Jalelo (Somálsko) 29. listopadu (ČTK/AFP) - Hassan Hussein kácí čtyřicet stromů měsíčně, aby z nich pálil uhlí. Je si velmi dobře vědom škod, které působí na svém životním prostředí, ale je to jediný způsob obživy, který tomuto bývalému chovateli dobytka zbývá, píše agentura AFP.
V Somálsku dělají statisíce nomádů, tvořících většinu obyvatelstva, denně totéž. Hrozí nebezpečí, že se brzy celé kraje této již tak vyprahlé a chudé země Afrického rohu změní v poušť.
"Choval jsem dobytek, ale přišel jsem o svá stáda kvůli suchu a nemocem. Jsem nejstarší z rodiny, musím nakrmit deset krků, své dvě děti, sedm sourozenců a matku," vysvětluje sedmadvacetiletý muž.
Před čtyřmi lety měl Hassan Hussein 25 velbloudů a 300 koz, dnes mu zbývají tři velbloudi a 15 koz.
Každé ráno tedy s podomácku vyrobenou sekyrou přes rameno vyráží kácet les. Dřevo pak dva dny pálí, další dva dny suší a pak prodává dvacetikilový pytel za v přepočtu 120 Kč.
Jeho vesnice Jalelo na severu Somálska kdysi ležela uprostřed savany. Britský cestovatel H. G. C. Swayne koncem 19. století ve svých pamětech popsal, jak tu lovil velké stádo slonů. "Lesy v Jalelo především tvoří strom akácie," napsal tehdy cestovatel.
Poslední slon byl v Somálsku zabit v roce 1958 a Swayne by dnes musel cestovat hodně daleko za nějakým větším zvířetem v krajině, která je nyní poseta nízkými křovinami a zbytky sežehlých stromů.
"Během deseti let vymizelo 20 procent lesa. Tato země se zcela zjevně mění v poušť," konstatoval Ahmed Derie Elmi, jenž má na starosti lesy na ministerstvu životního prostředí Somalilandu, oblasti na severu Somálska, která v roce 1991 vyhlásila nezávislost a kterou obývá 3,8 milionu lidí.
"Jestliže bude odlesňování pokračovat dosavadním tempem, bude ze země za dvacet třicet let poušť," zdůraznil Ahmed Ibrahim Awale, ředitel nevládní organizace Candlelight, která je v Somalilandu autoritou pokud jde o životní prostředí a zdraví.
Na vině tu jsou nemoci zvířat, které přiměly země Zálivu zakázat na devět let, až do roku 2009, veškerý dobytek pocházející ze Somálska. To donutilo chovatele hledat jiné zdroje příjmu.
Negativní vliv mělo také nadměrné využívání půdy, urbanizace a prudký demografický růst: v metropoli Somalilandu Hargeyse dnes žije na 850.000 lidí, šestkrát více než v 70. letech. Podle Elmiho se tu denně spotřebuje 250 tun dřevěného uhlí. Dřevěné uhlí je jediným způsobem, jak tu je možno vařit, protože elektřina je vzácná a nesmírně drahá.
Podobná katastrofální situace je i na druhém konci Somálska. Na jihu země měly islámské milice Šabáb export dřevěného uhlí jako hlavní zdroj příjmů (podle OSN to loni bylo v přepočtu 500 milionů Kč), dokud v září neztratily hlavní exportní přístav Kismayo.
Jedním z prvních kroků nově zvoleného somálského prezidenta Hassana Sheikha Mohamouda bylo potvrzení zákazu veškerého exportu dřevěného uhlí ze země, který OSN vyhlásila v únoru. Podle dostupných svědectví však nadále přístav Kismayo a okolí opouštějí lodě naložené dřevěným uhlím.
Aby se zastavilo odlesňování, bylo by zapotřebí odstranit jeho nejhlubší příčiny: chudobu a omezování chovu dobytka, zdůraznil Awale.
Obyvatelstvu by bylo třeba nabídnout alternativní zdroje energie, zahájit masivní zalesňování a přimět část nomádů k zemědělství. Životní prostředí dnes však pro somálskou vládu zdaleka není prioritou. "V Somalilandu má ministerstvo životního prostředí nejnižší rozpočet, který sotva pokrývá výdaje na mzdy," konstatoval Elmi.
"Všechny staré stromy, z nichž bylo nejvíce dřeva, jsou pryč. Dříve se z jednoho stromu získalo šest nebo sedm pytlů po 25 kilogramech, dnes sotva jeden nebo dva," dodává.
Cena dřevěného uhlí se tak zečtyřnásobila a v Somalilandu dosahuje v přepočtu 200 Kč za pytel.
"Budoucnost je velmi chmurná, protože brzy přijdeme o všechny stromy," konstatuje Hassan Hussein.
