Daniel PITEK, soukromý zemědělec
Krmítka se používají prostě v období zimy na přikrmování v době nouze a je to vlastně pro ty sýkorky a většinou pro ty další zpěvný ptáky, takže na krmítku můžete uvidět vlastně všechny druhy sýkorek, u nás teď nejběžnější koňadra, modřinka, uhelníček, lužní, když budete ve vyšších polohách horských, tak tam uvidí i třeba Sýkoru parukářku. Vidíte tady nějakýho ptáčka, který hnízdí v dutinách a kterýmu vlastně by jsme mohli třeba my pomoct tím, že tím, že vyvěsíme pro něj budku hnízdní. Ať žije puštík!
mluvčí
Pod horu Milešovku v Českém středohoří ekologický hospodář Daniel Pitek už více než 15 let každé jaro pořádá veřejné věšení budek pro dutinách hnízdící ptáky. Akce je určená pro širokou veřejnost a zároveň jí doplňuje řada ukázek širších souvislostí, jako je například role dravců při regulaci přemnožených hrabošů nebo informace o udržitelném hospodaření v lesích.
Daniel PITEK, soukromý zemědělec
Hnízdní budky jsou něco jiného, ty vyvěšujeme z toho důvodu, že ve své podstatě v dnešním způsobu lesní hospodaření, tak se z Prahy způsobem, kdy ty stromy se nechávají do 100, maximálně 120 let věku a pak se většinou ten porost mýtí a obnovuje se mladším porostem a vlastně ve všech těch mladších porostech ty ptáci, kteří hnízdí v dutinách, mají minimum příležitostí, kde vyhnízdit, protože tam ty dutiny prostě nejsou, to znamená zrovna třeba ten puštík z těch sov je druh, který do těch, do těch budek jde velice, velice rád, jo tam my vlastně obkroužíme ten kopec Ostrý a tam jsou takový enklávy, kde se vlastně střídají vlastně přirozený listnatý porosty, hodně dub, dub, trošku buku, v tom je nějaká lípa javory. Tam budeme rozlišovat jednotlivý ty boudy, boudy pro puštíky. Tady poprosím, ten žebřík roztáhnou, zašlápni to tam perfektní tak. My ten systém máme takovej, že já vlastně každý rok vymyslím nějaký zajímavý okruh, aby to bylo zajímavý i pro ty lidi a aby vlastně jsme měli ucelený území, který máme budkama pokrytý, takže ve své podstatě postupujeme vlastně od toho severovýchodu tý jihozápadní části vlastně středohoří, takže vlastně máme pokryto celý to území no. Bohužel ty sovy trpí na jednu věc, že jsou tady kuny lesní, kuny skalní a oni jsou zase tím nepřítelem těch sov, ty sovy se sice bráněj tak, ale je potřeba ještě pomoct v tom, že vlastně se oplechová kolem toho letovýho otvoru i ta stříška. Stačí takhle, no jestli jí dáš klidně takhle jako nad hlavu, tak jako v pohodě, ale můžeš jí klidně dát jako vedle sebe. Budky na stromy se věší proto, aby se podpořily vlastně všechny druhy ptáků, který hnízdí v dutinách, který si sami ty dutiny nejsou schopni vytvořit, jako je třeba datel nebo strakapoudi, tak samozřejmě potom i ty větší ptáky, ať už to jsou třeba poštolky, který hnízděj v takových těch polotevřených budkách nebo vlastně v lese, v lese třeba puštíci, ty lesní sovy. Oni to vytáhnou kluci. Vlastně všem těmhle těm ptákům nahrazujeme vlastně ty přirozené dutiny, které v současné krajině, jako je málo, takže oni mají vlastně, když to řeknu z pohledu lidskýho bytovou krizi a mají minimum možností, kde vlastně vyvést, vyvést mladý, tak my tím nahrazujeme vlastně ty přirozené možnosti. No, takhle to můžeš dát klidně, klidně, klidně. Hele jenom musíme ještě koukat, počkej, bacha, aby to bylo trošku rovně jo, to je v pohodě, jo ta je rovná. Bohužel, když se člověk projede po krajině, tak