajinu v podobě například zrušení maximálních stavů zvěře v honitbě nebo zbavení možnosti státní správy usměrňovat plány lovu.
Přestaňme si okopávat kotníky a spojme síly ve snaze vybudovat pro budoucí generace odolnější a pestřejší lesy, které naplní požadavky všech zainteresovaných skupin. Pro lesníky dostatek kvalitního dřeva, pro myslivce dostatek zvěře, pro ekology rozmanitou biodiverzitu, pro turisty místo odpočinku. Myslivci v tomto budou hrát zcela klíčovou roli. Musejí si však přiznat, že bude nutné změnit přístup k managementu zvěře.
Přestaňme si okopávat kotníky a spojme síly ve snaze vybudovat pro budoucí generace odolnější a pestřejší lesy, které naplní požadavky všech zainteresovaných skupin od lesníků přes myslivce až po ekology
JIŘÍ BENEŠ
