Projev na 33. schůzi poslanecké sněmovny 21. října 2015 k Vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2016:
Kolegyně, kolegové, vážená prořídlá vládo (v lavici vlády sedí momentálně jen ministr Brabec, u stolků zpravodajů ministr Babiš), dovolte i mně, abych řekl pár vět k rozpočtu. A pokusím se neopakovat to, co už tady padalo v ranních nebo dopoledních hodinách, chcete-li, ale spíše některá potvrzení toho, že to, co opozice tady říkala, je pravdou.
Nemohu se alespoň částečně, byť vím, že na detailní věci dojde ve druhém čtení, věnovat obecným číslům více jak 40miliardového rozpočtu kapitoly Ministerstva zemědělství, kde přes avizované priority, které tady napříč politickým spektrem říkáme a věnujeme se jim a říkáme, že pro nás je priorita udržení vody v krajině, že je pro nás priorita podpora živočišné výroby apod., tak na těch číslech rozpočtu kapitoly Ministerstva zemědělství je vidět, že to prioritou není. Kapitola Ministerstva zemědělství patří k těm, kde, když Milan Urban prostřednictvím pana předsedajícího tady říkal - páni ministři, nechoďte za tím ministrem financí prosit, abyste to potom říkali před Úřadem vlády, že jste uspěli, či neuspěli, tak ale tohle je klasický příklad toho, kdy ministr zemědělství neuspěl, a to přesto, že ministr financí má z let minulých bonus právě z resortu Ministerstva zemědělství, který pravidelně čerpá státní rozpočet. V letošním roce už to bude - nebo v příštím roce už to bude více jak 22 mld. korun, které stát vybral z Budvaru a z peněz, které měly Lesy ČR nastřádané z let minulých. Na příští roku už v Budvaru nic není, v letošním roce stát čerpal půl miliardy, na příští rok počítá stát s tím, že si vezme ze zisku Lesů ČR už z minula 6,6 mld., v tom letošním roce to bylo něco přes 8 mld., no celkem je to více jak 22 mld. korun, které jdou na účty státního rozpočtu, ale vznikly za hospodaření vlád minulých. A přesto se tedy rozpočet Ministerstva zemědělství snižuje o zhruba 5 mld. korun, přičemž, světe div se, snižují se především investice, neinvestiční výdaje zůstávají prakticky stejné, a to i ty transfery do tady dneska diskutovaných podnikatelských sfér. Nevím, jestli to pan ministr financí říkal, ta částka více jak 2 mld. korun, které jdou jako neinvestice do podpory podnikatelského sektoru v resortu, a našel bych i další, prostě tam je. Takže neinvestiční výdaje zůstávají, investiční samozřejmě klesají, klesá celkový rozpočet.
Co mně ale vadí nejvíc, je, že na priority oblasti, jak jsme tady mluvili, že ji chceme řešit - povodně a sucho, ze kterého máme všichni obavu a vidíme, co s námi každý rok příroda dělá, tak v oblasti vodního hospodářství Ministerstvo zemědělství výdaje snižuje a to třeba i na podporu investic v lesním hospodářství, v obnovení lesa. Poměrně výrazně, byť třeba z hlediska státního rozpočtu to nejsou žádná kvanta peněz, ale je zde vidět, kde jsou priority a že nejsou tam, kde bychom je potřebovali, přesto že tady, když se o tom bavíme na zemědělském výboru nebo na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak se na tom všichni shodujeme. Pak sem přijdou čísla a ta ukazují, že podpora do oblasti vodního hospodářství se snižuje o 300 mil. korun.