na hrozně málo místech vidím, že by právě byla ta podpora, ať už těch poštolek nebo nebo puštíků v rámci vlastně těch hnízdních budek, je velice, velice malá nedostatečná, dělá to hrozně málo lidí, tyhle ty druhy nám vlastně pomůžou v tom, aby se nám vlastně ten hlodavec nepřemnožil, tak jak to teďka vidíme v těch východnějších oblastech Morava, dneska už i východní Čechy, kde doopravdy ty hlodavci způsobují ohromné škody a teď vlastně ta státní správa neví si, co si počít, co vlastně s tím má udělat a potom se vlastně přichází k takovým těm řešením, že teda budeme plošně sypat jedy, budeme plošně sypat /nesrozumitelné/, přestože je jasný, že ty jedy ovlivní bohužel i ostatní druhy, druhy a populace vlastně zvířat a ptáků velice negativně a že jsou vlastně pro ty i jiný druhy velice nebezpečný. Věšení těch budek má větší důležitost a větší dopad v těch oblastech, kde dneska odchází hromadně jako a plošně ty smrkové monokultury, kdy vlastně usychají lesy ohromným způsobem. Budou tam velký holiny, bude tam toho hromada vytěženýho a bude tam těch starých stromů minimum a tam v těchhle těch místech potom vlastně ty budky, jak pro sýkorky tak vlastně pro ty sovy budou mít i ještě mnohem větší důležitost, než mají vlastně tady v tom našem prostoru, protože tady to životní prostředí přece jenom je mnohem víc v pořádku, než třeba na Českomoravské vrchovině nebo v Nízkém Jeseníku jo nebo na Plzeňsku a tak. Ten letový otvor půjde takhle sem teďka. My většinou ty budky co vlastně vyrábím už od malička, tak jsem si sháněl různě třeba prkna, který vlastně šly jako do odpadu, tenkrát to třeba bylo nějakým způsobem i ze sklárny, co si pamatuju /nesrozumitelné/ Bíliny. Potom, potom třeba něco dávaly i lesy, že jo na to dali, protože to bylo vlastně výhodný vlastně pro ně v tý době dospělosti, kdy jsem zase ty budky začal dělat, tak jsem vlastně ty prkna používal vlastně ty, co jsem si sám koupil, no a před asi dvouma rokama tak se na nás obrátila jedna vlastně větší firma, nám tenkrát dali vlastně jakoby 80 000 korun na ptačí budky. Někdo mi řekne latinsky quercus a na podzim z toho padaj takový semena, Rumcajs to dával do doba bambitky, vidíte vlastně, kolik je tady malých stromků, který vlastně tady jsou pod těma velkejma stromama. Tenhle strom víte, jak se jmenuje? Buk, správně, takže to jsou buky a myslíte si, že tady byli paní s těma motyčkama a sázeli to, že je dávali do země ty buky, jak to teda vzniklo? Přesně, ty budeš hajnej hele jednou. Ty akce děláme z toho důvodu, aby se právě takhle lidi jakoby zbláznili a začali to dělat sami, že jo v dobrém samozřejmě zbláznili.
mluvčí
Dan Pitek skrze věšení bude dostává k dětem i veřejnosti spousty informací o lese a posiluje tím jejich vztah k přírodě.
Daniel PITEK, soukromý zemědělec
Včera mě ohromně potěšilo, když jsme věšeli budky, přijeli tam lidi, který vlastně s sebou přivezli normálně budky pro puštíky, kde si našli vlastně ty parametry všechny vlastně na internetu, jeden z těch, který tu budku přivezli, tak byl malej kluk, kterýmu mu bylo, já nevím, 11, jmenoval se Eda a zase prostě klobouk dolů před ním a doufám, že v tom bude pokračovat, takže já bych vás chtěl u týhle tý budky poprosil o dva potlesky. Jeden pro našeho nejlepšího provazolezce a věšiče lezce bude, což je Silvestr. To je jednou a druhej potlesk bude proto, kdo tu budku takhle nádherně udělal, a to je Eda, takže Edo.
