Vážení čtenáři, přinášíme druhý díl seriálu MF DNES, v němž zpovídáme lídry stran a hnutí před krajskými volbami.
ŠUMAVA Budoucnost Národního parku Šumava je v kraji tématem politiků už několik volebních období. Většině z nich se nezamlouvá představa, že by se na území parku měla posilovat ochrana přírodních procesů a rozšiřovat území, kde lidé nezasahují. Představitelé politických stran přitom dávají do souvislosti ochranu přírody s omezováním rozvoje šumavských obcí nebo mluví o snahách znepřístupnit Šumavu. Takové výroky bývá slyšet poměrně často i v případech, kdy nic takového nehrozí a nikdo to neprosazuje.
Politici také v minulosti vystupovali proti tomu, že se v nejpřísněji chráněných oblastech horských smrčin nekácely kůrovcem napadené stromy. Vesměs neuznávají argument, že kůrovec je odedávna součástí přírody, a zdůrazňují, že Šumava byla dlouhodobě lidmi obhospodařovaná oblast, kde její obyvatelé proti lýkožroutovi zasahovali. Představu mnoha vědců, že by se na Šumavě mělo časem rozšířit takzvané bezzásahové území ponechané přírodě, na padesát procent rozlohy, je pro velkou skupinu politiků dosud zřejmě nepřijatelná. Skutečnost, že v uznávaných národních parcích v řadě zemí je to naprosto běžná a osvědčené praxe, je příliš nezajímá.
Ve snaze prosadit vlastní vidění budoucnosti Šumavy se zástupci kraje opakovaně pokoušeli prosadit i vlastní návrh speciálního zákona o národním parku. Dosud neuspěli.
Lídrům vybraných stran jsme položili následující otázky:
Jaká je budoucnost Národního parku Šumava? Umíte si představit rozšíření bezzásahových zón? Lze pomoci obyvatelům oblasti při respektování zájmů ochrany přírody?
Josef Bernard (ČSSD)
* Národní park Šumava je specifický v tom, že je to oblast, kde se nachází mnoho obcí, které se střetávají se zájmy ekologů na vytvoření bezzásahových zón. Pro mě osobně je důležitější přání obyvatel žít bez omezení a regulací. Vzhledem k této skutečnosti nejsem pro rozšiřování bezzásahových zón.
Miloslav Zeman (ANO 2011)
* Národní park Šumava - to je a asi bude věčné téma. Je řada příznivců pro rozšíření bezzásahové zóny, jako odpůrců. Je řada názorů, zda smrkové lesy jsou původní druh dřeviny, či nikoliv. V každém případě Národní park je nejvyšší forma ochrany, kdy se musí přizpůsobit i obyvatelé, všichni. Přesto to není uzavřené prostředí pod skleněným poklopem a tak vliv civilizace na něj působí stejně každý den. Také musíme na změny trpělivě čekat. My bychom chtěli po přírodě, aby procesy, které ona nechává plynout i po staletí či tisíciletí, občas zvládla během jednoho
volebního období. Úkolem politika není rozumět všemu. Politik by ale měl umět lidi spojovat, respektovat názory odborníků a pomáhat občanům, aby zde mohli žít, pokud to chtějí, nebo jim nabídnout alternativu, pokud chtějí moderní služby, které oblast Národního parku neumožňuje. To, že to je o kompromisech, je jasné, ale Němci na druhé straně ukazují, že to jde. * Měli bychom ale se zamyslet i nad hospodářskými lesy – kde těžba na vývoz deformuje celé lesní hospodářství. Musíme nalézt všechny formy podpory tak, aby surovina byla zpracována na místě a nebyl to levný předmět vývozu. Tím zaměstnáme i místní lidi a zamezíme vylidňování oblastí. Právě tito lidé mohou být a jsou důležitou zárukou ochrany přírody a tempo těžby bude rovnoměrné.