Pan předseda zemědělského výboru vážený kolega, který mě teď neposlouchá (k poslanci Faltýnkovi, který je otočený zády), se mi tady smál v minulém roce... Pan kolega Faltýnek se mi tady smál v minulém roce, když jsem navrhoval zvýšení finančních prostředků do závlah. A říkal - to není potřeba, on o to nikdo nestojí. (Poslanec Faltýnek nesouhlasí.) Nepodpořili jste můj pozměňovací návrh, který říkal - dejme do závlah víc, protože závlahy jsou potřeba vzhledem k tomu, jaké máme sucho. Tak to jste se mně spíš smáli, nepodpořili jste můj pozměňovací návrh - a teď tady ministr zemědělství přichází s tím, že finanční prostředky najednou potřeba jsou a pravděpodobně je budeme umět utratit. Tak to jenom tak na postesknutí, že už jsme v tom ledacos mohli udělat. Ale pravdou je, že do oblasti vodního hospodářství jde méně jak 300 mil. korun, což si nemyslím, že je do budoucna správně.
Je tam 200 mil. na retenci rybníků - to si děláme legraci. Jestli to tedy má být priorita, pak si prostě neumím představit, že tam nebude o nulu víc. Jestli to tedy opravdu chceme řešit, jestli budeme řešit retence rybníků nebo retenční schopnost neprodukčních rybníků tímto způsobem, tak to budeme řešit sto padesát let. Musíme najít nějaké větší finanční zdroje. Podotýkám ne silně, ale bouchám do stolu a říkám, že resort produkuje významné množství peněz, měl by mít šanci ministr zemědělství, respektive resort zemědělství z prostředků, které produkuje, vracet zpátky do zemědělství, z mého pohledu zejména do produkce lesů a udržení vody v krajině. Tahle priorita se tady bohužel, musím říct, vytrácí a velmi mně to vadí.
Mluvili jsme tady ráno o tom, jak není dobře, když vznikají nové úřady a nové organizace. Ministerstvo zemědělství si založilo novou příspěvkovou organizaci s názvem Zařízení služeb MZE. Nenašel jsem nikde v podkladech nějaký smysl této organizace, našel jsem jenom, kolik desítek miliónů korun stojí, ale co vlastně dělá, kdo to tam dělá a podobně, to jenom předesílám, že se na to budu ptát jak na zemědělském výboru, tak při druhém čtení tohoto zákona. Materiál zároveň přiznává, a to je otázka na pana ministra financí, jak to vidí, že chybí v národních dotacích potřebných na dokrytí potřeb zemědělského sektoru na vyvážení konkurenčního prostředí, ve kterém se bohužel pohybuje Česká republika, kde okolní země velmi subvencují zemědělský sektor, my ač neradi, tak musíme v tomto ohledu zemědělcům pomoct, a říká, že chybí na národních dotacích 1 mld. a půl miliardy chybí v PGRLF. Tak se ptám pana ministra financí, zda umí odpovědět na to, jestli se tato finanční částka najde, nebo jestli je to jenom postesknutí nad tím, že zkrátka zemědělci tyto finance neuvidí.
Ještě mi dovolte pár poznámek k některým ostatním kapitolám, už možná ne tolik podrobné.
U kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj - několikrát jsem tady vystupoval k tématu nevyváženého vybavení infrastrukturou jednotlivých měst a obcí. Bylo tady mým kolegou, panem poslancem Vilímcem, konstatováno, že vláda vlastně využívá činnosti měst a obcí při výkonu státní správy, a tak trochu zneužívá toho, že toto je laciné, neboť kdyby si to stát měl dělat svými silami, bude to mnohonásobně dražší. Z tohoto pohledu rozumím alespoň já osobně tomu, že spojený model výkonu státní správy a samosprávy je správně, protože je to pro stát výhodné. Ale stát by neměl neustále na obce a města klást další a další požadavky, mimochodem když vláda, a vypadá to velmi sympaticky, řekne, že přidá úředníkům, rozhodne zvýšit tabulkové ocenění, tak to neplatí ze svého, platí to města, obce a kraje a my jim přitom nic nepřidáme, ale vypadá to strašně sympaticky, když vláda říká: "Milí úředníci na krajích, městech a obcích, dostanete přidáno." Nebo v příspěvkových organizacích těchto samospráv, ale zaplatí to města a obce ze svého rozpočtu. A k tomu jim tedy řekneme, že dostanou přidáno 1 % na výkon státní správy. Super kšeft. To se zkrátka dělá super účet bez hostinského, nehledě na to, že tady každou chvíli máme nějaký zákon, který bude život obcí do budoucna komplikovat. Nepřistoupila Poslanecká sněmovna na to, že například odpustíme na rozdíl od státu placení poplatků ze zemědělského půdního fondu obcím a krajům, přestože půjde o veřejně prospěšné stavby, ale v tomhle případě platí "tlusťochu zaplať". A ministr financí má zřejmě pocit, že města a obce za to, že dobře hospodaří, musí být potrestáni. Další - Státní pozemkový úřad. Uvidíte, co bude vylézat, až se schválí novela zákona o Státním pozemkovém úřadu a za co všechno budou muset obce do budoucna platit.