Krmítka se používají prostě v období zimy na přikrmování v době nouze a je to vlastně pro ty sýkorky a většinou pro ty další zpěvný ptáky, takže na krmítku můžete uvidět vlastně všechny druhy sýkorek, u nás teď nejběžnější koňadra, modřinka, uhelníček, lužní, když budete ve vyšších polohách horských, tak tam uvidí i třeba Sýkoru parukářku. Vidíte tady nějakýho ptáčka, který hnízdí v dutinách a kterýmu vlastně by jsme mohli třeba my pomoct tím, že tím, že vyvěsíme pro něj budku hnízdní. Ať žije puštík!
mluvčí
Pod horu Milešovku v Českém středohoří ekologický hospodář Daniel Pitek už více než 15 let každé jaro pořádá veřejné věšení budek pro dutinách hnízdící ptáky. Akce je určená pro širokou veřejnost a zároveň jí doplňuje řada ukázek širších souvislostí, jako je například role dravců při regulaci přemnožených hrabošů nebo informace o udržitelném hospodaření v lesích.
Daniel PITEK, soukromý zemědělec
Hnízdní budky jsou něco jiného, ty vyvěšujeme z toho důvodu, že ve své podstatě v dnešním způsobu lesní hospodaření, tak se z Prahy způsobem, kdy ty stromy se nechávají do 100, maximálně 120 let věku a pak se většinou ten porost mýtí a obnovuje se mladším porostem a vlastně ve všech těch mladších porostech ty ptáci, kteří hnízdí v dutinách, mají minimum příležitostí, kde vyhnízdit, protože tam ty dutiny prostě nejsou, to znamená zrovna třeba ten puštík z těch sov je druh, který do těch, do těch budek jde velice, velice rád, jo tam my vlastně obkroužíme ten kopec Ostrý a tam jsou takový enklávy, kde se vlastně střídají vlastně přirozený listnatý porosty, hodně dub, dub, trošku buku, v tom je nějaká lípa javory. Tam budeme rozlišovat jednotlivý ty boudy, boudy pro puštíky. Tady poprosím, ten žebřík roztáhnou, zašlápni to tam perfektní tak. My ten systém máme takovej, že já vlastně každý rok vymyslím nějaký zajímavý okruh, aby to bylo zajímavý i pro ty lidi a aby vlastně jsme měli ucelený území, který máme budkama pokrytý, takže ve své podstatě postupujeme vlastně od toho severovýchodu tý jihozápadní části vlastně středohoří, takže vlastně máme pokryto celý to území no. Bohužel ty sovy trpí na jednu věc, že jsou tady kuny lesní, kuny skalní a oni jsou zase tím nepřítelem těch sov, ty sovy se sice bráněj tak, ale je potřeba ještě pomoct v tom, že vlastně se oplechová kolem toho letovýho otvoru i ta stříška. Stačí takhle, no jestli jí dáš klidně takhle jako nad hlavu, tak jako v pohodě, ale můžeš jí klidně dát jako vedle sebe. Budky na stromy se věší proto, aby se podpořily vlastně všechny druhy ptáků, který hnízdí v dutinách, který si sami ty dutiny nejsou schopni vytvořit, jako je třeba datel nebo strakapoudi, tak samozřejmě potom i ty větší ptáky, ať už to jsou třeba poštolky, který hnízděj v takových těch polotevřených budkách nebo vlastně v lese, v lese třeba puštíci, ty lesní sovy. Oni to vytáhnou kluci. Vlastně všem těmhle těm ptákům nahrazujeme vlastně ty přirozené dutiny, které v současné krajině, jako je málo, takže oni mají vlastně, když to řeknu z pohledu lidskýho bytovou krizi a mají minimum možností, kde vlastně vyvést, vyvést mladý, tak my tím nahrazujeme vlastně ty přirozené možnosti. No, takhle to můžeš dát klidně, klidně, klidně. Hele jenom musíme ještě koukat, počkej, bacha, aby to bylo trošku rovně jo, to je v pohodě, jo ta je rovná. Bohužel, když se člověk projede po krajině, tak na hrozně málo