Karel Klostermann v románu V ráji šumavském ukázal, že lýkožrout smrkový neboli kůrovec přináší někomu strast a někomu slast. Když postihla v šedesátých letech předminulého století Šumavu kůrovcová kalamita, kácení dopomohlo mnohým k náhlému zbohatnutí. I proto se kůrovci říkalo, věřte nevěřte, zlatý brouček. Navzdory nářkům není vyloučeno, že brouka vezmeme časem na milost i my.
Smrky, na něž jsme tak zvyklí, jsou stromy ze severu. Ze zemí, kde je větší vlhko a větší zima, takže kůrovec žije se smrčinami v jakési rovnováze. V našich podmínkách však stačí málo ke kalamitě. To vše se může změnit. Plošné kácení smrkových monokultur spolu s relativně osvícenou politikou ministerstva zemědělství snad povede k tomu, že se k nám vrátí původní dřeviny: dub, buk, lípa či olše. Zlatý brouček.
A pro ty z vás, pro něž je Klostermann moc daleko ve stylu i v čase, máme další dobrou zprávu. Fascinující knihy o lese vycházejí i dnes. Třeba Tajný život stromů od Petera Wohllebena.
PETR KAMBERSKÝ