Veronika JONÁŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Česko dál trápí kůrovcová kalamita. Nakonec by si s ní ale třeba mohla poradit sama příroda. To se stalo například v okolí Plešného jezera na Šumavě, kde kůrovec řádil před deseti lety. Jak se tam situace vyřešila, to zjišťoval přímo na místě reportér Prokop Vodrážka.
Prokop VODRÁŽKA, redaktor
--------------------
Já bych se Vás chtěl zeptat, když se člověk podívá na tu krajinu, tak ta vlastně vypadá relativně zdravě. Čím to je?
Miroslav ČERNÝ, správa NP Šumava
--------------------
No je to tou sílou přírody. De facto my tady vidíme jak přirozeně se přirozenej horskej les, horská smrčina, vyvíjí sama bez zásahu člověka. De facto ten kůrovec tady slouží jako nástroj vývoje a obnovy smrčin, kdy ty starý porosty smrků, tvořený tady v těch místech převážně smrkem, vlastně ustoupí a vytvoří prostor pro novou generaci těch svých dětí, když to řeknu tak jakoby lidsky. Je třeba říct, že v Národním parku my nemůžeme kůrovce vnímat jako škůdce. My ho prostě vnímáme jako součást ekosystému. Ten lýkožrout od tý doby co tu byl smrk, tak tady byl i ten lýkožrout. Prostě jde to ruku v ruce, zkrátka a dobře my ho tady akceptujeme jako jednu z hybných sil vývoje toho lesa. Samozřejmě jiná situace je v hospodářských lesích, kde de facto tam ten hlavní cíl je produkce dřeva a tam potom člověku způsobuje nějaký problémy. Ale myslet si, že bez toho aniž bysme zasahovali proti kůrovci nevyroste nový les, to je bláhový. Protože ten les vyroste mnohem rychlejc než jsme si dřív mysleli.
Prokop VODRÁŽKA, redaktor
--------------------
Podle vás ten problém je z nějakého, v těch hospodářských lesích z toho ekonomického hlediska, ale z pohledu té přírody... ta se vždycky obnoví.
Miroslav ČERNÝ, správa NP Šumava
--------------------
Tak. Ta se obnoví vždycky, otázka je jak se to tomu člověku bude líbit, jak se obnoví. Ale ten problém má člověk s kůrovcem, ne ta příroda.
