Místo pozdravu zahrál na ústní harfu. Tomáš Dufek z Dolních Radslavic u Velkého Meziříčí vyrábí netradiční hudební nástroje. Ústní harfa je v podstatě klacek, na kterém je natažena kovová struna. „Konec toho lučiště si přiložím k ústům, v tu chvíli jsou ústa rezonátor a tím, že zvětšuji a zmenšuji prostor pro rezonanci v ústech, vlastně artikulací, vytvářím ty kvákavé zvuky," vysvětloval v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.
Obdobné nástroje se vyskytovaly po celém světě v různých obměnách. „Ne vždy se na to hrálo ústy, někdy byla na konci rezonanční tykev, někdy to bylo velké lučiště, do kterého se bouchalo. Je to jeden z nejstarších strunných nástrojů, je to to nejjednodušší, co může být. Nějaké lučiště a na něm natažená liána nebo nějaké střívko, které se rozeznívalo údery klacíkem," vyprávěl o jednom z nástrojů ze své dílny Tomáš Dufek. Je to v podstatě dutý klacek, na který se fouká a v Austrálii ho vyžírají termitiSpoustu nástrojů, které vyrábí, a patří k nim i ústní harfa, používají muzikoterapeuti. „Spolupracuji s nimi, vyrábím nástroje, které potřebují. Ale první netradiční nástroj byla ještě na střední škole didgeridoo. Krůček po krůčku jsem se k tomu dostával a objevoval další a další hudební nástroje." Didgeridoo je australský domorodý hudební nástroj. „Je to v podstatě dutý klacek, na který se fouká a v Austrálii ho vyžírají termiti. Občas mě osloví zákazník, že si z Austrálie dovezl originál didgeridoo, kterou si koupil na ulici. Tam to prodávají jako suvenýr, potenciál dřeva tam je dobrý, ale je potřeba udělat náustek, rezonátor, vyčistit dutinu, aby to byl férový hudební nástroj. Takhle jsem se s těmi originál vyžranými od termitů setkal," usmívá se Tomáš Dufek.Klacek se rozřízne po délce, půlky se vydlabou do korýtka a slepí Tomáš vyrábí tenhle australský nástroj z tuzemských dřevin, většinou jilm, jasan, bříza, olše. „Vyrábím technikou půlení. Klacek se rozřízne po délce, půlky se vydlabou do korýtka a slepí se lepidlem. Tím vznikne dutina," přiblížil techniku Tomáš Dufek. Vyrobil hodně přes dva tisíce těchto domorodých hudebních nástrojů. Dokonce se s kolegou Zdeňkem Vilímkem pouští i do vývoje nových druhů, do Dobrého dopoledne přinesl ukázat teleskopickou didgeridoo. Její dvě horní části jsou z duralu, spodní část je ze dřeva. „Dural je modifikovaný hliník. Převlečné matice, kterými se to dá fixovat v různých polohách, jsou plastové. Kluzny jsou taky ze speciálního plastu. Zkoušeli jsme novodurové trubky, tam jsme nebyli spokojeni se zvukem. Plastová trubka proznívala, ten zvuk nebyl tak barvitý. Potom jsme zkoušeli hliníkové, až jsme došli k tlustostěnnému duralu, který nám zvukově přišel nejlepší," popisuje vývoj nové didgeridoo Tomáš Dufek a dodává, že trval tři roky. Čaringa je australský telefonDalší předmět, který vydává zvláštní zvuky a Tomáš Dufek ho umí vyrobit, je čaringa. „Australský telefon se tomu říká. Byl to signální nástroj, frekvence zvuku se nese hodně do dálky. Asi sloužil k nějaké komunikaci. Tohle není těžké vyrobit, je to překližka ve tvaru ryby, hrany jsou zkosené, kousek provázku a je. Já spíš hledám tvar, aby ten zvuk byl pěkný, aby se mi líbil," vysvětluje Tomáš Dufek. Tomáš Dufek postupy výroby netradičních nástrojů zkouší a testuje, na vše přichází za pochodu. O dřevu toho ví opravdu hodně. V Rousínově vystudoval obor Uměleckořemeslné zpracování dřeva, potom nastoupil na Vyšší odbornou školu ve Volyni, kde vystudoval obor Tvorba nábytku a navrhování interiérů. Na Slovensku absolvoval bakalářské studium v oboru Konstrukce dřevěných staveb a nábytku a na Mendelově univerzitě v Brně inženýrské studium v oboru Dřevařské inženýrství. Pracuje a tvoří v Dolních Radslavicích u Velkého Meziříčí.
