Šumava. Kdysi zelená střecha Evropy. Krásná zelená Šumava dle hymny šumavského skláře a muzikanta Andrease Hartauera: „Schönen, grünen Böhmerwald“. Böhmerwald v doslovném překladu znamená „český les” – a nikoli „česká šedá kůrovcová poušť”.

Naše nebohá, kdysi krásná Šumava zažila v minulém století hned několik morových ran: Válka, odsun pracovitých šumavských Němců, nové dosídlení, Únor 1948 a teror komunistů, železná opona se 6000 volty, hraniční pásmo, zakázané pásmo a psi, samopalníci, miny, vesnice i s kostely a hřbitovy srovnané se zemí... A poslední morová rána? Zřízení Národního parku Šumava, hezký záměr, avšak "ekologisté" prohlásili kulturní smrkové lesy za „divočinu” a „zřídili” Šumavu až do dnešní podoby.

Ekologičtí zelení pomatenci tleskají: Krása! Zážitkové trasy! Skutečně, dnešní Šumava je opravdovým zážitkem: Viděli jsme plakat stařičké vysídlené Němce. Viděli jsme lomit rukama staré schwarzenberské lesníky. Slyšeli jsme turisty nadávat a říkat: To je tedy zážitek. Hrůza! Sem už nikdy nepojedeme. Ekologisté vedli park od roku 2007, kdy zelený ministr Bursík jmenoval ředitelem Františka Krejčího. A ten měl za náměstka Pavla Hubeného, jenž nyní od 1. května parku řediteluje.

Do roku 2010 stihli ekologisté způsobit na přírodě Šumavy škodu vyčíslenou soudním znalcem na 33 miliard Kč! Šumava potřebuje pro návrat do původního stavu minimálně 300 let a ještě to nebude ono. Ekologisté propagovali hesla: „Kůrovec je součást přírody a musí být chráněn”. „Kůrovec je lékařem lesa”. A „Lidé, nechoďte nám sem!” Chráněnec ekologistů, kůrovcový brouček, totálně zničil 10 000 hektarů lesů včetně nejcennějších horských smrčin. I stromy staré 300 až 400 let u pramene Vltavy. Nezastavil se však na hranicích tzv. „bezzásahových zón”, stanovených „ekology”, nýbrž šel dála dalších 5000 hektarů lesa se muselo pokácet.

Těžba dřeva za „ekologického vedení” byla desetkrát vyšší nežli nyní – za ředitelování Jiřího Mánka. Za Krejčího a náměstkování dnešního ředitele Hubeného v lesích řvaly motorové pily – tetřev netetřev – a těžké harvestory devastovaly lesní cesty včetně Zlaté stezky.

Ekologisté spolu s lesem zničili velkoplošně podhoubí, prameniště, domovy ptáků, pozemskou floru i faunu – dokonce přesunuli původní pramen Vltavy, ono historické národní poutní místo, o kousek dál, aby lidé tu spoušť u pravého pramene neviděli. A stále žádali o další peníze ze státního rozpočtu.

Oblíbený ředitel Jiří Mánek za dva roky přivedl hospodaření parku do plusu, zastavil řádění kůrovce a přestal vyvážet ze Šumavy statisíce kubíků dřeva za dumpingové ceny, přestal těžit, přestal dělat holiny. Ředitel Mánek těmito opatřeními zastavil penězovody jak těžařským společnostem, tak bohaté granty aktivistům a ideologickým „vědcům”.

Ačkoliv nový ministr životního prostředí Richard Brabec veřejně prohlašoval, že je vůči nátlakovým skupinám rezistentní, podlehl tlaku aktivistů z Hnutí Duha a ideologům „divočiny”. K 30. dubnu odvolal ředitele šumavského národního parku Jiřího Mánka a pověřil řízením výše zmíněného zeleného Pavla Hubeného, čímž znovu otevřel dveře těžařské lobby i penězotok pro duhácké ekologisty. Komu však není lhostejná budoucnost naší Šumavy a kdo je přesvědčen, že zlu se má bránit, může svůj postoj projevit svou účastí na veřejném shromáždění proti devastaci Šumavy, které se koná na náměstí v Horní Plané ve čtvrtek 8. května od 11 hodin.