Sucho v roce 2018 bylo drtivé s perspektivou častého opakování. Zatímco zásobování pitnou vodou fungovalo bez větších problémů, byť často na hraně, úporná vedra decimovala pohodu lidí a rostoucí sucho mělo negativní dopady na zemědělství a zejména lesní a vodní hospodářství. Nepřekvapuje, že vláda, resp. ministerstvo zemědělství, chystá rozsáhlá opatření proti suchu. Má jít o 27 miliard korun. Slušná suma, chce se říci. Její plánované využití vyvolává ale zásadní otazníky.
Zplundrovaná česká krajina vyžaduje rozsáhlá opatření ke zvýšení zadržování vody v půdě a tím i v krajině, v prvé řadě zásadní obnovu územních systémů ekologické stability krajiny a renaturalizaci vodních toků. Zde se i nadále přešlapuje. Místo toho ministerstvo zemědělství opět přichází s plánem na další výstavbu přehrad, které situaci spíše zhorší, než zlepší.
Třicet let nám vodohospodáři tvrdí, že přehrada Nové Heřmínovy je nutná k ochraně povodí Opavy proti povodním. Reálně jde o ochranu neodpovědné výstavby v povodí Opavy, v prvé řadě domů v Krnově, které tam vytvářejí nebezpečný špunt. Zdravý rozum žádá je zbourat a zásadně tam koryto řeky Opavy rozšířit, aby voda mohla městem projít bez větších škod. Místo těchto domů se má zbourat podstatná část obce Nové Heřmínovy. Samotná přehrada má stát miliardy korun. Její protipovodňový přínos je sporný. Nyní se dozvídáme, že je nutné ji stavět jako opatření proti suchu. Radní v Kocourkově by to nevymysleli lépe...
O nic lépe nevychází záměr stavět přehrady Kryry, Senomaty a Šanov na Rakovnicku za účelem převádění asi sedmi až osmi litry vody za sekundu z vodohospodářsky aktivního Poohří na suché Rakovnicko. Problém je, že loňské sucho v důsledku nedostatku srážek a nadměrného odparu vlivem vysokých teplot bylo tak velké, že se do září prakticky vyprázdnila i poměrně velká přehrada Nechranice na Ohři, z které má být zásobování Rakovnicka budováno. Takže, mnoho miliard korun se proinvestuje, s přehradami nesouhlasící dotčení občané na Rakovnicku dostanou »po hubě« a výsledkem bude, že za suchých roků (přibývají a podle všeho přibývat budou, nenamlouvejme si vlhké zítřky) budou suché, resp. nebude odkud do nich možné přivádět vodu. I vodní nádrž bez vody je problém.
Pikantnosti jsou i u záměru zvýšit hladinu Novomlýnských přehrad za účelem zavlažování. Ono by snad nebylo možné bez tohoto zvýšení hladiny? Zvýšením hladiny Novomlýnských přehrad se ale dovrší zkáza tamních ostrovů – přírodních rezervací, postavených v 90. letech s vynaložením asi 100 milionů Kč jako kompenzace za zničený velký lužní les, poškodí se nové břehové porosty a hlavně se zvýší beztak neúnosná větrná eroze široko daleko. Zkáza zemědělské půdy nejdále došla právě na jižní Moravě a výstavba a provoz Novomlýnských přehrad k ní nezanedbatelně přispěl. Totiž, zatímco někdejší lužní lesy větry lámaly a omezovaly větrnou erozi, po rovné hladině přehradních jezer se vítr prohání bez překážek, zvyšuje vysoušení okolní krajiny a větrnou erozi.
Jižní Morava potřebuje účinnou ochranu proti větrné erozi. Tu lze dosáhnout v první řadě výsadbou větrolamů a řádné péče o ně. Mnohé se vysazovaly v 50. letech, ale chránit před větrnou erozí nedostaly šanci. Reformátoři v 60. letech prosadili jejich vykácení s tím, že neplní svou funkci. Jak ji mohly ve stáří 10-15 let plnit, čert ví. Tím není dotčena potřeba větrolamy urychleně vysazovat a přísně chránit, samozřejmě v druhovém složení přihlížejícím k podstatně zhoršenému klimatu.
Výsadba větrolamů, protierozních mezí, zasakovacích pásů a menších remízků je aktuální i v řadě dalších zemědělských regionů ČR. Velké širé rodné lány mají velké problémy s vodní a větrnou erozí. Sílící klimatické změny tyto problémy dále prohlubují. Výsledky úsilí o nápravu v uplynulých 30 letech jsou hubené. Tím hůř pro Českou republiku.
Jan ZEMAN
