Když jsem se ve svém minulém článku vyjádřil o erudici prof. Kindlmanna, tak jsem tušil, jaké emoce mé nesouhlasné stanovisko s jeho zeleným kázáním vyvolám. Dokonce se prý nemáme setkat v učené disputaci, ale u soudu. No, materiálu ke svým vývodům mám stohy, tak to třeba zvládnu.
Skutečně jsem se dopustil několika nepřesnosti a Koza bezoárová byla ve skutečnosti Ovcí tlustorohou, ale meritum věci bylo stejné totiž jiné. Zjednodušovat význam národního parku na ochranu jednoho taxonu je chybné, protože jde o ucelený ekosystém, ve kterém je dominantní složkou nikoliv tetřev hlušec – Tetrao urogallus, ale komplex lesů, ve kterých tento druh žije vedle ostatních, z nichž někteří nad přírůstkem suchých stromů „jásají", ale jiní „pláčou". Pan profesor se ve svém článku (Živa 5/2003) opakovaně a doslovně vysmívá termínu škůdce, který je prý nepatřičným a pouze lidským výmyslem. To je zajímavé zjištění, protož organizmus s typovým chováním parazita je pro hostitele skutečným škůdce – to jsou přece samé základy Ekologie.
S tím dřevožravým (xylofágním) hmyzem má profesor pravdu v tom, že pan Christophe Bouget řadí kůrovce mezi dřevožravé podmnožina kambiofágní. Budiž, omlouvám se za chybu, ale uvádím další nepřesnost, která mojí kritiku publikačního stylu obhajuje a tou je ukázka obaleče Choristoneura fumiferana jako příkladu pro chování lýkožrouta. Choristoneura určitě není xylofág, ale fylofág a proto je jeho uvedení jako příkladu chybné, tím spíš, že žije v Americe a jeho přímý atak stromy často přežívají, což je v příkrém rozporu s chováním Ips typographus L, který je nepoměrně agresivnější a stromy častěji zahubí. Z našich škůdců je chováním lýkožroutu mnohem podobnější Bekyně mniška. Bohužel, graf pro Choristoueura najdete na Googlu za chvilku, ale pro Lymatria musíte podniknout podstatně delší vyhledávání.
Ohledně představ pana profesora o teorii lesnického hospodaření na Šumavě si stačí poslechnout pořad 20 minut Radiožurnálu z 13.9.2016, kde uslyšíme jeho vlastní slova o tom, že lesníci by za dobu trvání NP vykáceli více než 31% jeho plochy, což je čirý nesmysl (20.minuta pořadu). Že si to pan profesor nepamatuje a proto mě označuje za blábolící poetu, nemusím vůbec komentovat, každý se může přesvědčit sám.
Jeden z pilířů názoru pana profesora na ohrožení Šumavy hospodářským provozem je skutečně nesmyslné tvrzení, že by to lesnici stejně vykáceli – není to pravda, řada porostů nebyla vůbec v hospodářském režimu a to nikoliv pro železnou oponu, ale pro jejich ochranný charakter (vysokohorská stanoviště, ohrožení erozí, vodohospodářský význam apod.). Zabývám se jako profesní specialista Šumavou více než 12 let, výsledky jsou k dispozici http://www.hnutizivot.cz/download1/uhul_01.pdf,
http://www.hnutizivot.cz/download1/uhul_02.pdf. Lesnická teorie a praxe jsou určitě jiné, než jak je profesor vidí.
Martin Klewar
