Péče o Národní park Šumava je dlouhodobě v mimořádné pozornosti nejen Správy Národního parku Šumava, ale i Ministerstva životního prostředí ČR a Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny. Výzva mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je odrazem nátlaku některých ekologických skupin a jejich lobbingu u této organizace sdružující jak státy, tak ekologické organizace. V zákoně o ochraně přírody a tedy i péči o NP Šumava, kde bezzásahové zóny dnes tvoří 22 procent celkové plochy, je navrženo, aby se vývoj bezzásahových ploch sledoval minimálně 15 let, podle mě reálně až 20 let a po vyhodnocení získaných informací rozhodnou kompetentní orgány o dalším postupu. Při loňské návštěvě představitelů IUCN v NP Šumava bylo přitom konstatováno, že péče o NP je dostačující a nebyla vyslovena nespokojenost.
Myslím si tedy, že tlak na přijetí této výzvy ze strany ekologických aktivistů z České republiky je medvědí službou ochraně přírody. Jistě to vyvolá protitlak, protože tuto výzvu podpořili i zástupci zemí, kde dochází k významné likvidaci životního prostředí s celosvětovým dopadem – například kácení deštných pralesů s cílem pěstování palem a avokáda pro výrobu oleje.
K NP Šumava se musí přistupovat komplexně. Chránit přírodní bohatství a významné ekosystémy patří mezi prvořadé. Ale patří tam i pohled na Šumavu jako významné území pro tvorbu životního prostředí – zádržnost vody a významná prameniště, bránění erozi půdy, produkci kyslíku. A v neposlední řadě tam žijí lidé, kteří si zaslouží vytvářet takové životní podmínky, které prospívají nejen jim, ale i samotné Šumavě.
Josef NEKL, poslanec, místopředseda Výboru pro životní prostředí PČR