Karel Šidlo (KSČM)
* KSČM dlouhodobě podporuje přijetí samostatného zákona o Národním parku Šumava. Plzeňský kraj byl již třikrát předkladatelem návrhu tohoto zákona. Ve dvou případech byl krajský návrh zamítnut a jednou byl vyřazen z projednávání. Pokusím se sdělit důvody, proč zastupitelé KSČM podporují přijetí samostatného zákona. Šumavský park je největším přírodním parkem v ČR, kde naši předci vysázeli smrkovou monokulturu jako hospodářský les. Vše začalo nedokonalou právní úpravou existence NPŠ a vymezení jeho zón ochrany přírody. Všechny novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny odmítají respektovat tato fakta a snaží se za každou cenu rozšiřovat bezzásahová pásma ochrany bez ohledu na to, že přímo na území parku existují obce se svými potřebami udržitelného rozvoje, že zde žijí a pracují lidé. Největší problém vznikl, když po opakovaných vichřicích a rozsáhlých polomech byla smrková monokultura napadena lýkožroutem smrkovým. Došlo k nekontrolovanému šíření brouka, ten způsobil odumření velkých zalesněných ploch, které mají vliv na bilanci vody v celé oblasti. Spory vedené o novou podobu Šumavy způsobily trvalé a rozsáhlé poškození charakteristických lesů, bohužel i mokřadů a vysokohorských luk. Jsme přesvědčeni, že pouze specifické nastavení podmínek pro národní park může pomoci jeho obyvatelům a nám všem vrátit původní podobu i přírodní krásy Šumavy.
Richard Pikner (TOP 09)
* Budoucnost Národního parku Šumava je nejistá – a je pouze v našich rukou. Příroda se nedokáže sama bránit politickým a ekonomickým zájmům. Stojí zde proti sobě zájmy komerční a ochrany přírody. Technologický pokrok vede k mnohem intenzivnějšímu využívání přírodních bohatství, a tak nelze srovnávat způsob využití Šumavy v první polovině 20. století a nyní. Železná opona nám jako jedinou výhodu přinesla padesát let prakticky nedotčené velké části Šumavy. Myslím, že přírodní bohatství
Šumavy, takto těžce získané, si zasluhuje chránit pro budoucí generace. * Naší prioritou by měla být ochrana přírody a tedy i rozšíření bezzásahových zón. Podporujeme, i když s výhradami, současný návrh ministerstva životního prostředí na rozšíření bezzásahových zón. Jsem přesvědčen, že důsledná ochrana přírody a činnosti s ní spojené dokážou nabídnout perspektivu práce pro místní lidi i bez kácení dalších a dalších stromů. Jsem si vědom, že současný stav znevýhodňuje zdejší obyvatele. Proto je třeba jim v součinnosti s vládou nabídnout různé podpory. Ty mohou zahrnovat rekvalifikace, nižší daně, podporu dopravní obslužnosti a šetrné turistiky a tvorbu lokálních pracovních míst s ní souvisejících. Kraj musí pomoci minimálně v koordinaci. Jsem přesvědčen, že místní obyvatelé mohou mít lepší život než dosud, a to i při respektování zájmů ochrany přírody pro naše děti a vnoučata.
Martin Baxa (ODS)
* Národní park Šumava je unikátním územím, které musí být důsledně a promyšleně chráněno. Na Šumavě ale též celá staletí žili a hospodařili lidé a například šumavské sklářství získalo svého času dokonce světovou proslulost. Zdá se však, že současná správa národního parku často sleduje spíše zájem ekologických aktivistů a jejich organizací. Extrémní ekologické představy těchto lidí, kteří Šumavu často znají jen z vyprávění, však nelze zaměňovat s legitimním zájmem místních obyvatel na ochraně přírody v parku. ODS chce živou Šumavu a bude se bránit pokusům vládní koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL, které by negativně postihly šumavskou přírodu i lidi, kteří na Šumavě žijí, pracují a na zdejší přírodě jim skutečně záleží. * Už za našeho dřívějšího vedení předložil Plzeňský kraj návrh zákona o národním parku a pokusy o jeho zakotvení jsme podporovali i později z krajské opozice. I nyní ODS dělá v Poslanecké sněmovně maximum pro to, aby se Šumava neproměnila v uschlou divočinu bez lidí. Zdá se však, že Babišovo hnutí ANO uzavřelo nepsanou dohodu s aktivisty a snahy o rozumný kompromis bojkotuje. Výsledkem je snaha rozšířit tzv. divočinu postupně až na většinu území parku, do kterého spadají i zastavěná území obcí. S tím samozřejmě nesouhlasíme. O budoucí podobě Šumavy tak možná rozhodnou i tyto krajské volby.
