Národní park Šumava je bolavé místo kraje. Tedy podle pana prezidenta. Jiní v něm mohou vidět výjimečné území, kterým se kraj může chlubit. O tom, jaký pohled je komu bližší, zřejmě nejvíc rozhoduje přístup k přírodě a její ochraně. Někdo vidí v lese porost, kde se musí hospodařit a uschlý strom tam nemá co pohledávat. Druhý dává přednost území, kde člověk nezasahuje a uschlé stromy i kůrovce vnímá jako součást přírody. Zastánci těchto přístupů se nikdy neshodnou. Ale stojí za připomenutí, že ty nejhezčí a nejcennější oblasti Šumavy jsou zpravidla tam, kde dostávají přednost přirozené procesy. V národním parku je navíc už na mnoha místech dobře vidět, že se příroda s kůrovcem umí vyrovnat a lesy se dokážou obnovit bez těžby napadených stromů.
Hospodářský učesaný a pěkně zelený les bez soušek lze vypěstovat leckde. Pořídit si ale kus krajiny podobný okolí řeky Křemelné nebo Prášilského jezera někde jinde dost dobře možné není. Na takových místech se zdá celkem jasné, že jim prospívá, když se je nikdo nesnaží předělat po svém. Taková území představují ten největší poklad národního parku. Samozřejmě, že se názory na poměry v něm ještě hodně dlouho budou zásadně rozcházet. Možná odpůrci národního parku jednou prosadí jeho zrušení. Pokud ale existuje, je dobré brát v úvahu, že jeho posláním je především ochrana přírody. A je zbytečné strašit, že se tím vyženou ze Šumavy lidi.
