V minulých týdnech vyvolal článek Jiřího Mánka, popisující lov vysoce pravděpodobně březích laní v NP Šumava, obrovský poprask. To jak na poli ochrany přírody, tak i na poli lesnickém a mysliveckém. Ožehavý článek, doplněný autentickými fotografiemi a detaily z databáze lovu NP Šumava, zahýbal myslí a žaludkem každého čtenáře.
Redukce spárkaté zvěře je nutná, ale za dodržení určitých morálních a tradičně etických pravidel. Samotnému mi není osud populace jelení zvěře na Šumavě lhostejný a vím, že za současného vedení NP Šumava, je zacházeno s jelení zvěří jako s podřadným druhem, bez respektu k přírodě a životu.
Obrázky postřelené a posléze dostřelené laně v článku J. Mánka zcela realisticky ukazují, jak vypadá plod laně, která by během několika dnů porodila. O tom, že se na „jednom" územním pracovišti NP Šumava loví laně ve věku 21, 22, 23 měsíců, není pochyb. Tyto laně jsou s velkou pravděpodobností březí. Zákonem je to sice povolené, ale za hranou veškeré etiky a morálky. Pokud vím, definice ochrany přírody a poslání Národních parků přece vychází z etiky, morálky a slušného chování k přírodě. Nebo ne?
Celý článek najdete zde