místech vidím, že by právě byla ta podpora, ať už těch poštolek nebo nebo puštíků v rámci vlastně těch hnízdních budek, je velice, velice malá nedostatečná, dělá to hrozně málo lidí, tyhle ty druhy nám vlastně pomůžou v tom, aby se nám vlastně ten hlodavec nepřemnožil, tak jak to teďka vidíme v těch východnějších oblastech Morava, dneska už i východní Čechy, kde doopravdy ty hlodavci způsobují ohromné škody a teď vlastně ta státní správa neví si, co si počít, co vlastně s tím má udělat a potom se vlastně přichází k takovým těm řešením, že teda budeme plošně sypat jedy, budeme plošně sypat /nesrozumitelné/, přestože je jasný, že ty jedy ovlivní bohužel i ostatní druhy, druhy a populace vlastně zvířat a ptáků velice negativně a že jsou vlastně pro ty i jiný druhy velice nebezpečný. Věšení těch budek má větší důležitost a větší dopad v těch oblastech, kde dneska odchází hromadně jako a plošně ty smrkové monokultury, kdy vlastně usychají lesy ohromným způsobem. Budou tam velký holiny, bude tam toho hromada vytěženýho a bude tam těch starých stromů minimum a tam v těchhle těch místech potom vlastně ty budky, jak pro sýkorky tak vlastně pro ty sovy budou mít i ještě mnohem větší důležitost, než mají vlastně tady v tom našem prostoru, protože tady to životní prostředí přece jenom je mnohem víc v pořádku, než třeba na Českomoravské vrchovině nebo v Nízkém Jeseníku jo nebo na Plzeňsku a tak. Ten letový otvor půjde takhle sem teďka. My většinou ty budky co vlastně vyrábím už od malička, tak jsem si sháněl různě třeba prkna, který vlastně šly jako do odpadu, tenkrát to třeba bylo nějakým způsobem i ze sklárny, co si pamatuju /nesrozumitelné/ Bíliny. Potom, potom třeba něco dávaly i lesy, že jo na to dali, protože to bylo vlastně výhodný vlastně pro ně v tý době dospělosti, kdy jsem zase ty budky začal dělat, tak jsem vlastně ty prkna používal vlastně ty, co jsem si sám koupil, no a před asi dvouma rokama tak se na nás obrátila jedna vlastně větší firma, nám tenkrát dali vlastně jakoby 80 000 korun na ptačí budky. Někdo mi řekne latinsky quercus a na podzim z toho padaj takový semena, Rumcajs to dával do doba bambitky, vidíte vlastně, kolik je tady malých stromků, který vlastně tady jsou pod těma velkejma stromama. Tenhle strom víte, jak se jmenuje? Buk, správně, takže to jsou buky a myslíte si, že tady byli paní s těma motyčkama a sázeli to, že je dávali do země ty buky, jak to teda vzniklo? Přesně, ty budeš hajnej hele jednou. Ty akce děláme z toho důvodu, aby se právě takhle lidi jakoby zbláznili a začali to dělat sami, že jo v dobrém samozřejmě zbláznili.
mluvčí
Dan Pitek skrze věšení bude dostává k dětem i veřejnosti spousty informací o lese a posiluje tím jejich vztah k přírodě.
Daniel PITEK, soukromý zemědělec
Včera mě ohromně potěšilo, když jsme věšeli budky, přijeli tam lidi, který vlastně s sebou přivezli normálně budky pro puštíky, kde si našli vlastně ty parametry všechny vlastně na internetu, jeden z těch, který tu budku přivezli, tak byl malej kluk, kterýmu mu bylo, já nevím, 11, jmenoval se Eda a zase prostě klobouk dolů před ním a doufám, že v tom bude pokračovat, takže já bych vás chtěl u týhle tý budky poprosil o dva potlesky. Jeden pro našeho nejlepšího provazolezce a věšiče lezce bude, což je Silvestr. To je jednou a druhej potlesk bude proto, kdo tu budku takhle nádherně udělal, a to je Eda, takže Edo.
