Vědci objevili 43 druhů lišejníků, jejichž výskyt v Česku dříve nezaznamenali. Z nich bylo pro vědu 12 nových. Zároveň také našli dva nové rody lišejníků, které doposud byly vědě rovněž neznámé. Vyplývá to ze studie Botanického ústavu Akademie věd ČR, o které informoval v tiskové zprávě. Vědci spojili zkoumání DNA z environmentálního prostředí, například z vody, půdy nebo vzduchu s klasickým způsobem mapování druhů, tedy s přímým pozorováním nebo sběrem organismů.
Celkový počet druhů lišejníků na světě se odhaduje na více než 20.000, přičemž tento počet stále roste díky novým objevům. V Česku je identifikováno přibližně 1700 druhů, uvádí Akademie věd ČR na svém webu. Lišejníky patří mezi organismy, které tvoří symbióza houby a sinic nebo řas. Jsou důležitou součástí ekosystému a mohou být například indikátorem kvality ovzduší.
„Spojení tradičního taxonomického průzkumu a environmentálního sekvenování DNA poskytuje v současné době nejkompletnější obraz o druhové rozmanitosti a o složení lišejníkových společenstev. Metoda umožňuje identifikaci i těch nejvzácnějších a nejméně nápadných druhů,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Jan Vondrák z ústavu. Dodal, že například drobné mikrolišejníky byly klasickými metodami často přehlíženy, zatímco nápadné makrolišejníky byly tradičními průzkumy zaznamenány většinou stejně účinně jako při analýze environmentální DNA.
Kombinace obou metod podle vědců ukázala, že běžné druhy lišejníků lze dobře určit oběma způsoby. Analýza environmentální DNA ale dokázala odhalit mnoho druhů, které tradiční průzkumy často přehlédnou, uvedli. I když některé druhy byly v environmentální DNA méně viditelné, stovky dalších se naopak objevovaly častěji než při klasickém přístupu, sdělili. To podle ústavu potvrzuje, že propojení tradičních a moderních metod zlepšuje výzkum biodiverzity.
V České republice se výzkum uskutečnil ve 20 lesních lokalitách, kde vědci objevili více než 600 druhů. Poprvé v Evropě zaznamenali dva nové druhy – Absconditella amabilis a Chaenotheca nitidula.
Poprvé byla environmentální DNA data použita k detailnímu popisu rozšíření a životních podmínek nově objevených druhů. Díky speciálně vytvořené databázi DNA barkodů (krátké úseky DNA pro identifikaci druhů) bylo možné propojit environmentální DNA s konkrétními druhy lišejníků. Tento způsob výzkumu přináší podle ústavu komplexní informace o biodiverzitě od lokální po globální úroveň. To může pomoci například při sledování vzácných druhů nebo změn lišejníkových společenstev v reakci na místní i celosvětové změny.
Praha/Průhonice 29. ledna (ČTK)