Pavel Čížek (Starostové a Patrioti)
* Stejně jako bych se neodvažoval cokoliv radit obsluze jaderné elektrárny, neodvažuji se radit lesníkům a přírodovědcům národního parku Šumava v tom, kde mají zasahovat a kde ne. V národním parku jsou vyčleněny cenné oblasti jako bezzásahové. Jsou to takové zárodky dalších „Boubínů". Je jich ale mnoho a jsou roztříštěné. Přírodu ale nezajímá, kde si lidé určili nějaké zóny. Každý ekosystém se vyvíjí v čase a potřebuje širší prostor. Malé izolované zóny je nutné propojovat tak, aby byly stabilnější. Aby se to dělalo dobře, musí být stávající zóny prozkoumané, musí se vědět, co ta či ona potřebuje, a hlavně denně sledovat situaci v terénu. Návrhy terénních pracovníků pak mají posoudit přírodovědci a v souladu se zákony o ochraně přírody rozhodnout o provedených opatřeních. * Zcela jinou otázkou je vztah parku k obyvatelům Šumavy a celého Pošumaví. Tady by chtělo zlepšit snad vše. Správa národního parku Šumava by se měla snažit o to, aby co nejvíce pomáhala místním lidem a spolupracovala s nimi. Aby místní obyvatelé pracovali v lesích NP a získávali k nim vztah. SNPŠ by měla přicházet s iniciativami na rozvoj měkkého cestovního ruchu, tj. pěší turistiky a cykloturistiky, vést nové trasy do obcí, kde to není dosud běžné, aby i tam vznikalo občerstvení, ubytování a další služby. Měla by spolupracovat s obcemi a nekomplikovat jim jejich rozvoj. Obce chtějí mít prostory pro malé stylové penziony, chtějí modernizaci vleků a služeb pro turisty, chtějí lepší komunikace. Správa NPŠ se občas stavěla do obranné pozice „vlastníka území". A tady může v komunikaci pomoci i kraj. Nejen jako moderátor, ale i jako orgán územního plánování. Například by měl pomoci Železné Rudě, aby se stala významným střediskem plzeňské části Šumavy, jako tomu bylo před válkou a po válce.
Ivana Bartošová (Koalice pro Plzeňský kraj)
* Budoucnost Národního parku je z mého pohledu i z pohledu návštěvníků optimistická. U zrodu CHKO i NP Šumava i jeho znaku stál znalec a ochránce přírody, člen KDU-ČSL Ladislav Vodák (1921-2001) ze Sušice. Návrh Julia Komárka na vyhlášení národního parku jej motivoval k zorganizování ochranářského průzkumu Šumavy. Spolu s dalšími ochranáři vypracoval v roce 1962 zprávu, která byla podkladem pro vyhlášení CHKO Šumava. Můj postoj k Šumavě, odkud pochází moje rodina, se odvíjí od osobní zkušenosti i od znaku CHKO i NP: už 53 let ukazuje dva živé stromy a jeden suchý mezi nimi! Zánik patří k životu stejně jako zrození. V srpnu jsem viděla, že po řadě let od kalamity je jasně patrné, kde je Šumava zelená a kde ne. Na místě vykácených pasek je sluncem spálená tráva – např. nad silnicí z Antýglu na Modravu. Zelená se tam, kde rostou mladé stromy pod ochranou těch uschlých – např. kolem cesty na Březník. Přírodnímu vývoji má být v souladu se zákonem ponecháno území příslušných zón parku, mimo intravilán obcí. * Příroda i lidé musí mít prostor. Považujeme za nutné odstranění roztříštěnosti I. zón, tedy je nutné lépe stanovit jejich rozsah – cca 20 % plochy parku. Chceme zahájit skutečný dialog mezi starosty šumavských obcí a vedením parku. Kraj by se měl stát jeho moderátorem. Ze zkušenosti vím, že „Šumaváky" trápí více dostupnost škol a lékařské péče než předvolební „války" některých obcí s vedením parku. To se děje spíš v jihočeské části Šumavy.
