Jihočeský senátor Tomáš Jirsa se opakovaně vyjadřuje k Národnímu parku Šumava a jeho německému sousedovi Národnímu parku Bavorský les. Znázornění domnělých vztahů mezi managementem lesů napadených kůrovcem v Národním parku Bavorský les a turismem v okresech Freyung - Grafenau a Regen neodpovídá skutečnostem a nutí nás proto k reakci. (Tučně jsou označena tvrzení, proti kterým se správa parku brání. Pozn. red.)

Počty návštěvníků a příjmy z turismu klesají v staré části národního parku dlouhodobě, v okrese Regen, kde je proti kůrovci v národním parku zasahováno, k poklesu nedochází.

Počty přenocujících návštěvníků na začátku 90. let vyskočily do výše po otevření hranic v roce 89 díky cestovní horečce občanů bývalé NDR, objevujících zapovězený západ. Dále vzniklo v Německu několik nových národních parků a postupně došlo k výraznému snižování cen kratších leteckých zájezdů. Oba okresy ztratily z těchto důvodů do konce 90. let asi jeden milion přenocování, Regen bez kůrovce, Freyung Grafenau s kůrovcem. Dnes je divočina v obou okresech jedním z nejdůležitějších turistických témat a přináší stále více hostů. Bodenmais v okrese Regen je největším turistickým cílem v Bavorském lese. Nedávno zde zaznamenali dvouciferný přírůst návštěvnosti po spuštění marketingové kampaně „prales”založené na návštěvě NP Bavorský les. Nové, soukromými investory založené projekty, jako například stezka korunami stromů u Neuschönau, ukazují, že hospodářský potenciál nové divočiny v národním parku zdaleka nebyl vyčerpán.

Návštěvníkům stačí jediná návštěva v národním parku a o dalších cestách sem ani nepřemýšlí. Někteří dokonce tvrdí, že jsou pohledem na odumřelý les deprimováni a svoji dovolenou radši stráví někde jinde ve zdravé přírodě. Realita ukazuje opak: Vědecké studie a ankety mezi návštěvníky zde v národním parku (prof. Job, Suda 2008) dokládají, že nerušený vývoj lesa ve staré části a jeho dynamika přitahuje mnoho turistů a rozhodně návštěvníky neodrazuje - jen 1 % dotázaných vyloučilo opakovanou návštěvu. V poslední době se naopak v nově rozšířené části množí stížnosti turistů na hluk motorových pil a nákladních aut, vznikající v důsledku protikůrovcových opatření. Nechtějí přijet kvůli těmto zásahům.

Správa NPBL má zakázáno používat termín ,,divočina", v rozšířené části parku musí tradičně lesnicky zasahovat. Takzvaný projekt divočiny byl definitivně zastaven již v červenci 2009 na krajském sjezdu ve městě Zwiesel.

Prodloužení zasahování proti kůrovci v horských smrčinách v rozšířené části národního parku o deset let představuje politický kompromis s požadavky místních politiků a je zakotvené v zákoně. Nejdůležitější cíl je ale zachován i zde, bezzásahová území se zde důsledně rozšiřují až na 75 % plochy. Každý rok se zde přestává těžit přibližně 300 ha lesa, takže se zde v roce 2027 budou moci všechny lesy s výjimkou okrajové zóny nerušeně vyvíjet bez zásahů člověka. Označovat zdejší měnící se lesy pojmem divočina není v žádném případě zakázáno. Divočina je beze změny hlavním tématem národního parku. V září 2009 okresní sjezd ve Freyung - Grafenau výslovně přivítal a podpořil projekt „divoké srdce Evropy”.

NPBL devalvoval ochranu přírody na přírodní procesy a kůrovce. Základní motto „nechat přírodu být přírodou” se od doby svého vzniku stalo uznávaným pojmem v obhospodařování velkoplošných chráněných území po celé Evropě a zároveň hlavním cílem všech německých národních parků. Je to jednoduché vyjádření možnosti opětovného vzniku divoké přírody i na místech, kde pralesy dávno zanikly. Jen se jí musí nechat dostatek prostoru a času.

Všichni zájemci o otázky národního parku, kůrovce a divočiny, i pan senátor Jirsa, jsou kdykoliv zváni na návštěvu. Národní park Bavorský les si je vědom své role bezprostředního souseda se čtyřicetiletou zkušeností a rád se o ni se všemi podělí.

Informace neodpovídající skutečnosti nikomu nepomůžou a komplikují cestu k pozitivnímu rozvoji regionu národního parku.