Je tam ještě jedna oblast, která je podle mě časovanou minou, a ta se projeví v čase. Vzpomenete si na mě, a ta se týká neziskového sektoru. Uvnitř předkládaného státního rozpočtu, který třeba v oblasti sociálních věcí navenek vypadá možná sympaticky, vypadá, že na všechno bude a jsou tam některé konflikty, o kterých mluvil pan kolega Vilímec, ale já jsem už mluvil s některými představiteli neziskového sektoru v oblasti sociálních věcí, kteří v okamžiku, kdy se dostali k těm formulářům a podmínkám, za kterých mohou žádat o to, aby mohli dál poskytovat služby v oblasti sociální péče, a podotýkám a zdůrazňuji, že v oblasti neziskového sektoru to často pomáhá státu šetřit, protože oni si třeba přivydělávají na svoji činnost ještě někde jinde, takže státu se to vyplatí, a zároveň i kvalita služeb je velmi vysoká, tak stát začíná vytvářet takové podmínky, aby si neziskový sektor na finanční zdroje nesáhl. Vytváří takové podmínky, kdy neziskovému sektoru začíná bránit ve vícezdrojovém financování. A to myslím, že je určitě pro debatu ve druhém čtení, případně na výboru, který má sociální oblast na starosti.
Moc bych prosil, abyste toto vzali vážně a pokusili se domluvit paní ministryni sociálních věcí, aby tuto diskriminaci nespouštěla. Protože se to projeví nejenom ve vyšších nákladech, ale i ve snižování kvality péče o občany, kteří si jinak pomoct nemohou. Říkáte, že jste vláda, která má sociální cítění, pak tedy prosím, abyste nevytvářeli podmínky pro neziskový sektor, který už vlastně, byť po desítkách let, nebude moci poskytovat sociální péči, nebo bude muset uvažovat o její poměrně výrazné redukci.
O čem tady nebyla řeč, a je to zvláštní kapitola, byť se to možná přímo státního rozpočtu netýká až do okamžiku, kdy peníze dojdou, a to je oblast zdravotnictví. Vláda dělá málo pro to, aby existovala motivace žít zdravě, málo pro to, aby ti, kteří žijí zdravě, se měli lépe. Za každou cenu tady říkáme, že zdravotnictví musí být zadarmo. Ti z vás, kteří jsou ve zdravotním výboru nebo v některých orgánech, ať už různých pojišťoven a podobně, musí vidět evidentně, že vlak potřeby peněz jednou narazí, začnou vznikat fronty lidí, jako je to v řadě zemí na západ od nás. Už vznikají, jenom to není ještě pořádně vidět, čeká se na operace čím dál tím déle, protože finanční prostředky nejsou a výsledkem bude, že se začne předhánět ve frontě, že se začne hledat způsob, jak se dostat tam či onde, lékaři se ocitnou v situaci, kdy na ně budou tlačit ti či oni. A nechci dál říkat, co se může stát, nebo možná už i někde děje. To není dobrá situace a myslím si, že by v oblasti zdravotnictví a tématu státního rozpočtu to mělo padnout, že bychom měli začít vytvářet systém, který začne motivovat, ne demotivovat.
